Šance na lepší život II

25. kapitola - Netvoři

Profesorka Peregrinová šla klidným krokem z bradavické knihovny a náruč měla plnou knih. Vlastně jí to přišlo trochu absurdní. Ani nevěděla co se s ní bude dít pokud se skříňka nenajde, ale vypůjčila si tolik knih, že by jí vystačily na celý měsíc. Nechtěla ani pomyslet na to, že je nestihne přečíst. Chtěla si ještě jednou promluvit se Severusem, ale nebyl na snídani. A nebyl ani ve vyučování, jak se dozvěděla od profesora Kratiknota, který ho zastupoval. Profesor Snape zmizel a ona doufala, že se co nevidět objeví.

 „Slečno Peregrinová," ozvalo se za ní najednou. Profesorka ihned poznala, o čí hlas se jedná. Zhluboka se nadechla a počítala do pěti, protože doufala, že se za tu dobu všechna zlost, která se v ní nahromadila vytratí. Bohužel to nevyšlo. A tak se bývalá bystrozorka otočila na inspektorku, nasadila falešný úsměv a doufala, že je alespoň trochu věrohodný.  „Vidím, že jste se už od vašeho bratra vrátila," poznamenala jen tak mimochodem. Alma ale věděla, co chtěla žena doopravdy říct. Chtěla říct, že vidí, že Alma neutekla. Ne, profesorka opravdu nezmizela. Věděla, že by se stejně daleko nedostala. Poznala, že rozhovor bude na dlouho. Vytáhla z hábitu hůlku, namířila ji na knihy, zašeptala pár kouzelných slov a ony se vznesly a v řadě pomalu letěly do jejích komnat.

 „Předpokládám, že tu skříňku jste stále ještě nenašla," procedila Alma skrz zuby poté, co knihy zmizely za rohem. Připadalo jí, že inspektorce na nálezu skříňky příliš nezáleží.

 „Děláme co se dá, slečno Peregrinová," ušklíbla se žena naproti ní zle.  „Ale je to těžké když se nesnažíte spolupracovat."

 Černovláska se nevěřícně uchechtla.  „Nevšimla jsem si, že byste o mou přítomnost při vyšetřování zrovna dvakrát stála."

 „Není to vámi," řekla inspektorka sladce. Alma ihned poznala, že lže. Konec konců byla úspěšnou bystrozorkou. Všemožné lži a podvody byly každodenní náplní její bývalé práce.  „To profesor Snape," pokračovala žena, „připadá mi, že přede mnou něco tají. Bylo by nejlepší, kdyby se do celé věci vůbec nezapojoval. Mohlo by vám to jen přitížit."

 „Prosím?" vyhrkla Alma nevěřícně.

 „Není žádným tajemstvím, že je profesor Snape spojován se smrtijedy a tím-jehož-jméno..."

 „Pokud si vzpomínám, profesor Snape byl všech obvinění zbaven," přerušila ji Alma. Její hlas byl tvrdý a nesmlouvavý.

 „To ano, ale obě víme, že je to nespravedlivé, nemyslíte? Neměl by profesor Snape nést následky za své činy?" Profesorka nepřátelsky nakrčila obočí. Chtěla ženě říct, že Severus Snape za věci, které udělal, pykal už dost. Snášel Voldemortovo mučení, vystavoval každý den svůj život nebezpečí, aby měl Fénixův řád ty nejnovější informace, málem zemřel proto, aby měl Harry Potter alespoň nějakou šanci vyhrát válku. Měl právo na klidný život. Nic z toho ale ženě neřekla. Jen se na ni zkoumavě podívala a vyčkávala.  „Nebylo by i vám bez Severuse Snapea lépe?"

 „Co tím naznačujete, paní inspektorko?" zeptala se Alma klidně, jako zvídavá studentka, kterou už dávno nebyla.

 „Profesor Snape byl přeci ten, kdo ztrátu ohlásil. Mudlové mají takové přísloví. Pod svícnem bývá největší tma. Co když to byl nakonec on, kdo tu skříňku vzal. Nebylo by těžké ho z té krádeže obvinit a kdybych k tomu měla ještě vaše svědectví jako uznávané bystrozorky, ministr by jistě nic nenamítal a profesor by..."

 „Chcete po mě, abych falešně svědčila proti nevinnému člověku?" pronesla Alma ledově. Jakoby se okolní teplota ochladila.

 „Něco takového jsem sice neřekla, ale pokud by byl profesor usvědčen a uvězněn, mohla bych se pokusit vám snížit váš trest za ztrátu té skříňky a..."