Šance na lepší život II

10. kapitola - Dost špatný žert

Profesorku Peregrinovou probudil nepříjemný chlad, který prostupoval celým jejím tělem. Pomalu otevřela oči, ale viděla jen tmu, která byla kam až dohlédla. Po hmatu našla svícen, který měla u postele a pomocí hůlky jej zapálila. Až pozdě si uvědomila, že ve sklepení, kam se přistěhovala, nejsou žádná okna a pokud nezapálila desítky svíček a svícnů, které měla rozestaveny po celém pokoji, neviděla ani na krok. I přes to ale svého rozhodnutí nelitovala. Byla blíž Snapeovi, což znamenalo, že mohla zjistit, jestli opravdu byli tak dobří přátelé. Bez vzpomínek to bylo těžké, ale jeho mírné chování k ní jí přesvědčovalo o tom, že Brumbál nejspíš říkal pravdu. Rychle se oblékla do černé sukně a halenky a přehodila přes sebe pléd, jelikož v jejím pokoji byla nesnesitelná zima. Podívala se na malé hodiny na jejím stole, které ukazovaly šest hodin. Doufala, že je Snape už vzhůru. Nerada by ho vyrušila ze spánku, protože si pamatovala, že pokud se lektvarista nevyspal, byl dost nepříjemný. Třikrát zaklepala na dveře, které oddělovaly jeho pokoj od toho jejího. Oba se po nějaké době dohodli, že tyto dveře budou pro všechny případy otevřené, kdyby se profesorovi přitížilo. I tak ale čekala, než jí muž otevře. Nechtěla vpadnout do jeho komnat bez ohlášení. Dveře se pomalu otevřely a profesor ji provrtal zkoumavým pohledem.

 „Nečekal jsem, že mě budete obtěžovat v takto časných hodinách," ušklíbl se.  „Neumírám, takže se můžete vrátit do své postele," dodal a Alma si všimla, že se mu lehce zvedly koutky úst.

 „Mohu dál," řekla Alma a kývla hlavou směrem do profesorových komnat.  „Mám tu příšernou zimu a bojím se, abych za chvíli neumrzla," dodala sarkasticky a muž nadzvedl jedno obočí.

 „Tak pojďte," povzdechl si profesor a ona vešla dovnitř. Ihned se vrhla do jednoho z křesel před krbem, z kterého sálalo příjemné teplo.

 „Jste tu jako doma," pronesl Snape sarkasticky a měřil si ji černýma očima od hlavy k patě. Profesorka se na chvíli zastyděla a tak rychle stočila řeč na jiné téma.

 „Co vaše rána?" řekla a podívala se na profesorův krk.

 „Je v naprostém pořádku," sykl Snape a černovláska si uvědomila, že o tom nerad mluví.

 „Měla bych vám vyměnit obvazy," pronesla.  „Posaďte se do křesla, abych mohla začít."

 „Zvládnu to sám," odsekl lektvarista a Alma jen protočila očima nad jeho špatnou náladou."

 „To v žádném případě," pronesla profesorka přísně a z profesorova stolu vzala pár obvazů a léčivou mast.  „Navíc pochybuji, že máte nějaké zkušenosti s léčitelstvím."

Snape chtěl něco říct, ale profesorka na něj upřela nazlobený pohled a on zmlkl. Opatrně mu odstranila staré obvazy, namazala ránu léčivou mastí a znovu mu krk obvázala.

 „Vypadá to už daleko lépe," pronesla povzbudivě, když se usadila do křesla naproti profesorovi.  „Máte stále bolesti nebo..."

 „A záleží na tom?" zeptal se jí muž a propaloval ji pohledem.

 „Jistěže na tom záleží. Pokud vím, měla bych být vaší přítelkyní. A přátelé se na takové věci ptají no ne?"

 „Opravdu Brumbálovi věříte?" zeptal se jí Snape a zadíval se do krbu.

 „Doufám že říká pravdu," ušklíbla se profesorka.  „Pokud ne, byl by to dost špatný žert."

Profesor najednou vstal z křesla a pár kroky byl u ní. Zamyšleně se jí díval do očí a ona mu pohled opětovala. Alma v jeho očích viděla něco, co nebyla schopná identifikovat. Najednou se ozval v okolí krbu šramot a po chvíli z něj vyletěl i úhledně složený list papíru, který přistál profesorce Peregrinové v klíně. Alma ho pomalu otevřela a přečetla si pár slov, napsaných černým inkoustem. Ihned po přečtení pergamen zmuchlala a vhodila ho do krbu, kde začal hořet.