Free Fall

kapitola třicátá

Čtyři dny po pohřbu, když už Nicovi nedělalo až takový problém se hýbat, se rozhodl, že je na čase zajet k sobě domů, aby se postaral o Aliciny věci.

Byla tam spousta léků, které musel vrátit do lékárny, jiných zdravotnických pomůcek, jako dva vozíky, speciální postel, různé věci na cvičení. Už nic z toho nepotřeboval.

Sebastian jel samozřejmě s ním, jinak by to Nico v jeho stavu uklízel snad dva dny v kuse. Ujal se řízení a odvezl vždy věci tam, kam mu Nico nařídil. Nico vždy zůstal se slovy, že bude dál uklízet a třídit věci, ale pokaždé, co se Sebastian vrátil, uviděl, že za dobu, co byl pryč, Nico se skoro ani nepohnul z místa. Produktivní byl jen před ním. Když byl pryč, truchlil sám nad svou sestrou, jejíž oblečení uklízel. 

Nakonec už ani Sebastian nevydržel se na něj takhle dívat. Dřepl si k němu a položil mu ruku na záda. "Nemáš už hlad?" zeptal se. "Máš tady něco, co bys mohl uvařit?"

Schválně házel vaření na něj, aby si dal alespoň chvíli pauzu od toho být obklopený věcmi jeho sestry. Nico shlédl na trička v jeho ruce. Třídil její oblečení na to, které se dalo ještě použít a někam darovat a to, které už bylo škaredé nebo vytahané, aby ho hodili do kontejneru.

"Já to dodělám," řekl tiše Sebastian.

Nico nepatrně přikývl. Pak se postavil, naposled se na oblečení podíval a opustil pokoj do kuchyně. 

Sebastian nevěděl, jak se chovat nebo co by měl udělat, aby Nicovi nějak pomohl. Tohle nebyla jeho nejsilnější stránka. Kdyby tohle bylo na něm, nenechal by Nica třídit její věci ještě alespoň týden. Muselo ho to ničit. 

On sám se cítil neuvěřitelně vinný. Protože kdyby jeho otec Alice tenkrát nesrazil, nic z toho by se určitě nestalo. A on to pomohl ututlat. Teď byla Alice mrtvá a nikdy se jí nedostalo spravedlnosti. 

Uběhlo teprve snad deset minut, když se z kuchyně ozvala rána. Sebastian vyskočil na nohy a urychleně vyběhl z místnosti. Nico stál v kuchyni s hlavou v dlaních, na zemi rozbitý hrnek. Jeho oči opouštěly tiché slzy. 

Možná nebyl dobrý nápad ani to ho posílat vařit.

Sebastian k němu mlčky přešel. Mezitím si stihl Nico už dřepnout, aby střepy posbíral, ale Sebastian ho chytil za zápěstí, aby ho zastavil. "Já to uklidím," řekl mu. 

Nico se vyčerpaně posadil na zem a opřel se o kuchyňskou skříňku. "Promiň," zamumlal. "Jsem úplně mimo."

Sebastian jen zavrtěl hlavou. "Nemáš se za co omlouvat. Kde máš smetáček a lopatku?"

Nico otevřel skříňku vedle sebe a podal smetáček s lopatkou Sebastianvi. Ten střepy rychle zametl a vyhodil. Pak si taky sedl na zem hned vedle Nica a chytil ho za ruku. "Co kdybychom se vrátili a dodělali to později?" navrhl.

"Bydlím tady. Musím to dodělat, abych tu mohl nějak fungovat a neoxidovat furt u tebe," odpověděl tiše Nico. 

"Neoxiduješ u mě," namítl Sebastian. "Podívej se na sebe. Jsem mnohem klidnější, kdy jsi u mě."

"Pořád mě sžírá to, co jsem ti udělal," zašeptal Nico.

Tak následovalo dlouhé vysvětlovaní na podlaze v kuchyni v Nicově bytě. Oba je sžírala vina, oba si navzájem ublížili. Sebastian nedokázal v tu chvíli říct, jestli to překousnou, jestli je ta vina nakonec nerozdělí, protože on sám cítil určitý odstup k Nicovi od toho, co se dozvěděl pravdu. A bylo mu jasné, že teď, když Alice zemřela, což by se nestalo, kdyby se Nico nezapletl s Hectorem, se Sebastianovou rodinou, musel to cítit podobně. 

