Free Fall

kapitola dvacátá třetí

Sebastian naspal dohromady tak dvě hodiny.

Lehl si do postele, uklidňoval se, že třeba jel Nico za sestrou. Třeba Hector po něm jen chtěl něco pracovně. Třeba si chtěl dát pauzu od toho, jak neustále trávil čas jen se Sebastianem.

Neodvážil se mu zavolat ani napsat, když nevěděl, co se děje, protože nechtěl riskovat, že to Hector uvidí. Přesto, když ležel v posteli, jeho mobil na nočním stolku, nespouštěl z něj pohled. Jakoby svými myšlenkami mohl donutit Nica, aby mu napsal.

A takhle strávil většinu noci. Když už usnul, úzkost ho zase za chvíli probudila. O půl šesté ráno to vzdal. Zvedl se a odešel do otcovy pracovny, kde se zavřel, aby se alespoň pokusil najít nějaké důkazy, když už nic.

Bylo něco málo před osmou, když uslyšel mužský hlas. Sebastian na to často zapomínal, ale nikdy nebyli v domě sami. Byl tady stále jeho táta, připoutaný k posteli, a neustále i jedna ze tří sester, které se u něj střídali. Potkávali se málo, ale někdy přece jen ano.

Takže hned usoudil, že to bude Nico, že nejspíš potkal jednu ze sester. Vyskočil na nohy a vyletěl ven z pracovny. Hned za rohem byla kuchyně.

A spadl mu neuvěřitelný kámen ze srdce. Nico stál k němu zády, místnost právě opouštěla sestra, se kterou mluvil.

Nico jeho přítomnost vycítil a otočil se. A Sebastian měl co dělat, aby nevykřikl.

Nicův obličej byl zbitý. Narudlý. Z koutku rtu mu tekla krev.

Sebastian si zakryl ústa dlaní. Nico mu ukázal, ať vydrží, zatímco šel vypnout štěnici pod jídelní stůl. Jakmile tak udělal, Sebastian se k němu rozběhl.

"Co se sakra stalo? Kde jsi byl?! Kdo ti tohle udělal?! Hector?" pálil jednu otázku přes druhou, že ani nedával Nicovi možnost odpovědět.

Nico ho popadl za paže, aby mu zabránil osahat všechna zranění. "Není to tak strašné, jak to vypadá," řekl jen.

Sebastian svěsil ruce. "Byl to Hector?" zeptal se znovu.

Nico zavrtěl hlavou. "Všechno ti řeknu, jen... asi budu potřebovat led. A náplast."

Sebastian se dal do pohybu, i když mu Nico říkal, že si to zvládne připravit sám. Vytáhl z mrazáku sáčky s ledem a z lékárničky vše, co usoudil, že by se Nicovi mohlo hodit. Tentokrát on si hrál na toho v přesile a nakázal mu, ať si jde sednout do ložnice. Když odcházel s plnou náručí věcí, zapnul zpátky štěnici. Upřímně, nemohl se dočkat, až se jí zbaví, byla to taky jedna s věcí, kterou chystali s Terrym na Hectora vytáhnout u soudu.

Když přišel do ložnice, Nico ležel na posteli, chodidla na zemi. Jakmile uslyšel Sebastiana, narovnal se. "Promiň, že jsem se nevrátil," řekl okamžitě.

"Nemusíš se mi omlouvat, protože očekávám, že mi teď všechno vysvětlíš," odpověděl Sebastian a položil věci, co nepotřeboval, na postel. Dva sáčky s ledem položil Nicovi na oteklé části obličeje a nařídil mu, ať si je tam drží.

Pak vytáhl dezinfekci a vatový polštářek, připraven Nicovi ošetřit viditelné rány. Ten se dal zase do vypravování.

"Byl jsem nejprve u Hectora a... Ani trochu se mi to nelíbí, Sebe. Měli bychom vše urychlit, myslím, že Hector začíná něco tušit. Ptal se mě na tolik otázek ohledně tebe. Co celé dny děláš, jak se chováš, co říkáš. Naprosto jsem vařil z vody. Očividně se mě snažil na něčem nachytat. Seděl jsem u něj snad dvě hodiny."

Sebastian natáhl ruku s vatovým polštářkem, aby ránu Nicovi vyčistil, zatímco ten zmlkl.

"Chce omezit čas, který s tebou trávím," pokračoval, když Sebastian ruku odtáhl. "Chce, abych se částečně vrátil k mé původní práci. Takže hned mi oznámil, že mě někde potřebuje."