Bravery (Larry Stylinson)

13. Objetí od Eleanor

Philadephia...naše další zastávka na seznamu tour po Americe a také den volna. Hodlal jsem ho trávit tak jako vždycky na hotelovém pokoji. 

Neobtěžoval jsem se vybalit si věci. Na co? stejně zase za chvíli odjíždíme. Tohle je dost náročné tour. Nemáme šanci vytáhnout paty z Ameriky domů, protože bychom se nestihli vrátit. Dokonce jsme ani nemohli jet kvůli času na předávání cen Teen Choice Awards.

To nás dost mrzelo, protože jsme vyhráli deset cen z deseti nominací. Což je velmi dobré, ne je to úžasné! Byli jsme z toho nadšení. Na twitteru kvůli tomu byli hádky. Vlastně se ani nedivím. Je docela blbé ani tam nebýt a pobrat všechny ceny. Tedy pro nás ne, ale pro ostatní ano. Plánovali jsme to s klukama oslavit, ale nedostali jsme šanci, opět z toho jednoho jediného důvod. Čas. Podle mě by měl mít den více hodin. 24 je totiž dost málo. Pro nás určitě.

Eleanor samozřejmě jezdila se mnou a i Lottie. Od naší svatby s Harrym, jsem měl dobrou náladu. Takže jsem sám od sebe přišel s návrhem zajít takhle ve třech ven, na oběd a na kafé.

Povídal jsem si sice většinou jenom s Lottie, Eleanor si pořád něco ťukala do mobilu, ale snaha se cení no ne?

Modest měl velkou radost, zvlášť po tom co mě minulý týden seřvali jako malého kluka v zákulisí. Vlastně ani nevím proč, možná proto že posledních pár dní nemám problém se na Harry podívat na podiu, usmát se na něj, nebo se ho dotknout. 

Dostal jsem zákaz nosit náš snubní prstýnek, proto se s Harrym střídáme, chvíli ho má na ruce on, chvíli já, ale i tak ho mám pořád u sebe i když jenom v kapse.

Jsem moc zvědavý co bude po včerejším koncertu za pozdvižení. Měl jsem tolik drzosti že jsem Harrymu před zraky fanynek upravil pravé sluchátko a při jedné písničce jsem se na něj s úsměvem díval.

Koncert ve Washingtonu měl i stinou stránku. Od půlky koncertu mi stuhnul úsměv na rtech.

Byla tam nějaká dívka, možná tak ve věku Harryho, nebo o rok až dva mladší. Byla moc hezká, což neměnilo nic na tom co držela v ruce. Byl to transparent. Transparent, který mě hodně zabolel. 

Bylo na něm velkým písmem napsané "Vyměňte Louise za Luka" tohle mě hodně zamrzelo.

V zápětí se objevil na twitteru trend SmileLouis. Tentokrát jsem se ale usmívat nedokázal. Nevím proč mě to tolik mrzelo, možná to bylo tím že něco takového se nestalo poprvé. Nikdy nezapoměnu na plakát v Dusseldorfu "jdi domů a nauč se hrát fotbal".

Ty holky si ani neuvědomují jak tohle bolí, děláme pro ně všechno, všechno co se dá. Já vím že jsem bez nálady, neusmívám se, nejednou jsem se neudržel a ukázal na někoho fakáče. Nedělám hlouposti jako dřív, ale opravdu si za to zasloužím tohle? Všechnu tuhle nenávist.

Nenávidí mě čím dál víc a já to moc dobře vím. Dřív to byl Zayn, nejméně oblíbený člen skupiny, teď jsem to já a už chápu jak se Zayn cítil a proč tak hubnul. Tohle opravdu hodně zabolí.

Postavil jsem se z postele na které jsem ležel a přešel k oknu. Díval jsem se na všechny ty holky před hotelem. Kolik z nich, nás asi miluje doopravdy?

Vždycky jsem si myslel že directioners je o tom milovat nás všechny. Zřejmě jsem se zmýlil, pokud jsou ochotné dát několik tisíc za to aby nám, nebo lépe řečeno mě, daly najevo že mě nesnáší....

Tisíce fanynek by daly cokoliv za to aby mohly být tam kde jsou tyhle holky a nemůžou. A já bych dal cokoliv za to, aby tam byly právě ty co nás milují a podporují všechny jako celek, místo těchto, které jsou schopné urážet před tísíci lidmi.

