Bravery (Larry Stylinson)

18. Astma

Los Angles a pobyt u Harryho v domě byl velmi příjemný i přes nemoc. Měl jsem zvýšenou teplotu a trochu mě bolelo v krku. Ovšem Harry se ke mě choval, jako bych umíral. Občas jsem ho měl vážně dost a litoval jsem, že je moc malý na to, aby ho pustili do klubu do Las Vegas, jako ostatní kluky. Na druhou stranu, návštěva klubu znamenala, že máme celý dům jenon pro sebe. 

V Las Vegas byli všichni, Lou, Gemma, Harryho rodiče, kluci, Paul no prostě všichni. Fanynky se soustředily na ně, takže my jsme mohli být s klidem u Harryho a nemuseli se bát, že na to někdo přijde. Podle mě, ty holky ani neví kde jsem, tak jako vždycky.

Ráno jsem se cítil trochu líp, ale i tak Harry otravoval, abych zůstal v posteli. Kdyby veděl jaké nápady se mi honí v hlavě, když jen tak nečinně ležim... Jeden plán jsem se rozhodl uskutečnit.

Čekal jsem, dokud Harry nepřijde s obědem do ložnice, samozřejmě mi nebylo dovoleno sejít až dolů do kuchyně, po celých 18 schodech. Když už mi docházela trpělivost, tak se konečně dveře otevřely a v nich se objevil Harry s podnosem v rukou.

Posadil se na kraj postele, položil přede mě podnos, nabral na lžíci polívku a natáhl ke mě ruku. Pravděpodobně se mě rozhodl krmit nebo co. Velmi opatrně mi vkládal lžíce do úst a soustředil se, aby něco nerozlil. Byl při tom nádherný, důkladně jsem se mu díval do očí a doslova ho hypnotizoval.

"Co se na mě tak díváš?" Přestal mě krmit a pohlédl mi do obličeje, když si všimnul, že z něj nespouštím oči.

"Jsi strašně sladký, když se soustředíš," usmál jsem se na něj sladce a bláznivě zamilovaně.

"Jen se snažím, nevylít ti to na pyžamo..." bránil se.

"Žádné nemám," pokračoval jsem v jemné, tichém a podle mě svůdném tónu.

"No a to je taky něco! Máš horečku a procházíš se tady nahý!" Ukázal na mě hrozivě lžící a zamračil se.

"Máš pocit, že někam chodím? Odmítáš mě pustit z ložnice," vzal jsem mu lžíci z ruky, položil jsem  jí na podnos a ten následně přesunul na noční stolík.

"Co to děláš?" Pozvedl nechápavě obočí a čekal co se bude dít. Nic jsem neříkal, jenom jsem se naklonil a vtisknul mu malou pusu, když jsem zjistil, že se nehodlá bránit, přivrdil jsem. Začal jsem ho vážnivě líbat a hned jak jsem dostal šanci, vrazil jsem mu jazyk do pusy.

"Lou, co to děláš..." Zamumlal do polibku, když jsem ho povalil na postel do lehu.

"Líbám tě.." zašeptal jsem mu do pusy.

"Jsi nemocný," cítil jsem v jeho hlase, jak se sám sebe snaží přesvědčit, aby to ukončil.

"Sex léčí," odsekl jsem trochu podrážděně. chtěl jsem ho co nejdřív cítit a on má pořád nějaké kecy!

Hrubě jsem mu chytil ruce a silně mu je držel za hlavou, aby se nemohl hýbat. Kousal jsem mu kůži na krku se záměrem, udělat mu tam znamínko lásky, které by šlo jen těžko přehlédnou.

"Lou..." vydechl trochu těžce.

"Co zase?" Odtáhl jsem se od jeho krku a s lehkým úsměvem se podíval na červený flek na jeho krku.

"Moje ruce... Bolí to..." Až teď jsem si uvědomil, že ho svírám opravdu příliš silně, okamžitě jsem ho pustil, ale bylo pozdě, na jeho rukou už se stihli udělat drobné modřiny.

"Pro boha! Promiň Harry, tohle jsem nechtěl! Promiň!" Začal jsem se mu zběsile omlouvat.

"Nic se neděje." Usmál se na mě něžně. Když jsem se mu snad po sté umluvil, začal jsem z něj sundávat tepláky, díky bohu měl na sobě jenom je, takže jsem se nemusel obtěžovat s dalším svlékáním. Dnes jsem chtěl zkusit být ten nahoře já. Být prostě po dlouhé době tím dominantnějším. Nedělali jsme to takhle snad už víc jak rok.