Šance na lepší život II

1. kapitola - Horší než si dokážete představit

Harry byl v Doupěti asi týden a užíval si prázdnin. Přípravy na svatbu Fleur a Billa byly v plném proudu a v domě tak bylo pořád co dělat. Harry za to byl rád. Nemusel tak myslet na to, co se stalo na konci šestého ročníku. I přes to se ale budil z nočních můr s divoce bušícím srdcem a před sebou viděl Brumbála, jak mrtvý padá z astronomické věže. Věděl, že dřív nebo později bude muset jít hledat viteály. Chtěl se na tuto výpravu vydat sám, ale tušil, že Ron a Hermiona budou chtít jít s ním. Od Brumbálova pohřbu mu připadalo, že nic co dělá nemá smysl. Ráno vstával z postele jen proto, aby do ní mohl večer zase ulehnout. A jako nikdy předtím si teď uvědomoval, jak moc by byl rád, kdyby byl jeho život obyčejný. Z myšlenek ho vytrhl Hermionin hlas.

 „Harry, Rone," zakřičela odněkud z horních pater domu. Harry netečně vstal od kuchyňského stolu a pomalým krokem se vydal nahoru. Jak tak procházel domem, v hlavě se mu začala objevovat spousta vzpomínek. Trochu se pousmál, když prošel kolem krbu, kde se v druhém ročníku přemisťoval. Vzpomínal, jak se s Ronem těšili na finále mistrovství světa ve famfrpálu a nebo jak se vždy celá rodina Weasleyů sešla k jídlu a všichni si povídali. Došel až do Ronova pokoje, kde už seděli na zemi Ron a Hermiona. Harry si všiml, že jeho kamarádka drží v ruce Denního věštce. S obavami se na ni podíval.

„Někdo koho známe?" zeptal se jí Ron a i v jeho hlase zněly obavy. Hermiona přikývla.

„Kdo?" hlesl Harry.

„Rita Holoubková," odpověděla Hermiona a očima propalovala novinový článek. Oba chlapci se na ni udiveně podívali.

„Co píšou?" řekl Ron a a zkřížil si ruce na hrudi. Hermiona si odkašlala a dala se do čtení.

„V ranních hodinách byla nalezena naše dopisovatelka Rita Holoubková, jak bloudí po Prasinkách. Když se jí ptali, kdo je, nedokázala na tuto otázku odpovědět. Vysoce kvalitní lékouzelník po chvíli zjistil, že jí byla upravena paměť. Podle něj jí paměť musel upravit velmi silný kouzelník nebo čarodějka, protože si slečna Holubková pamatovala jen jednu věc a to větu, kterou opakovala stále dokola. Jsem lhářka, nic jiného říct nedokázala. Naší dopisovatelku odvezli k Mungovi a vypadá to, že už si nikdy nevzpomene na to, jak se jmenuje. Bystrozoři ještě zjistili, že v jejím domě někdo zapálil všechny poznámky k její chystané knize o Albusovi Brumbálovi. Spekuluje se, že to byl někdo, kdo měl k Brumbálovi blízko a obdivoval ho. V domě se také našel jednoduchý vzkaz, který zněl takto: Rita Holoubková je první, ale ne poslední. O tom, co bude následovat, se můžeme jen dohadovat."

Hermiona dočetla a v pokoji se rozhostilo hrobové ticho.

„Co si o tom myslíte?," zeptal se nakonec Harry. On sám byl zmatený. 

„Myslíte, že za to můžou smrtijedi?" zeptal se Ron a hlas se mu trochu třásl. 

„Tohle nevypadá jako jejich práce," odpověděla mu Hermiona sebejistě a Harry jen kývl na znamení souhlasu. Harry Ritu Holoubkovou nijak zvlášť nelitoval, ale i tak ho to, co se jí stalo, znepokojilo. Najednou někdo zaklepal na dveře a trio polekaně nadskočilo. Dveře se otevřely a v nich se objevila hlava paní Weasleyové.

„Potřebuji s vámi mluvit," řekla a opřela se o zeď. „Je to neuvěřitelné," začala pomalu, jakoby sama nevěřila tomu, co říká, „ale psala mi vaše bývalá profesorka slečna Peregrinová. Prý se dnes zastaví na večeři." Harry myslel, že se přeslechl. Peregrinová? Vždyť o té neslyšel od konce jeho pátého ročníku. Zmizela bůhvíkam a všichni si mysleli, že už je dávno mrtvá. 

„Opravdu," zmohla se na první slovo Hermiona. 

„Ano, ze začátku jsem se taky divila, ale říkala, že si potřebuje promluvit s Harrym," pronesla paní Weasleyová a pohlédla na Harryho.