Možná by se jim hodila pauza. Ale Nico nikoho neměl a Sebastian ho nechtěl nechávat o samotě. Taky je čekal soud, který se sice týkal spíše Sebastianových záležitostí, ale Nico byl klíčovým svědkem všeho, co se dělo. 

Snažil se vinu zatlačit co nejhlouběji, dát prostor lásce a všemu, co k Nicovi cítil. Občas to totiž pomáhalo. 

Nakonec Nica přesvědčil, aby přece jen odjeli. Viditelně si oddechl v moment, kdy nastoupil do auta a vyjeli směr Sebastianův dům. Objednal ještě rychle jídlo přes internet, protože Nico nebyl ve stavu, aby vařil, a jemu se také zrovna nechtělo. 

Doma si dal Nico ihned sprchu a Sebastian mezitím odpověděl na e-mail od Terryho ohledně pár detailů, a taky na zprávu od Travise, který se ptal, jak se má a jak to vypadá s žalobou. Nico byl stále v koupelně, když přijelo jídlo, a tak Sebastian sám prostřel stůl a jídlo nachystal. Objednal vietnamskou kuchyni, protože měl opravdu chuť na nějaké nudle, a jen doufal, že  to Nico vůbec jedl. Mohl se taky první zeptat. 

Když se Nico objevil v kuchyni, jeho koutek úst cukl do nepatrného úsměvu. "Zrovna jsem si říkal, jak bych si dal vietnamskou kuchyni, wow."

Sebastian se pousmál. "Sdílená mozková buňka, to bude ono," prohodil.

Nico se uchechtl. To se poslední dobou taky nestávalo moc často. Než si sedl na své místo, schválně stůl obešel kolem Sebastiana a vtiskl mu krátký polibek na tvář. "Děkuju."

Nechtěl to ztratit. To, co spolu měli. Proto se v tu chvíli rozhodl, že překoná vše, co ho v tu chvíli tížilo, aby mezi nimi bylo to, co dřív. Jejich vztah byl téměř bez problému, zatímco je zatěžoval Hector. Teď měli pauzu od Hectora, protože se sám ještě zotavoval, ale zase jejich vztah procházel krizí. A tato kombinace ho obtěžovala víc jak ta předchozí, i když to bylo k smíchu.

Většinu jídla jedli v tichosti. Sebastian mu pak jen v krátkosti povyprávěl, co mu psal právník a co Terry, aby byl v obraze. Po jídle společně umyli nádobí a uklidili a jelikož si kvůli sprše Nico musel sundat obvaz, který měl ještě dva dny nosit, Sebastian mu ho pak převázal. 

Nepočítal s tím, že by se ještě nějakou tu chvíli pustili do žaloby. Myslel si, že Nico na to není připravený, což se mu dneškem jen potvrdilo. Přesto ho ale Nico pro jednou opět překvapil.

Když už se chystali spát, Sebastian šel samozřejmě taky ještě do sprchy, zatímco Nico si už lehl. Jakmile Sebastian z koupelny vylezl a vlezl pod peřinu vedle Nica, u kterého si myslel, že už spí, otevřel najednou oči.

"Sebe?" zamumlal. Byl unavený a taky ne moc daleko od toho, aby opravdu usnul.

"Hm?"

"Chci podat už tu žalobu. Nechci už na nic čekat. Nebudu se cítit v pohodě, dokud nebudu vědět, že Hector hnije za mřížemi."

Nemálo tím Sebastiana překvapil, až dlouho nevěděl, co říct. Nico se zapřel o loket. "Nebo chceš ještě počkat?" zeptal se.

Zavrtěl hlavou. Jestli byl Nico připravený, on už taky. Chtěl to mít za sebou. "Zavolám zítra Terrymu. Jdeme na to."

Nico si oddechl. 

A druhý den vše začalo. Konečně jejich zpětná rána vůči Hectorovi za to všechno, co jim udělal.

ᴥ

zkusím střídat kapitoly free fall a aury pravidelně. každopádně se ale blížíme ke konci! kdesi jsem psala, že to nejspíš vyjde tak na třicet pět kapitol. což asi jo. 35-40, nějak tak :D