Princ na baterky

Účel světí prostředky

Veronika

Upíjím džus a vyhlížím Robina. Namísto něj se objevuje Max a tváří se jako hromádka neštěstí.

„Tak to se moc nepovedlo. Myslím, že mě Aneta nenávidí. Dokonce se zamkla v šatně a trucuje jako malá holka."

Cucnu si ze skleničky, abych schovala úsměv. Neúspěšně.

„Přijde ti to vtipný?"

Zavrtím hlavou. „Ne, jenom... Proč myslíš, že v té šatně trucuje?" Očima zabloudím k hodinám u baru. Postávám tady sama už skoro dvacet minut, kdyby ho Aneta vyrazila, dávno by se vrátil.

„Protože si myslí, že na ni donáším bulváru?" Pitvoří se a v oku má tik. „Vážně skvěle jsi to vymyslela, Niko. A kde je vůbec Robin?"

Můj úsměv se ještě rozšíří. Místo odpovědi po něm hodím významný pohled a pokrčím rameny.

„Tys ho poslala za ní?"

„Šel za ní sám."

Maxova ramena se trochu uvolní, ale ne úplně. „Takže jsou tam spolu."

Bingo. „A zamčení. Co tam asi tak můžou dělat?"

Přešlápne z jedné nohy na druhou, zadívá se kamsi za mě a kývne tím směrem hlavou. „Teď už zjevně nic."

Nakrčím čelo a ohlédnu se. Robin. A sám. Do háje. Tak, že by ho přece vyhodila? Doufala jsem, že bude potřebovat utěšit, když dneska přišla o iluze. Zjevně má lepší nervy, než jsem čekala. Nevadí. Sblíží se při zkoušení Svatojánské noci. Teď už z ní nemůže vycouvat. Jasně, byla to od nás s Maxem trochu podpásovka, ale účel v tomhle případě rozhodně světí prostředky. Aneta to časem pochopí a Robin se to nikdy nemusí dozvědět.

„Až dopiješ, tak bych jel, jestli ti to nevadí," spustí můj expřítel a těká očima po místnosti.

„Tak brzy?" diví se Max. „Je sotva jedenáct."

Robin si zastrčí obě ruce do kapes u kalhot a krátce stiskne rty pevně k sobě, než mu odpoví. „Dneska mám dost."

„Dost?" zopakuju tázavě.

„Jo." Zamrká a pár vteřin bloudí pohledem po stropě, než se na nás znovu podívá. Oči se mu nezvykle lesknou. Sakra, on má na krajíčku a chce vypadnout, aby se mohl doma beze svědků vybrečet. Že mi to hned nedošlo. Rychle do sebe hodím zbytek džusu a odložím ho na vysoký stolek poblíž.

„Tak můžeme." Chytím ho za loket, zamumlám pozdrav Maxovi a uštědřím jeden vražedný pohled Anetě, která se právě odkudsi vynoří jako supernova a hází úsměvy na všechny strany. Neujde mi, jak moc úporně se vyhýbá pohledu na Robina. Ten se dívá do země. Chudáček. Ta mrcha s ním voře jako s volem. Nejradši bych se na ni vrhla a vyškrábala jí ty obrovské nevinně vyhlížející oči.