Free Fall

kapitola třicátá čtvrtá

Sebastian se o Nicově rozhodnutí dozvěděl tím nejhorším způsobem a to tím, když mu zavolali z policejní stanice, že ho potřebují k výslechu. Zase.

Bylo to pět dní před soudem. Sebastian se sbalil, nasedl do auta a napsal Nicovi, o kterém si myslel, že je u sebe doma, že jede opět na výslech a možná se zdrží na jejich setkání. To ještě nevěděl, že se setkají právě na policejní stanici.

Myslel si, že jde o nějaký rutinní výslech, na kterých už byl milionkrát. Byl ale vyveden z omylu, když vešel dovnitř a uviděl Nica u zdi připoutaného jednou rukou k železné lavičce. Naprázdno otevřel dveře.

"Co to-"

"Tudy, prosím," pobídl ho jeden ze strážníků, ale Sebastian zůstal stát. Pak se rychlým krokem vydal k Nicovi. "Řekni mi prosím, že jsi neudělal to, co si myslím, že jsi udělal," vyprskl na něj. Byl totiž naštvaný. Jestli šlo o to, co si myslel, zuřil.

Zastavili ho další dva strážníci, než se k němu dostal. Nico měl skleněné oči, když se na něj podíval zpátky. "Prostě řekni pravdu, Sebe. Bude to v pohodě."

Začínal si myslet, že u Nica bylo v pohodě i pár let vězení, což u něj nepřicházelo v úvahu. Nedokáže bez Nica žít, když byl jediný, kdo mu zbyl. Když ho celá rodina opustila. 

Nahrnuly se mu slzy do očí. "Měli jsme to více probrat, Nico," řekl. "Proč jsi mi o tom neřekl?"

"Protože bys nesouhlasil."

"Samozřejmě že ne!" křikl. Začali ho táhnout pryč směrem k výslechové místnosti.

"Řekni vše, jak to bylo. Já jim to taky řekl. Nepotřebujeme další problémy," řekl mu Nico před tím, než ho odtáhli úplně pryč. Sebastian skenoval ta pouta kolem jeho levé ruky, která ho poutala k lavičce. Věděl, že je to jen protokolní opatření, i tak ten pohled už teď nesnášel. Jestli Nico skončí za mřížemi, takhle ho uvidí pokaždé, co ho půjde navštívit. 

Pokud samozřejmě sám za mřížemi neskončí.

Posadili si ho na to místo, kde už párkrát seděl. Sebastian po celou dobu výslechu skenoval jedno místo na stole a odpovídal na otázky. Pravdivě. Nelhal. Ano, věděl, že to Nico rozbil brzdy na jeho autě. Věřil mu, že to měl zkrátka jen nakázáno a nevěděl pravé Hectorovy úmysly. Bylo mu lháno. Ne, sám ho nechce za to stíhat. Ano, Nico mu po jeho nehodě nejprve lhal. Pak mu ale začal říkat pravdu a riskoval tak léčbu své sestry, kterou Hector platil. Ano, byli pár. Miloval ho.

"Jste si jistý, že nejde jen o manipulaci?" zeptal se pak strážník.

Sebastian tak poprvé trhl pohledem a přestal se dívat na jedno místo. "Cože?"

"Musíme pracovat z verzí, že to opravdu udělal úmyslně, což by mohlo vést k tomu, že vámi od té doby jen manipuloval. Možná chtěl něčeho dosáhnout."

Ať už Sebastian věřil Nicovi jakkoliv, stále v něm žila malinká část, která se bála, že se vše otočí. Že tohle všechno byl po celou dobu Nicův a Hectorův plán, že dostali Sebastiana na kolena, naprosto ho zmanipulovali. Že ho Nico doopravdy vůbec nemiluje a teď se ukáže, že každý jejich krok byl Nicem přesně vypočítaný pro něco, čeho chtěli s Hectorem dosáhnout. 

Pak si ale vzpomněl na jejich společné chvíle. To, jak se na něj Nico díval, s jakou něžností se ho dotékal, s jakou láskou ho miloval. Tohle nemohlo být falešné. Kdyby ano, ztratil by už veškerou víru v lidstvo. Naprosto.

