Bravery (Larry Stylinson)

32. Spojuje nás láska

"Eleanor pohni s sebou!" Houknul jsem na svojí "přítelkyni" pod schody jejího domu. Nervózně jsem podupával pravou nohou a sem tam se podíval na hodinky. 

Na moje volání a pobízení se mi nedostalo žádné odpovědi, jenom jsem pořád slyšel nějaké tiché mumlání. Myslel jsem, že si při balení něco povídá sama pro sebe.

"Jestli okamžitě nesejdeš ty schody, tak nám to letadlo uletí a půjdeme pěšky!"  Vyhrožoval jsem.

Konečně jsem uslyšel kroky přiblužující se ke schodům.

"Ano Soph, už jdeme... Né, my dorazíme sami... Prosím tě uklidni si toho tvého nervózního přítele a ať na chvíli zmlkne, neslyším tě přes to jeho hudrování." Měla telefon u ucha a volala pravděpodobně se Sophie, protože ten nervózní přítel, jak mi došlo, měl být Liam.

"Pokud nepoložíš ten mobil a nenastoupíš si HNED do auta, tak budeš muset i ty uklidňovat nervózního přítele." Zamračil jsem se na ní.

"Promiň už budu muset končit, Louis je jako na jehlách." Překroutila nade mnou očima, zamračil jsem se na ní ještě víc. "Nemrač se Lů, budeš mít vrásky." Mrkla na mě. Očividně ze mě měla slušnou srandu. Mě došla trpělivost, popadnul jsem její zavazadlo a vyrazil ze dveří, samozřejmě ještě s pár výhružkama mířenýma na ní. 

Bylo to jako zázrak, že oba sedíme v autě a míříme k letišti. Už při vystupování z auta jsem poznal mohutnou postavu mého nejlepšího kamaráda, měl přes hlavu přehozenou kapuci a držel hubenou dívku s dluhými vlasy za ruku. Popadnul jsem El za tričko a nemilosrdně jí táhnul za sebou dovnitř.

"No konečně!" Vyjel na nás okamžitě Liam. "Můžete mi vy dva říct, kde sakra jste?" Poklepal si významně na hodinky.

"Tak to se zeptej mojí drahé přítelkyně." Mrknul jsem na něj.

"El, co to všechno táhneš? Budeš tam týden, nebo tak nějak.." Pozvedl na mě tázavě obočí Lee, jako by se ujišťovat, že má pravdu. Jenom jsem pokrčil rameny, nevěděl jsem jak dlouho tam se mnou bude muset být, možná přes Harryho narozeniny. Což bych nechtěl, El mám rád, ale Harry z ní dvakrát dašený není a já ho možná chápu.

Ale on by zase mohl pochopit, že mě třeba taky není příjemné jak se kolem něj pořád motají nějaké holky a kluci, na turné ok to chápu, ale když má volno? Například ta Naidi, Naddy, Nad, nebo jak se sakra jmenuje! Ta je s ním dá se říct nonstop a on se diví, že mi to vadí? Samozřejmě, že mi to vadí, Harry je bisexuál a ona krásná holka, takže...

Nějakým zázrakem jsme se během mého přemýšlení dostali až do letadla, přestal jsem vnímat dění kolem mě a ponořil jsem se do svých myšlenek. Eleanor vedle mě usnula, Liam byl zabraný do okusovaní Sophiiny hlavy a mě zbývalo jenom civět z okýnka a pozorvat mraky.

Ten let byl šílený, strašně dlouhý, chvíli jsem pojal podezření, že snad letíme na cestu kolem světa a ne do LA, ale je mi jasný, že to bylo jenom z nedočkavosti. Stejně jako v noci, pořád jsem se převaloval a nemohl se dočkat až bude čas se jít vypravit a vyrazit za Harrym.

"Louis! Lou, vstávej." Někdo neskutečně otravný do mě šťouchal prstem, asi se mi podařilo usnout. Nejdříve jsem zmateně zamrkal a následně zaotřil na Eleanořinu tvář.

"Vystupujeme." Usmála se na mě. Jen jsem přikývl a zvedl se z pohodlného sedadla. Vyzvedli jsme si naše zavazadla a společně vyrazili k Harryho domu. Budeme bydlet tu chvíli všichni u něj, nevím jak ostatní, ale já jsem nadmíru spokojený. 

Po krátké cestě jsme vystoupili před Harryho ne zrovna malým domem. Liam se chystal zazvonit, ale stáhnul jsem jeho ruku zpátky a začal šmátrat v kapse.