Bravery (Larry Stylinson)

33. Měsíce plné hlídání

"Harry.." Přecházel jsem po pokoji a házel věci do tašek, zatím co on si spokojeně spal. Ze začátku mi přišel roztomilý, teď už mi to ale leze na nervy. "Sakra Harolde! Mohl by jsi vstát?!" Houknul jsem na něj o něco hlasitěji.

"Co je.." Zaskuhral se stále zavřenými oči, které se zřejmě neobtěžoval otevřít.

"Jak co je? Musíme vstávat, za chvíli máme být na letišti jestli to nevíš." Vysvětlil jsem mu rychle.

"Aha." Vydechl jako by byl v posledním tažení. To mě zarazilo, Harry když se vzpomene málo času a letiště je obvykle první na nohou, no když jsme všichni pohromadě, tak je to Liam, ale jinak je to právě Hazz kdo má sklony k panikaření.

"Je ti něco?" Položil jsem tričko, co jsem měl v rukou na zem a přešel zpátky k němu k posteli, naklonil jsem se na něj a položil mu dlaň na čelo, abych se ujistil, že nemá horečku. 

"Ne," zamumlal do polštáře. Nechápavě jsem se na něj zamračil.

Trochu jsem z něj odkryl deku, abych se mohl posadit na kraj postele.

"Nelži mi, vidím, že ti něco je. Jindy už by jsi byl dávno na nohou." 

"Nechce se mi tam, stačí?" Zeptal se trochu hrubě. Měl špatnou náladu hned od rána jak vidím.

"Nechce se ti do Austrálie?" Ujišťoval jsem se. Byl jsem si jistý, že díky mým otázkám se pohybuji na tenkém ledě.

"Tam taky, ale nechce se mi na turné.." Co?

"Cože? Vždycky se na vystupování těšíš, nemůžeš se dočkat, až si zazpíváš před fanouškama." Nechápal jsem.

"O zpěv nejde... Já jen, zvyknul jsem si na tuhle volnost, nebo ani né tak volnost, ale byl jsem si jistý, že když za tebou budu chtít přijet, obejmout tě, nebo ti zavolat, tak můžu. Ale teď nám začínají další měsíce plné hlídání, co děláme, stresu, že nás někdo uvidí, že dostaneme pokutu, že přijdou další a další zákazy.." Vysvělil mi, víčka držel stále pevně semknuté k sobě. Tohle bylo poprvé po hodně dlouhé době, co Harry přede mnou řekl, že ho to trápí.

"Pojď sem." Zašeptal jsem. Harry se ihned posadil a nechal se přitáhnout na moji hruď. Chvíli jsem ho jen hladil po zádech a dával mu drobné polibky do vlasy, než jsem ho pustil. "Musíme si sbalit, zlato, ať se nám chce nebo nechce." Usmál jsem se na něj povzbudivě.

"Já vím." Svěsil nohy z postele a ještě trochu ospale z ní vylezl. 

"Jdi do koupelny první, já to zatím dobalím." Pohladil jsem ho po jeho smutné tváři. Vrátil jsem se k tašce, kterou jsem měl z půlky plnou a házel do ní moje i Harryho věci, pak si to protřídíme, teď se mi tím zdržovat nechtělo. Harry za chvíli vylezl vysprchovaný, vyvoněný a podával mi jeho kosmetickou taštičku.

Koutky jeho úst byly stále povadlé, bolelo mě, vidět ho takhle, ještě nikdy jsem nezažil, aby neměl Harry radost z blížícího se turné, ale byl jsem rád, že konečně přede mnou projevil jeho pocity.
Já vím, že se mě snaží chránit a nechce abych se trápil, ale tím, že to v sobě dusí ničemu nepomůže.

"Hazz..." Oslovil jsem ho tiše, když zapnul velkou dobalenou tašku, zpátky se narovnal a kývl, abych mluvil. "Já jen... jen..." Vlastně jsem ani nevěděl, co mu chci říct. "Miluju Tě," pokrčil jsem ledabyle rameny.

"Miluju Tě," konečně se usmál, sice jen zlehka, ale usmál, "slib mi, že na tomhle turné, se nebudeme ignorovat, tak jako při wwa." Přesunul se až ke mě, tak těsně, až se naše hrudníky dotýkaly a díval se mi do očí.