Free Fall

kapitola první

Když se Sebastian probudil, myslel si, že se zvedne, nasnídá se a vydá se do školy, jako každý jiný den. Nebyla to ale pravda. Jakmile totiž plně otevřel oči, nebyl doma, ale v nemocničním pokoji.

Zmateně se rozhlédl kolem sebe, ale byl tam sám. Už jen to naznačovalo, že to byl jen sen, že? Kdyby se mu doopravdy něco stalo, kdyby ležel zraněný v nemocnici, určitě by u jeho postele čekal někdo, jak tomu bývalo ve filmech. Minimálně někdo z jeho rodičů.

Zavřel opět oči, ale když je otevřel na podruhé, o pár hodin později, místnost stále zela prázdnotou.

Nebyl to sen. Z nějakého důvodu byl v nemocnici a neměl tušení proč.

Snažil se ale zůstat v klidu, nepanikařit. Byl si jistý, že každou chvíli někdo přijde, vysvětlí mu, co se stalo, co se děje. Určitě tu někde byl jeho táta, třeba se jen na chodbě hádal se sestřičkami že čaj, který měl vedle sebe na nočním stolku, nebyl dostatečně dobrý.

Jeho otec by byl toho schopný. Harold Pierce, jeho milovaný rodič, byl totiž jeden z nejúspěšnějších podnikatelů široko daleko. A jak už to bývalo, peníze mu stouply do hlavy, což znamenalo, že si myslel, že může štěkat po nemocničním personálu kvůli takovým blbostem, jako byl nedoslazený čaj.

Jenže čím dál více času ubylo, Sebastian ztrácel naději. Nakonec to vzdal, přes bolesti se natáhl a zazvonil na sesternu.

Dvě sestry se u něj objevily během pár sekund. Mluvily jedna přes druhou, dohadovaly se, co udělat, kontrolovaly přístroje a jeho zranění, dokud jedna neodešla pro doktora.

"C-co se stalo?" zeptal se chraplavým hlasem Sebastian sestry, která zůstala a psala si něco do papírů. Zvedla k němu pohled.

"Byl jste ve vážné autonehodě, nepamatujete si?" zeptala se nevinně.

Sebastian na ni prázdně zíral. Autonehoda? Slyšel dobře?

"Cože? Kdy?"

"Před pár dny."

Párkrát zamrkal. "A od té doby jsem mimo?"

Přikývla. "Doktor za vámi za chvíli přijde. Vysvětlí vám vše, co se stalo a co víme."

Sebastian si povzdechl. Sestra se i s papíry vydala pryč, ale on ji ještě zastavil. "Je tady někdo z mé rodiny? Táta?"

Sestra se zastavila a pomalu se otočila. Její výraz napovídal, že jeho otázka byla úplně mimo. Řekl něco špatně?

"Mohu mít otázku?" zeptala se místo toho, aby mu odpověděla. Sebastian přikývl. "Co je dneska za datum? Nebo, když jste byl tak zmatený, že jste tu více dní, jaký den si naposledy pamatujete?"

Sebastian se zamyslel. V jeho hlavě byl naprostý zmatek, jako by mu chyběly části vzpomínek. "Uhm, myslím že dvacátého září? Dva tisíce dvacet. Pamatuju si pár dní na vysoké a pak nic. Pak se asi stalo tohle."

Jeho odpověď sestru očividně znepokojila. Párkrát na prázdno otevřela pusu, ale nic neřekla. Nadechla se. "Doktor tu bude každou chvíli," řekla tiše a odešla.

Sebastian netušil, jak to měl pochopit.

Když přišel do místnosti doktor, o něčem tiše diskutoval se sestřičkou, se kterou právě Sebastian mluvil. Pak přešel k němu, posvítil mu do očí, požádal ho, ať se dívá za světlem, zatímco mu kroužil kolem hlavy a podobné věci. Pak se narovnal. "Vše se zdá být v pořádku, až na jednu věc. Mám na vás pár otázek."

Ptal se ho na strašně divné věci. Co studuje, co dělá jeho otec a jak je na tom zdravotně. Kde bydlí jeho máma, jako by snad nebylo jasné, že s nimi. Jaký vztah má se strýcem a bratrancem.