Free Fall

kapitola třicátá první

Když jejich právník podal žalobu, Sebastian čekal na reakci jeho rodiny. 

Tipoval, že jako první se ozve Hector. Ne samozřejmě jemu, ale Terrymu, právníkovi. Ale nebyl to on. Nebyla to ani jeho máma, kterou tipoval jako druhou.

Byl to Hunter. A div nebrečel. 

Prý mu to Sebastian nemohl udělat. Že ho to stáhne dolů spolu s otcem. Vždyť i jeho a Nica to stáhne dolů, až se všichni dozví pravdu o Alice nebo Sebastinově nehodě.

S tím samozřejmě taky počítali. I když byli domluvení, že proti sobě nebudou vypovídat, zkrátka to odmítnou, mohlo se objevit něco jiného, co je stáhne. Jiné události, které jim zajistí alespoň chvíli za mřížemi. A Sebastian se toho bál, ale od začátku šel do toho s vědomím, že se to stát může. 

Videa se Sebastian zbavil den před žalobou. Sešel se s Hunterem a v momentě, kdy odešel na záchod, vzal mu telefon. Heslo neměnil už několik let. Tak lehké to bylo. 

Bavili se o tom, co se stalo, co se stane, jakou v tom měli oba roli, ale žalobu Sebastian nezmínil ani v nejmenším. A nejspíš proto to bylo hned na druhý den pro Huntera takové překvapení. 

Ze začátku to bylo samozřejmě klidné, kdy se ujednal termín soudního řízení, a žaloba byla prověřována, stejně jako všechny důkazy. Sebastian na radu od Terryho nereagoval na žádné pokusy o komunikaci ze strany strýce a jeho rodiny a celé firmy, i když jich moc stejně nebylo. 

Byl nervózní. Tak moc. Že se něco nepovede, že na ně Hector vytáhne ještě něco většího, že třeba měl celou dobu otevřená vrátka. 

Že jeden z nich skončí za mřížemi.

Nico to měl horší. Nešlo totiž jen o to video, ale samozřejmě tady bylo i napadení Hectora, kvůli kterému byl vyšetřován. Později se od Travise dozvěděli jak dlouho a proč Hector v nemocnici zůstal. A dalo se bez problému říct, že ho Nico stihl zřídit docela slušně. 

Když jim to Travis řekl, Sebastian se ušklíbl. Natáhl ruku k Nicovi a pěstí si ťukli. "Pěkně," okomentoval to.

Travis nazvedl obočí. "Je to tvoje rodina."

"Halo? Doslova mě postřelili?" ozval se Nico.

Travis stáhl rty do úzké linky. "Taky pravda."

Dva dny po žalobě je Travis navštívil znovu, aby jim řekl, že jako zástupce Sebastianova táta, přetrhal za firmu veškeré spolupráce s tou Hectorovou. A nabídl se, že bude u soudu svědčit v jejich prospěch. 

Sebastianovi v tu chvíli spadl tak trochu kámen ze srdce. Travis byl totiž taky jeden z klíčových hráčů jejich případu, kterému doteď opravdu plně nevěřil. Teď už věděl, že mohl. 

A jelikož termín soudu měli až za dva měsíce, nemohli už žít tak, jako do té chvíle. Už několik měsíců Sebastian nic nedělal a jeho paměť už ho ani zdaleka tolik neomezovala. Každý den si vzpomínal na nové a nové maličkosti, které mu postupně tvořily kompletní obrázek.

Proto si týden po podání žaloby oblékl košili a vešel do firmy svého otce. 

Ta jela v omezeném provozu, především kvůli té žalobě. Ale jelikož Hectorův cíl byl udělat ze Sebastiana snad až nesvéprávného člověka, co nemůže vést firmu, tímto krokem dokázal opak. Hector svou šanci promrhal. 

Co se práce týkalo, detaily si nepamatoval, ale měl zhruba obrázek o tom, co před nehodou ve firmě dělal. Travis neopouštěl jeho bok a okamžitě funkci pomyslného majitele firmy předal Sebastianovi. Samozřejmě ani jeden z nich jím nebyli - dokud jeho otec dýchal, stále to byl on.