Bravery (Larry Stylinson)

14. Bahamy

20.8.2014

Páni, dva dny volna. Plánoval jsem, tak jako vždy, strávit ty dva dny na hotelovém pokoji. Jak jinak, že jo. Ale ne na tomhle, ale na dalším, kde máme s klukama náš příští koncert. Házel jsem věci do tašky, tak jak mi přišly pod ruku. Neměl jsem moc doboru náladu, vlastně ani nevím proč, asi jsem se špatně vyspal nebo co. Prostě jsem chtěl být, co nejdřív pryč a nezdržovat se.

Harry měl ale očividně v plánu mě zdržovat, protože neměl nic lepšího na práci, jak mi volat. Než jsem hovor přijal, hlasitě jsem se nadechl a vydechl, Harry je ten poslední na kom by si chtěl vybíjet moji náladovost.

*Ano?* Promluvil jsem mile do sluchátka.

*Copak děláš, LouLou?* V jeho hlase jsem cítil vzrušení, ale né takové, kdy má chuť povalit mě na postel, ale takové to, kdy něco chystá, nějaké překvapení, nebo se na něco těší.

*Balím si věci.*

*Vážně?" Zeptal se nadšeně a já měl čím dál větší pocit, že mi něco uniká.

*Jo, proč se ptáš?*

*Nemáš chuť na opalování?"

"Cože?" Nechápal jsem kam tím míří, Harry má jednu velkou schopnost, než z něj něco vypadne, tak mě dokáže dohnat k šílenství.

*No, co by jsi říkal sluníčku, pláži, palmám, jenom my dva, žádní novináři, žádný managment.* Napínal mě dál.

*Kam tím míříš?*

"Mířim na Bahamy a ty se mnou. Doufám že už máš sbaleno, protože na tebe čeká před hotelem auto a odveze tě na letiště.*

*B-Bahamy... Letiště?" Koktal jsem.

*Máš sbaleno?*

"Jo, mám.*

"Výborně, za chvíli se uvidíme.* Vyjekl nadšeně.

*Počkej! Harry, nemůžem přeci jen tak odjet na Bahamy, co na to managment?*

*Managment o tom ví. Nic se neboj, chci být prostě s tebou, ber to jako začátek naší svatební cesty. Mám pro tebe navíc jeden návrh."

"Návrh? Chceš si mě znovu vzít?" Zasmál jsem se.

"Nebuď zvědavý. A šup, šup Stylesi, to auto tam nebude čekat věčně." Popoháněl mě.

Rychle jsem zavěsil, popadl kufr a sbíhal schody po dvou. Venku, přesně tak jak Harry řekl, stálo auto. Na letišti jsem se setkal s Harrym, bylo hodně zvláštní, být s ním sám na jednom letišti, nastupovat do jednoho letadla a neskrývat se u toho, nebo se nebát toho, že nás někdo vyfotí. Harold už mě jednou dost překvapil, když jsme se před pár dny, procházeli po stadionu a on mě vzal před zraky fanynek, kolem pasu a ještě se při tom usmíval. To, že se usmíval mě nepřekvapilo, ale to, že za námi šel nějaký chlap od ochranky a neřekl nám na to ani slovo, tak to mi divný bylo.

Hazz se mnou nemluvil ani na letišti, ani v letadle. Promluvil na mě teprve až když nás ubytovali a my se ocitli sami dva na pokoji.

"Líbí se ti tady?" Usmíval se na mě šťastně a políbil mě na bok hlavy.

"Moc..." zašeptal jsem, všechno to kolem bylo, tak krásné a klidné, na první pohled jsem věděl, že bych tady dokázal strávit věčnost, ale ani pláž, nebo palmy, nebo cokoliv jiného se nedokázalo vyrovnat tomu, že jsem tady s Harrym, sám, nikým nerušen. Jen on a já. Mohl jsem se dívat jak dlouho jsem chtěl, na ten jeho nádherný úsměv a na ty jiskřičky v očích.