Princ na baterky

Trestný čin

Veronika

Tak to je masakr. Až tohle uvidí Aneta... A co teprve Robin! Vzteky mu rupne žilka a bude tahat nohu. Jak ho znám, určitě do něčeho aspoň praští, když se nebude moct projet na motorce nebo mlátit do klavíru. Zírám na fotku Anety a Robina v objetí, nadpis Zavinila nehodu? a nevěřím vlastním očím. Poslal mi to Max asi před hodinou. A hned na to mi rozčileně volal, že mu ani jeden z nich nebere telefon. Neřekla jsem mu, že jsou spolu. Ani kde. Musela jsem Robinovi slíbit, že to neřeknu živé duši. A já držím slovo. Teď ovšem váhám, jestli jsem udělala správně. Max má určitě nahnáno, že jim po takové negativní publicitě odejdou sponzoři, ale já moc dobře vím, že ten článek lže. Aneta žádnou nehodu nezavinila. Už jsme o tom s Robinem mluvili, když jsme byli s Richardem vyzvednout Báru. Ta malá mrška už díky tomu sice asi něco tuší, ale já jsem se chtěla ujistit, že jsou s Anetou oba v pořádku. Myslím, že si na ni časem zvyknu. Není tak špatná, jak se zdálo. A mají se s Barčou rády. To se může hodit.

„Teto?"

„Ano?" Hned položím telefon na stůl displejem dolů. Richard je v práci, takže mi svou dceru svěřil do péče. Měl by se ovšem každou chvíli objevit.

„Budeš tady dneska zase spát?"

A sakra. Vždyť jsme se tak snažili. Ráno jsem vstávala v sedm, tiše jsem se vykradla z bytu, koupila jsem snídani a pak jsem před osmou zvonila jako každá jiná návštěva. Nervózně se zasměju. „Jak to myslíš?" Nechci jí vyloženě lhát.

„No, chci vědět, jestli tady budeš zase spát. Protože jestli jo, tak bych mohla já zase přespat u Nikči, když jsou prázdniny, ale nechci tady nechávat tátu samotnýho."

Takže slečna má na večer vlastní plány. „A proč myslíš, že tě táta k Nikče pustí?"

Barča se zamyslí, přimhouří oči, pohodí hlavou a posadí se vedle mě na šedý gauč. „Protože ty ho ukecáš."

Šokovaně zamrkám. „Já?"

„Ehm. Ukecáš ho, abych nedělala scény."

Skloním hlavu ke straně. Vůbec se mi nelíbí, jakým směrem se náš hovor ubírá. Mám takové nepříjemné tušení. „Proč bys měla dělat scény?"

„Protože s tátou chodíš. To já poznám. Má totiž v posteli tvoje pyžamo."

Do prdele! Taková školácká chyba. Jak já jsem mohla před Robinem tajit milence, to nechápu. Musel být úplně slepý a hluchý. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Vážně přikývnu. „To je docela slušnej argument."

Barča se potěšeně pousměje. Vypadá, že je na sebe vyloženě pyšná. Potvora jedna.

„Jenže co když ho neukecám? Víš, že pokud jde o tebe, má vlastní hlavu." A hlavně se o všem potřebuje radit s Robinem a ten na mě ani trochu nedá.

Mávne rukou. „Ukecáš. Je do tebe děsně zabouchnutej."

Potlačím smích. „A co strejda? Víš, že se s ním táta o všem musí radit."

„Strejda bude řešit úplně jiný věci."

„Jaký jiný věci?"

„Asi ty články na netu, ne? Vždycky z toho dělá strašnou vědu." Plácne se do čela a navrch zakoulí očima. „Přitom to nikdo nečte. Jenom znuděný flákači bez práce, důchodci a mámy na mateřský."

„A tohle máš odkud?"

„Nikča to říkala."

Aha. Takže Nikči maminka zřejmě. Tohle by dítě ve třetí třídě totiž samo o sobě nikdy neřeklo. Ne, že bych tu dívčinu chtěla podceňovat. Nicméně to svědčí o tom, že my kolem naší princezny našlapujeme opatrně po špičkách a zjevně to vůbec není třeba. To budou oba pánově koukat, až jim náš rozhovor později vylíčím.

„Ona Nikča bude zjevně odborník, co?"

Pokrčí rameny. „Je v pohodě."

O tom nepochybuju. „A to, že budeš dělat scény, když s tátou nepromluvím, to ti taky poradila Nikča?"

Znejistí. Asi vycítila, že věci nejdou úplně tak, jak by měly. „No."

„Fajn. Tak Nikče vyřiď, že vydírání je trestný čin a v tom my tě s tátou podporovat nebudeme."

Zamračí se, našpulí rty a naštvaně se odšourá pryč. Jen ať si zkusí udělat scénu, až dorazí Richard. Už jsem si dost jistá v kramflecích na to, abych věděla, že jí to velmi rychle vysvětlí. Přesto neuškodí, když ho budu předem varovat. Sáhnu po mobilu a vytočím jeho číslo. Zvedne to hned po druhém zazvonění.