Šance na lepší život II

21. kapitola - Začarovaný kruh

Profesorku Peregrinovou probudily sluneční paprsky, které prostupovaly vodní hladinou a momentálně ji lechtaly na nose. Pomalu otevřela oči a zjistila, že zůstala na té stejné pohovce, na které včera seděla s profesorem Snapem. Zlatou brož pevně svírala v dlani. Nedokázala se ubránit malému úsměvu. Rychle mávla hůlkou a najednou tu seděla v čistém oblečení. Chvíli si s broží pohrával v ruce než si ji připnula na sněhově bílou košili s nařasenými rukávy. Zhodnotila svůj vzhled v skleněné vitríně u stěny, ve které byla spousta lahviček se vším možným. Dnes učila pouze pár odpoledních hodin a tak měla hromady času. Rozhodla se, že najde svého kolegu a doufala, že ještě neodešel na ranní vyučování. Prohledala jeho komnaty skrz naskrz ale po černovlasém lektvaristovi nebylo nikde ani stopy. Najednou si všimla kousku pergamenu na jeho pracovním stole, který tam působil dost nepřirozeně, jelikož si její kolega svůj stůl vždy pečlivě uklízel. Vzala kus papíru a dala se do čtení když na začátku uviděla své jméno.

Almo,                                                                                                                                                                                            madam Pomfreyová chce, abych jí připravil několik lektvarů. Zajímalo by mě, jestli si uvědomuje, že nemám deset rukou ani neomezené množství času. První hodinu mám studenty druhého ročníku, takže pokud bys mi přišla pomoc, budu ochotný jít místo tebe na tvou dnešní noční hlídku.                                                                                                                                                                                                                                                                                                          Severus Snape

P.S. Dle mého je to velmi výhodná nabídka, slečno Peregrinová

Profesorka Peregrioná na konci dopisu už nedokázala zadržet smích. Její kolega měl jako skoro vždy pravdu. Byla to velice výhodná nabídka. Přehodila přes sebe černý plášť, jelikož ráno byla ve sklepení neuvěřitelná zima. Vlastně tu byla zima skoro pořád. Vlasy si spletla do objemného drdolu a s hůlkou v ruce vyrazila z komnat svého kolegy. Chodby byly už prázdné a tak kolem ní panovalo hrobové ticho. Přistihla se, že myšlenka na to, že by měla se svým kolegou vařit lektvary jí vůbec nevadí. Připadalo jí to trochu zvláštní. Před dvěma lety ho ještě nemohla vystát a teď byli přátelé. Musela se ušklíbnout. Nemyslela by si, že je vůbec něco takového možné.  Černovlasá žena najednou stála před učebnou lektvarů. Ani se neobtěžovala klepat. Nerada by vyrušila některého ze studenů při přípravě lektvaru. Ona sama moc dobře věděla, že to může mít nepěkné následky. Pomalu otevřela dveře a tiše proklouzla do místnosti plné kotlíků a vysokých polic s přísadami do lektvarů. Kývla studentům i profesoru Snapeovi na pozdrav a začala se rozhlížet po třídě. Na černé tabuli byl Severusovým úhledným písmem napsán postup a přísady k výrobě lektvaru proti strnulosti. Jeho příprava nebyla příliš komplikovaná, ale i tak si Alma všimla bledého chlapce ze Zmijozelu, který vypadal neuvěřitelně zoufale i když se to snažil všemožně skrývat. Černovláska k němu došla právě včas, jelikož se do kotlíku chystal hodit dračí šupiny. Rychle mu malou ruku sevřela mezi palcem a ukazovákem a nasměrovala ji pryč od kotlíku. Chlapce to tak vylekalo, nebo překvapilo, že šupiny upustil na zem a ony tam teď jen tak ležely. Vypadaly jako bronzové mince, pomyslela si Alma a zaujatě je pozorovala.

„Raději tam dejte tohle," zašeptala a prstem ukázala na tmavě zelenou chaluhu, která byla naložena v jakémsi roztoku. Profesorka raději nechtěla vědět, z čeho ho její kolega vyrobil.