Free Fall

kapitola devatenáctá

Byly momenty, kdy si Sebastian říkal, že to zkrátka vzdá. Že nechá svého strýce, aby mu sebral firmu, kterou jeho rodina vybudovala, kterou jeho otec vybudoval. Však na co ji potřeboval?

Tyto myšlenky ho napadaly většinou ve chvílích, kdy byl s Nicem. Samozřejmě, s Nicem byl neustále, ale měl na mysli spíše momenty, když se ráno probouzel v jeho náruči. Když mu udělal snídani do postele. Když se políbili a mu se v břiše rozlétli motýlci. V tu chvíli chtěl všechno nechat osudu a být s Nicem v klidu a míru. 

Ale jeho táta nepracoval dny i noci proto, aby mu nakonec firmu sebral bratr ve chvíli, kdy byl nejzranitelnější. Vybudoval ji, aby měl Sebastian jistou budoucnost, aby se měl co nejlépe. Nemohl to vzdát, i když si připadal, jako by měl svázané ruce. 

Nico vyhledal tři právníky, které si plánovali více proklepnout. Byly tomu už dva týdny od toho, co došlo k jejich setkání s Hectorem u Sebastiana doma. Nico říkal, že Hector na nic nespěchá. Že jako jediné pokyny od něj má, aby Sebastiana hlídal a hlásil mu každý podezřelý krok, jako třeba kdyby si měl právě v plánu hledat právníka. Tomu se oba upřímně zasmáli, protože Nico byl ten, co ho hledal nejaktivněji. 

Sebastian se prohrabával tátovou kanceláří. Postupně projížděl všechny složky a hledal cokoliv, co by jim mohlo pomoct. E-mailové konverzace s lidmi, které ani neznal, smlouvy, dopisy, vše. Většinou s tým začal, když Nico odjel za svou sestrou. Když se pak vrátil, sedl si na zem vedle Sebastiana mezi tu hromadu papírů a začal se prohrabávat s ním. 

Někdy končili až kolem půl noci, oči unavené od neustálého čtení a zkoumání. Někdy skončili o něco dřív, třeba když se jednou Sebastian zamyslel a zahleděl se na Nica. Nespouštěl z něj pohled, dokud mu Nico nezamával rukou před obličejem. Po tom, co se Nico zeptal, jestli je v pohodě, se tomu zasmáli. Nico mu dal pusu na tvář. Sebastian chtěl ale víc. 

Věděl, že než všechno zapomněl, trvalo jim jen dva dny od jejich první pusy, než skončili spolu v posteli. To se teď ani zdaleka nestalo. Sebastian nad tím rád přemýšlel tak, že před jeho nehodou to brali spíše jako odreagování, protože jak mu Nico řekl - nebyli spolu. Tentokrát se mezi nimi tvořilo silnější pouto, alespoň v to doufal. Pravda ale byla taková, že v jistém slova smyslu byli ve stejné situaci jako předtím. Nebyli totiž oficiálně spolu. 

Za jejich situace totiž přišlo Sebastianovi zkrátka divné zeptat se, co vlastně jsou. Nebo se zeptat, jestli jsou oficiálně spolu. Ale pak už to jednou nevydržel. Protože když se nezeptá teď, bude akorát déle zmatený a to do doby, než by se nakonec stejně zeptal.

"Nico?"

Nico nevzhlédl od papírů, které četl. Seděli opět na zemi v kanceláři jeho táty a přehrabávali se složkami už z druhé skříně. "Hm?"

"Mám otázku," pokračoval neurčitě, protože chtěl, aby vzhlédl. Chtěl jeho plnou pozornost, než na něj hodí onu bombu v podobě otázky, co mezi nimi je.

"Jakou?" zeptal se Nico, pohled stále na řádcích papíru. 

Sebastian si povzdechl. A v tu chvíli zaváhal. Co když Nico řekne, že jim raději nechce dávat nálepku? Nebo že to s ním nemyslí vážně, že to bere jen jako odreagování? Na takové odpovědi ani nepomyslel. Protože cítil, jak jsou jeho city k Nicovi dne ode dne silnější a nevěděl, jestli by takovou odpověď skousl. Jestli by jen souhlasil a dělal, že se nikdy nezeptal nebo by utnul mezi nimi i ty polibky, které začínal tak moc milovat. 

Nico se teda na něj nepodíval. A tak se Sebastian prostě zeptal. "Co mezi námi je?"

Nico přestal číst. To Sebastian viděl, i když nevzhlédl, protože jeho oči se zastavily na jednom místě.