Profesorka Peregrinová rychlým krokem pospíchala přes bradavické pozemky a každých pár minut se ohlížela za rameno, jestli ji někdo nesleduje. Bylo to hloupé, pomyslela si. I kdyby ji někdo sledoval, bylo by to jedno. Nikdo nemohl vědět, kam má namířeno. Kolem krku měla ovinutou tlustou černou šálu, která jí bránila v pořádném výhledu. Dostala chuť si ji strhnout, ale na poslední chvíli to zavrhla. Venku byla neuvěřitelná zima a ona neměla v plánu umrznout. Přimhouřila oči, aby lépe viděla na kovovou bránu, která se v husté sněhové vánici rýsovala několik metrů před ní. Už jenom pár kroků a přemístí se. Přemístí se na ministerstvo. Nervózně polknula. Na jazyku stále cítila zbytky ohnivé whiskey, kterou měla k snídani. Snažila se sama sobě namluvit, že to bylo pouze na kuráž, že kdyby nešla na ministerstvo, jistě by nic nepila. To byla ale lež. Už nějakou dobu měla v jedné ze skříní prázdnou sbírku lahví všech velikostí a tvarů. Opravdu chtěla přestat pít, ale nedokázala to. Neměla ráda ten pocit otupělosti, který se dostavil pokaždé, co požila nějaký alkohol, ale nedokázala čelit svým strachům. Během dne ji pronásledovaly dotěrné vzpomínky na hrůzy, které zažila a na lepší dny, které už byly dávno pryč. A v noci jí společnost dělaly nepopsatelně děsivé noční můry. Srdce jí začalo bušit rychleji, když si vzpomněla na noční můru která se jí zdála předchozí noci. Stála na temném hřbitově nad otevřený hrobem a v ruce měla lopatu. V hrobě leželi všichni lidé, které milovala. Její matka, otec, Albus a dokonce v něm zahlédla pár studentů a kouzelníků, kteří zemřeli z války. Byli mrtví, ale Almě připadalo, že ji jejich oči pozorují. Vedle ní stál Snape a Voldemort. Pobízeli ji ať ty lidi pohřbí. A profesorka všude kolem sebe slyšela hlasy, které říkaly, že je zabila. A pak slyšela křik. Nevěděla jestli byl jedné z mrtvol nebo její vlastní. Alma LeFay Peregrinová se otřásla a rychle zaplašila nepříjemnou vzpomínku. Chvilka nepozornosti jí vyšla draho. Před sebou spatřila vysokou postavu s uhlově černými vlasy a zahnutým nosem. Chtěla se otočit, aby se s lektvaristou nemusela potkat, ale na poslední chvíli se zarazila. Profesor nebyl sám. Vedle něj kráčela zrzavá žena, o poznání menší než on a něčemu se hlasitě smála. Černovláska byla pohledem na Snapea a knihovnici tak vyvedená z míry, že se nedokázala pohnout.
„Dobré odpoledne, slečno Peregrinová," pozdravila ji knihovnice vesele a široce se na ni usmála. „Vypadá to, že já a profesor Snape nejsme jediní, kdo se v tomto počasí rozhodl vyjít ven," dořekla a tlumeně se zasmála, jakoby řekla nějaký výborný vtip.
„Ne, to nejste," odtušila profesorka Peregrinová chladně. Dívala se mezi knihovnici a Snapea, protože ani na jednoho z nich nedokázala pohlédnout. Profesor Snape mlčel.
„Profesor Snape potřeboval pomoc se sběrem nějaké kůry a já měla zrovna čas, tak jsem se rozhodla, že půjdu s ním," pokračovala knihovnice, která si patrně nevšimla nezájmu a hlavně nervozity profesorky Peregrinové. Almě se v hlavě promítaly vzpomínky na to, jak on sama chodila se Severusem Snapem sbírat různé přísady do lektvarů. Povídali si o všem možném, vzpomínala. O knihách, lektvarech, škole. Profesorku píchlo u srdce. Celé to byla jen zvrácená hra ve které nebyla ničím jiným než ubohou figurkou. Rukou, kterou měla schovanou v kapse, nahmatala svou hůlku. Bylo by to tak snadné, pomyslela si. Mohla by ho tady a teď uřknout nebo na něj vyslat nějakou nehezkou kletbu. Rychle to zavrhla. Místo toho se podívala knihovnici do očí.
„To je hezké," pronesla ironicky. „Měla byste ale být opatrná, slečno Abernathyová. Profesor Snape má ve zvyku měnit...," odmlčela se, aby našla správná slova, „měnit strany tak, jak se mu to zrovna hodí," dořekla ledově, obešla obě osoby a skoro běžela ke kovové bráně. Nedokázala být v přítomnosti Snapea už ani minutu.
Alma LeFay Peregrinová se přemístila na ministerstvo. V hale, ve které právě stála, bylo neuvěřitelné množství lidí a ona nepotřebovala, aby ji někdo poznal a chtěl se s ní vybavovat nebo si na ni ukazovat prstem. Rychle si přes hlavu přetáhla kápi a svižným krokem se vydala k výtahům. Nastoupila do jednoho z nich a zmáčkla tlačítko, které ji mělo přemístit do nejspodnějších pater ministerstva. Výtah jel jen chvíli než se zastavil a přistoupili nějací lidé. Alma je díky své prokleté šále a kápi pořádně neviděla. Ve výtahu panovalo dusivé ticho a ona z něj chtěla být co nejrychleji pryč. Výtah se konečně zastavil na podlaží, na kterém černovláska vystupovala. Rychle vyběhla z výtahu a doufala, že ji ani jeden z jejích spolucestujících nebude následovat. Díky bohu ani jeden z nich nevystoupil. Profesorka si z tváře stáhla kápi a už pomalým krokem postupovala kupředu úzkou chodbu z černých kachliček. Zastavila se až před mohutnými černými dveřmi na kterých byla zlatá cedulka s dvěma slovy. Magické záznamy. Profesorka položila ruku na kulatou kliku. Za dveřmi nebyly žádné příšery ani jiné strašlivé věci, ale i přes to se jí ruka nekontrolovatelně třásla. Pomalu dveře otevřela a vstoupila dovnitř. Před sebou uviděla malý dřevěný pult, za kterým seděl starší čaroděj, který ji zvídavě pozoroval. Profesorka udělala několik kroků a překonala vzdálenost, která ji od kouzelníka dělila.
आप पढ़ रहे हैं
Šance na lepší život II
फैनफिक्शनKouzelnický svět zasáhla válka. Cesty Severuse Snapea a Almy LeFay Peregrinové se opět zkřížily. Na koho čeká smrtelné nebezpečí a kdo uvěří lži? Nic není takové, jako se na první pohled zdá. Nad Bradavicemi se stahují temná mračna a jisté je jen j...
