Free Fall

kapitola třetí

Když o několik dní později pustili Sebastiana z nemocnice, přijel pro něj Nico Hunterovým autem.

Sebastian stále nevěděl, jak se má kolem něj chovat. V hlavě si neustále opakoval, že je to jeho přítel, aby se trochu uvolnil, naopak mu to ale spíše přidávalo na nervozitě.

Nico přišel až za ním na pokoj a před sebou tlačil vozík. Sebastian kvůli zlomeným žebrům ani pořádně o berlích chodit nemohl, a tak ho velice rád přivítal. Nico vozík zaparkoval vedle postele a odkašlal si. "Chceš nějak pomoct?"

Sebastian zavrtěl hlavou. Byl by rád, kdyby mu Nico mohl nějak pomoct, ale co by tak mohl udělat? Maximálně ho celého zvednout a přesunout na vozík, což by kvůli žebrům a bolesti raději umřel na místě. 

Zhluboka se nadechl. Vydechl. Zapřel se rukami, zasyčel bolestí a co nejrychleji se přesunul na vozík. 

Nico ho sledoval, připraven ho chytit, kdyby se cokoliv stalo. Když ale uviděl, že se bez větších problému posadil, vzal mu jen tašku s věcmi a berle. Všechno to tak nějak pobral a vozík roztlačil.

Celou cestu z nemocnice a k Hectorovi domů mlčeli. Neměli si co říct, když se neznali. Nebo přesněji, Sebastian neznal ho. A takhle sedět v autě... jeho žebra ho bolela natolik, že vzdal i zdvořilou konverzaci. 

Dům jeho strýce a bratrance byl také stále stejný, jak si ho pamatoval, což ale znamenalo, že o berlích musel zdolat pár kroků k hlavním dveřím. "Hector ti nechal nachystat nějaký pokoj v přízemí, aby tě neotravovaly schody," oznámil mu Nico, jakmile vešli dovnitř. Hned to namířil k onomu pokoji.

Sebastian si ho pamatoval, byl to pokoj pro hosty, ve kterém už párkrát spal, především, když byl mladší. Když ale Nico otevřel dveře, vypadal trochu jinak. Především proto, že postel měla nad jednou půlkou různá nemocniční madla. Měl mít nohu co nejvíce nahoře, nečekal ale, že to jeho strýc vezme tak zodpovědně.

"Wow," bylo vše, co dokázal říct. 

Nico ho dotlačil na vozíku až k posteli a zatímco si Sebastian přesedal, začal mu vybalovat věci z nemocniční tašky. "Hned jak Hector s Hunterem přijdou z práce, pojedete prý k vám. Aby ses podíval na tátu a tak."

Sebastian si s heknutím lehl. Uvítal by, kdyby dneska už nikam nemusel, ale tohle byla ta jediná výjimka, pro kterou je ochotný se překonat.

"Hunter dělá u strýce?" zeptal se.

Nico přikývl. "Jo, už se zapojuje docela dost. Úplně se v tom našel."

To Sebastiana také mírně překvapilo, protože co si pamatoval, Hunter býval spíše utržený ze řetězu a odmítal ještě k tátovi do firmy nastoupit. Nijak ale nad tím víc nepřemýšlel. Vždy bylo jasné, že Hunter se zapojí do Hectorova byznysu, stejně tak jako Sebastian do toho svého otce. Byli k tomu vedeni od malička. 

Jakmile mu Nico vybalil věci, zastavil se u postele a nejistě se podíval na celou tu konstrukci, která nově postel zdobila. "Dostal jsem rychlokurz toho, jak se s těmito věcmi dělá, jestli chceš si dát nohu nahoru."

Sebastian to nechtěl, přímo po tom toužil. Začínal opět být neuvěřitelně unavený. "Jo, prosím."

Nico se k němu přiblížil. Podíval se na jeho nohu v sádře, pak na místo, kde ji měl zavěsit. Pak zase na nohu v sádře. Sklonil se a chytil ji. Než ale udělal něco dalšího, podíval se na Sebastiana. "Křič, kdybych ti nějak ubližoval, jo? Protože nemám tušení, jestli ten rychlokurz nebyl na mě až moc rychlej."

Než stihl něco Sebastian namítnout, třeba jestli by na někoho neměli počkat, Nico se dal už do akce. Kupodivu mu ale stačilo pár sekund a Sebastianova noha byla na místě bez potíží. Sebastian netušil, kdo z nich byl v tu chvíli více překvapený.