Free Fall

kapitola dvacátá sedmá

Nemohl spát. Pokaždé, co zavřel oči, viděl před sebou Nicův obličej, když se odtahoval a jeho ruce už nadále netlačily Nicovu střelnou ránu. Když ho málem nechal vykrvácet, kdyby hned nepřijela pomoc.

Nico se na něj z posledních sil podíval z hrůzou v očích. Sebastian odvrátil pohled. Ten kluk, kterého tolik miloval, kterému se rozhodl plně věřit, byl ten, kdo mu udělal něco s autem, aby se naboural. Sevřel se mu žaludek.

Dech nepopadal ještě dlouho. Vzdálil se od Nica, aby dal prostor záchranářům. Přitiskl si kolena k sobě a zavřel oči. Musel se uklidnit, poskládat si myšlenky.

Do pár minut přijela taky policie. Zajistili zbraň, kterou Hunter Nica postřelil. Ten se nebránil, když ho policie vyzvala, aby jel s nimi.

Jeden policista si dřepl k Sebastianovi. Začal mu pokládat otázky, ptal se ho na jméno, ale Sebastian mlčel. Neměl ještě urovnané myšlenky. Potřeboval si vše urovnat, protože když tady byla policie, jakmile začne mluvit, něco vysvětlovat, dostanou se hloub a hloub. Nevěděl, co všechno chtěl prozradit.

Přesto se nechal policií taky odvést. Nico stále ležel na zemi v obklopení dvou záchranářů. Sebastian se na něj naposledy podíval, ale měl zavřené oči. Zalil ho nelehký pocit.

Jel v jiném policejním autě než Hunter, ale nebyl jim ani trochu nápomocný. Když se z něj snažili něco dostat, mlčel. Nakonec to vzdali s tím, že se má stavit na výslech na druhý den, až si odpočine a zpracuje vše, co se stalo. Netušil, jestli Hunter ten den mluvil. Nebo co všechno jim řekl.

Byl mu nabídnut i odvoz, ale odmítl. Policejní stanice nebyla daleko od nemocnice a kam jinam by taky šel? Strčil ruce do kapes a a vydal se za Nicem.

Nejprve se ani nezeptal, jak na tom je, jestli vůbec žije, jen si sedl do čekárny a čekal. Nakonec se zvedl a došel k paní za plastovým oknem. Nico? zeptal se. Nico St. James?

Jste rodina? zeptala se. Sebastian neodpovídal, dokud nenašla v nejnovější hromádce papírů ty jeho. Shlédl.

Jako kontaktní osobu měl uvedenou Alice. Zabolelo ho u srdce.

Byl ale upřímný a zavrtěl hlavou. Nejsem rodina, odpověděl. Ale... ale on už nikoho nemá.

Alice St. James?

Ta zemřela. Dneska.

Překvapeně se na něj podívala. A tak se stalo, že seděl na židli vedle Nicovy postele a snažil se usnout.

Nico byl po operaci, na kterou musel kvůli kulce, která se mu dostala někam, kde neměla co dělat. Stále se neprobudil. Doktor Sebastianovi řekl, že dostal velkou dávku anestezie, protože neustále se ho nedařilo uspat a na vše reagoval. To Sebastiana zanechalo překvapeného. Myslel si, že byl už mimo ve chvíli, kdy ho policie odváděla z Hectorovy pracovny.

Nakonec to se spánkem vzdal. Objal si kolena a sledoval tiše Nica. Netušil, co bylo s jeho strýcem nebo Hunterem, ale ani v nejmenším ho to nezajímalo. Největší (a jedinou) starost měl o Nica, i když nevěděl, jestli mu může věřit.

Opět. Přišlo mu, že je na úplném začátku. Tentokrát ale ne s vygumovanou pamětí, ale se vším, co s Nicem prožil. O to to více bolelo.

Navíc, bez Nica neměl nikoho. Rodinu ani přátele. Neměl kam jinam jít.

A tak čekal, až se Nico probudí.

Když se dveře Nicova pokoje otevřely, Sebastian očekával maximálně tak nějakého doktora. Sestru. Kdyby dal volnost své fantazii, možná by čekal Travise nebo Terryho, jejich právníka.