A tak zavrtěl hlavou. "Věřím, že je se mnou upřímný," odpověděl co nejjistěji. Vzpomínal v tu chvíli na to, jak pár dní zpátky vařili spolu večeři, smáli se Nicovu příběhu ze střední školy, jak ho Nico začal sám od sebe líbat způsobem, že málem připálili jídlo. "Hodně dlouhou dobu jsem taky pochyboval," pokračoval, "stále jsem mu plně nevěřil. A myslím, že něco ve mně stále lehce pochybuje. Ale myslím, že bezdůvodně. Jelikož jeho sestra zemřela, nemá už ani důvod, proč by Hectorovi pomáhal, a tak věřím, že mnou nemanipuluje."

Strážník přikývl a něco si zapsal. "Prověříme samozřejmě všechny možné teorie. Dnes odpoledne by měl přijít na výslech i váš strýc a bratranec. Pokud říkáte pravdu, samozřejmě to bude pro pana St. Jamese lepší, co se trestu týká. Stejně jako to, že se sám přiznal. Ale asi se trestu nevyhne."

Sebastian se nemusel doptávat, aby se ujistil, že strážník myslí vězení. Protože to, že trestu se nevyhne, byla samozřejmost. To mluvil přímo o vězení. 

Lehce přikývl. "Necháte si ho tady?" zeptal se. 

"Minimálně do odpoledních výslechů, ano. Pokud vaše rodina potvrdí vaši verzi, je tady možnost, že by před rozhodnutím o jeho trestu mohl být ještě propuštěn."

"A můžu s ním mluvit?"

Strážník chvíli váhal, ale nakonec přikývl. "Dojdu pro něj, ať si můžete tady v klidu promluvit." Sebastian se zatvářil už překvapeně, že je strážník nechá v soukromí promluvit, ale když uviděl jeho obličej, dodal: "Tato místnost je samozřejmě odposlouchávána. Neměl byste s ním správně mluvit. Ale stejně uslyšíme vše, tak mi to přijde i docela jedno. Aspoň uvidíme, jak se vůči vám chová."

Samozřejmě. Strážník odešel a vrátil se až s Nicem. U dveří mu oddělal pouta kompletně a pak za sebou zavřel dveře z venčí. 

Zůstal sedět. Nico se k němu otočil. "Že jsi řekl pravdu?" zeptal se.

Sebastian si přál, aby se Nico choval jinak. Aby ho objal, políbil, cokoliv, aby šlo vidět, co k němu cítí, že ním nemanipuluje, když byli sledování. Ale on zatím stál na opačném konci místnosti a ptal se na tohle.

"Ano," odpověděl Sebastian. Šlo vidět, že si Nico oddechl. 

"Děkuju," odpověděl. 

Sebastian nasucho polkl. Nevěděl, co říct. Museli opravdu vypadat, že se sotva znají, že si vymýšlel o tom, co mezi sebou mají.

Pak se ale Nico dal do chůze a došel k němu. Vzal ho za ruku a vytáhl ho na nohy. Pak ho sevřel ve svém objetí. "Promiň, že jsem ti o tom neřekl," začal. "Promiň, že ti způsobuju další bolest, i když sis prošel už tolika věcmi."

Sebastian pomalu zvedl ruce a objal ho zpátky. Zavřel oči a nasál jeho vůni. Chtělo se mu brečet. 

"Dopadne to dobře," zašeptal Sebastian, ale nevěděl, jestli ujišťuje Nica nebo sebe. Nebo jestli lže. To bylo nejpravděpodobnější a Nico to věděl, protože od začátku Sebastian říkal, že z jeho přiznání nic dobrého nevzejde.  

Nico se odtáhl. Spojil jejich rty, zašeptal mu, že ho miluje. Sebastianovi stekla po tváři první slza. Neměl z toho dobrý pocit. Měl tušení, že to nedopadne dobře, i když, on byl pesimista od přírody.

Ale tentokrát se nemýlil. Po výpovědích Hectora a Huntera mu byl udělen trest odnětí svobody na osmnácti měsíců s nástupem po jejich soudním řízení. 

Takže Sebastian mohl udělat cokoliv, ale bylo jasné, že o Nica přijde. A rok a půl mu přišlo jako věčnost.

ᴥ

we love drama