Za mými zády jsem slyšel ťukání na dveře. Čekal jsem že vstoupí Harry, ale byla to Eleanor. Vůbec jsem si neuvědomil že si šel Harry zaběhat a ještě někam, ani vlastně nevím kam. Můj mánžel si lítá po světě a já nevím kde. To je vážně vtipné.

"ahoj El" otočil jsem se na ní a snažil se mile usmát. 

"ahoj Louisi" oplatila mi úsměv, přišla až vedle mě a podívala se z okna stejně jako já. "proč jsi nešel taky ven? Jako kluci?"

"nevím...asi se mi nechce nebo co..." pokrčil jsem rameny a hodil sebou na postel. El se posadila do křesla v rohu pokoje.

"viděl jsi dnešní trend?" ozvala se po chvíli mlčení.

"jo viděl" přikývl jsem.

"mrzí tě to" ani jsem se nemusel ptát co myslí, bylo mi to jasné. Ten plakát viděla stejně dobře jako já.

"ani nevíš jak moc" povzdechl jsem si.

"ale no ták Louisi...jeden transparent tě přece nerozhází" domlouvala mi.

"nedokážeš si představit jak moc tohle zabolí od někoho koho miluješ" měl jsem na krajíčku. Už zase se mi chce brečet. Potřeboval bych tady Harryho.

"vždyť jí ani neznáš. Kašli na ní" 

"a ona nezná mě...to je právě to...nezná mě, tak proč mě nanávidí El?" pohlédl jsem na ní zoufale a nechápavě.

"Nebudeš plakat kvůli někomu koho jsi viděl poprvé v životě že ne? Loui, ta holka ti za to nestojí...je to jedna z milionů, tak proč tě to tak trápí?" pozvedla obočí.

"nemáš pravdu. Ona není jediná a ty to moc dobře víš. Directioners mě nesnáší čím dál víc a víš proč?"

"za prvé, tohle není directioners, directioners vás milují všechny a za druhé, proč?" napřímila se v křesle.

"protože jsem slaboch. Jsem náladový ubožák ve kterého se změnil ten jejich dokonalý vtipálek Louis. Proto mě nesnáší, protože se neusmívám, jsem agresivní a hnusný na všechny kolem. Možná si tohle všechno i zasloužím" snažíl jsem se udržet, ale nešlo to. Pustil jsem slzy ven. Eleanor vstala a behěm vteřiny mě objímala.

"v žádném připadě nejsi slaboch. Ty holky ani v nejměnším nemají tušení co si prožíváš. Kdyby to věděly, měly by tě za hrdinu, ony už by se na tvém místě dávno zbláznily. Nikdo by nechtěl takový život jaký máš ty. Plný stresu, schovávání, terorizování, šikany, zákazů a bůh ví čeho ještě. Ty jsi Louisi naopak neskutečně silný člověk a já tě hrozně obdivuju. Neber si tohle vůbec k srdci. Uvidíš že až výjde všechno tohle najevo, Larry a všechno kolem něj, budou tě obdivovat. Tohle se děje jen teď, protože vidí jen tu změnu u tebe, ale nevídí důvod, ani bolest kterou si prožíváš. Vůbec nad tím nepřemýšlej. Jenom si tím ještě víc ubližuješ" konejšivě mě hladila po zádech a já jsem jí byl vděčný že tady je. 

Nebyla sice Harry, ale dokázala také uklidnit. Ač to tak občas nevypadá, mám jí opravdu rád, jako kamarádku, nebo možná jako sestru. Důležité je že blok vůči ní začínám překonávat.

Nikdy bych jí nedokázal ale milovat jako svojí přítelkyni. Ani bych jako gay nemohl. Nic to ovšem nemění na tom, že mé srdce bude navždy patřit mé druhé polovičce, která teď lítá někde venku...

BYLA BYCH VÁM VDĚČNÁ KDYBY KAŽDÝ, KDO DÁ VOTES, NEBO SI TO PŘEČETL, ZANECHAL KOMENTÁŘ. MOC BY MĚ ZAJÍMAL VÁŠ NÁZOR NA TUHLE POVÍDKU, PŘIPOMÍNKY A TAK...