Bravery (Larry Stylinson)

38. Nejsme One Direction

Poslední dny se toho událo tolik, že snad ani nevím kde začít. Možná tím, co se děje právě teď. Momentálně stojím za zadními dveřmi od našeho hotelu a volám s Eleanor.

"Ahoj, El. Jak se máš?" Začal jsem se zdvořilou otázkou.

"Ahoj. Mám se skvěle, co ty a kluci, všimla jsem si, že vystupujete ve čtyřech." 

"Já se mám taky docela dobře, jo vystupujeme ve čtyřech, Zayn před pár dny odjel na neurčito do Anglie. Jako upřímně mě překvapilo, že mu to Modest dovolil." Pohrával jsem si mezi prsty s nějakým lístečkem na stromě. 

"No, když už jsi u toho Modestu. Volám ti proto, abych se rozloučila..." Zamračil jsem se na strom před sebou, protože jsem netušil o čem to mluví.

"Rozloučila? Jak to myslíš?"

"Končím, Louisi. Zapomněl jsi? Je březen 2015, skončila mi smlouva." 

"COŽE?!" Vyjekl jsem až příliš hlasitě. "To mi uplně vypadlo. Znamená to tedy, že..." 

"Že už nejsem tvoje přítelkyně." Dokončila za mě, v jejím hlase jsem cítil úsměv. "S Maxem se chystáme vyjít na veřejnost jako pár." Prohlásila hrdě.

"To je skvělé, El. Moc ti to přeju." Usmál jsem se sám pro sebe. 

"Hele, Louisi, já už budu muset končit. Jsem strašně ráda, že jsem tě poznala, Lou. Snad se ještě někdy uvidíme a doufám, že i vám s Harrym to brzo vyjde, moc bych ti to přála. Jsi skvělý kluk, zasloužíš si být šťastný. Mám tě ráda." Po tváři, aniž bych si to uvědomoval mi stékala teplá slza.

"Taky tě mám rád." Zašeptal jsem a hovor ukončil. Posadil jsem se na patník a zíral před sebe. To mi to Modest ani nehodlal oznámit? Nebýt tohoto hovoru, tak dál každý den čekám, kde se Eleanor objeví. Ať chci nebo ne, bude se mi to tý holce stýskat, přece je, strávili jsme spolu nějaký ten čas, když jsem se neměl na koho obrátit, byla to právě ona kdo mi pomohla a poradila a teď najednou jako mávnutím proutku zmizela. 

Znovu jsem vzal mobil do ruky a tentokrát vytočil Zaynovo číslo.

"Louisi?" Uslyšel jsem sotva po druhém tůtnutí.

"Zayne! Nazdar brácho, jak se máš?" Nechtěl jsem to na něj hned vychrlit.

"No fajn.. Děje se něco?" Musel si všimnout mého rozjuchaného hlasu.

"Eleanor skončila." Vyštěknul jsem.

"Co?" Divil se stejně jako já před chvíli.

"Jo, teď mi volala, skončila jí smlouva. Je konec Zayne. Budeme moc jít ven!" Juchal jsem jako nějaká puberťačka.

"Héj brácho, pomalu. Ještě přece neskončila smlouva nám s Modestem, tak se moc netěš, třeba jí kluci budou chtít prodloužit. Já tedy rozhodně ne a nejsem si jistý, jestli vůbec nějakou jinou..." To poslední zašeptal sotva slyšitelně.

"Jak to myslíš?"

"Nevím, tak jak to říkám, musím končit, volá mi máma. Ahoj." Nestačil jsem na to nic říct a už mi to ucha ječelo tůtání po ukončení hovoru.

Hleděl jsem na ten mobil jak praštěný palicí po hlavě. Zayn odjel domů, protože nezvládal stres, vyfotili ho s nějakou holkou v jednom klubu a samozřejmě, že to obletělo celý svět a dostalo se to do rukou Perrie, která řádila jako černá ruka. Všichni se do Zayna obuli, že ji podvádí a Zayn to neustál. Divil jsem se, že dostal povolení odletět, ale Modest už tady pro nás dlouho nebude, všechno se jim hroutí pod rukama a nějaké Zaynovo opuštění tour bylo asi to nejměnší, co je tížilo.