Bravery (Larry Stylinson)

39. Brácho...

Stalo se přesně to, čeho jsem se bál ze všeho nejvíc. Zayn mě na to několikrát upozorňoval, několikrát mi naznačoval, že k tomuhle dojde. Já jsem to moc dobře věděl, ale tak nějak jsem doufal, že si to rozmyslí, nebo jsem si jen naivně myslel, že je to špatný vtip.

Nestalo se ani jedno z toho, naopak se stala ta nejhorší možná varianta ze všech. Ráno nám volal náš managment, že Zayn deifinitivně ukončil smlouvu a odchází. Během dnešního dne má vyjít jeho oficiální prohlášení o odchodu.

Popravdě nevím co na to říct. Cítím prázdno, uvnitř mě se všechno svírá a nevím, co mám se sebou dělat. Vím, jaký Zayn je, vím, že tenhle život pro něj není, pro mě taky ne, ale nikdy by mě nenapadlo skupinu takhle opustit. Nemohl bych to udělat, kvůli Harrymu, kvůli fanynkám, kvůli mým nejlepším kamarádům, bratrům...

U Zayna to není jenom stres, co ho k tomu dohnalo, tedy podle mě.. Myslím si, že z velké části za to může i Perrie, Zayn je zamilovaný a zaslepený, rozhodl se pro lásku namísto kariéry a své rozhodnutí uskutečnil z ničeho nic uprostřed turné.

Nechápu to, jsem ze všeho tak zmatený a celé mi to ještě naplno nedochází. Možná je to i dobře, kdyby mi to došlo naplno zhroutil bych se, už teď je moje psychika na pokraji sil.

Celý den jsem se jenom toulal po pokoji. Dal jsem si studenou sprchu, civěl jsem z okna, nic víc, nic míň. Harry tady se mnou nebyl. Měl toho sám dost, nesl to hůř než bych čekal, když se do dozvěděl opustil se slzy v očích pokoj bez jediného slova. Nialla ani Liama jsem taky neviděl. Zůstal jsem sám...

Právě teď stojím u okna a dívám se na rušnou silnici pode mnou. Nevěnoval jsem nejmenší pozornost tomu, co se tam dělo, kdo šel po ulici, nebo co kdo dělal. V hlavě jsem měl naprosté prázdo, znělo mi tam jen jedno jediné jméno, Zayn.

Stál jsem tam dlouho, snad hodiny, než jsem se odtrhnul a otočil se k notebooku na posteli, posadil jsem se k němu a líně projížděl facebook o kterém díky bohu skoro nikdo neví, že ho mám.

Zarazil mě příspěvek našeho oficiálního účtu. Začínalo to "After five incredible years Zayn Malik..." Bylo to prohlášení... přelétnul jsem to v rychlosti očima, neměl jsem na to, abych to četl celé. Z očí se mi začaly kutálet nezadržitelné slané kapky a v ten moment vstoupil do pokoje Harry.

"Lou?" Zavřel za sebou a nechápavě se na mě podíval.

Jenom jsem k němu laptop otočil, přišel až ke mě a naklonil se, aby se mohl začíst.

"Je konec..." Zašeptal jsem.

"To ne, Louis.. Pokračujeme.. Zvládneme to.." Už i jemu se řinula jedna slza za druhou.

"Bez něj? Budeme pokračovat bez něj? Už nejsme One Direction! Zayn to ukončil za nás, copak to nechápeš?" Zvýšil jsem hlas.

"Louis.. Já..." Chystal se něco říct, nebo spíše vykoktat, viděl jsem mu na očích, že i jemu došly slova. Ječící notebook oznamující příchozí hovor na skypu ho ale zastavil.

Otočil jsem se k přístroji a moje srdce spadlo až někam pod postel, když jsem zjistil kdo volá. Třesoucí se rukou jsem hovor přijal a trochu odkašlal, abych byl schopný mluvit.

"Zayne?" Oslovil jsem ho nejistě. Jako bych ani nevěřil, že je to skutečně on.

"Ahoj, Louis. Ahoj, Hazz." Zamával na kudrnáče vedle mě.

Zíral jsem na něj jako na zjevení, voláme si na skypu poslední dny docela často, ale teď to bylo jiné, bolestivé, jako bych se s ním opravdu definitivně loučil. Znovu mi začaly stékat slzy.