Free Fall

kapitola třináctá

Sebastiana slova neznámého muže tak šokovala, že dokonce i zvrávoral. I když to ale ustál, ucítil na zádech Nicovu dlaň. Nechal ji tam. 

"C-co prosím?" zeptal se zmateně. 

"Slyšel jste dobře. Dle přání vašeho otce má firmu přebrat nejlépe Hunter. Zatím jde jen o dočasné opatření, než dořešíme zbytek," odpověděl muž. 

Sebastian si neuvědomoval, že by s ním někdo něco od nehody řešil, ať už co se týkalo jeho nehody nebo firmy. Stačilo říct, že si nic nepamatuje za poslední dva roky a všichni ho nechali být. Neměl pro ně odpovědi.

"Jak Hunter? Jak přání mého otce? Můj táta je ležák a nepromluvil už několik týdnů," vydal ze sebe Sebastian.

Ucítil na zádech chlad, když Nicova ruka zmizela. Udělal dva kroky dopředu před Sebastiana. "Hectore, můžeme si promluvit?" zeptal se. Jeho hlas se naprosto změnil, ne jak když mluvil ze Sebastianem. Najednou byl tvrdší.

Hector se postavil, odkašlal si a porovnal si sako a shlédl na toho cizího muže. "Anthony, vysvětlete prosím tady Sebastianovi situaci. Budu hned zpátky."

Obešel konferenční stolek a odešel s Nicem do vedlejší místnosti. Sebastian zůstal zaraženě stát. 

"Nechcete se posadit?" zeptal se Anthony, což jak si už Sebastian domyslel, musel být jejich právník. 

Sebastian zavrtěl hlavou. Bolelo ho celé tělo z toho, jak takhle stál, ale nechtěl se k ním přiblížit ani o metr. Hunter ho vyloženě propaloval pohledem s úšklebkem na tváři. 

"Dobře," usoudil Anthony a sám si sedl. "Jde o to, že..."

Sebastian vlastně ani vnímat moc nedokázal. Snažil se totiž informace, které zaslechl, napojovat na vzpomínky, které mu chyběly. Třeba tu, že přáním jeho táty bylo to, aby firmu přebral Hunter.

Anthony mluvil. Že výsledky testů, které Sebastian podstoupil po nehodě, ukázaly, že nebude momentálně vhodným nástupcem firmy právě kvůli dvouleté amnézii. Sebastian netušil, že by tyto testy mohly být použity proti němu, ale hádal, že peníze a dobrý právník toho zvládli hodně. Proto firmu dočasně povede Hunter, dokud se Sebastian nezotaví. 

Nebo dokud se nenajde závěť, kterou údajně jeho otec sepsal nedlouho před mrtvičkou a na které měl být údajně Hunter jako nástupce firmy. A i když jsi Sebastian byl jistý, že žádná taková neexistuje, nic říct nemohl. Protože si nepamatoval poslední dva roky svého života. 

"Tohle je naprostá blbost," promluvil nakonec. "Nemůžete mi přece jen tak vzít z rukou firmu mého vlastního otce hodnou miliony bez toho, abyste se mnou projednali jediné slovo."

"Momentálně nejste věrohodný, Sebastiane. Nepamatujete si klíčovou část vašeho života, co se tohoto týče, a cokoliv nám řeknete nemusí být pravda. I kdybyste tvrdil, že je to pravda."

"To nic nemění na tom, že jste jednali naprosto za mými zády. Jednáte," opravil se.

"V takovém případě váš rodič podepsal souhlas, že dočasně bude vystupovat za vás. Ještě když jste byl v bezvědomí. V případě, že by se ve vašem bezvědomí musela udělat zásadní rozhodnutí."

"Jako třeba?"

"Jako třeba vás odpojit od přístrojů."

Sebastian nevěřícně zavrtěl hlavou. "A kdo vůbec povolil, že Hector může vystupovat jako můj rodič?"

Anthony se na něj trochu zaraženě podíval. "Oh, tady si asi úplně nerozumíme. To vaše máma souhlas podepsala a dokud se vám plně nenavrátí paměť, bude za vystupovat za vás."

Slyšel právě dobře nebo už mu ani uši nefungovaly správně? "Máma zmizela. Odešla od nás a nikdo nevíme, kde je."

V tu chvíli se Hunter uchechtl. Podíval se na Anthonyho. "Jde vidět, že si stále nic nepamatuje." Pak pohled přemístil na Sebastiana. "Tvá máma nezmizela. Jen udělala, co bylo správné. Odešla od vaší rodiny, jak to měla udělat už dávno, to ano."

"Tak kde je teď?" zeptal se zmateně Sebastian. Vždyť mu i v nemocnici tvrdili, že ji nemohou najít. 

"S námi," prohlásil Hunter. 

A než se stihl Sebastian více vyptat, protože mu stále celá ta věc nedocházela, uslyšel za sebou z chodby podpatky. Nemotorně se i s berlemi otočil, jen aby stanul tváří v tvář své mámě, o které za poslední měsíc netušil, že vůbec existuje. 

Jejich oči se setkaly. A Sebastian ani nevěděl, co očekával, ale rozhodně ne to, že jeho vlastní máma kolem něj projde, jako by tam on, její vlastní syn po autonehodě, kterého kdo ví jak dlouho neviděla, ani nestál. Došla k sedačce za Hunterem a políbila ho na tvář. "Omlouvám se, že jdu pozdě, ale jsem už tady."

Sebastianovi se vyloženě začernilo před očima. A to znamenalo jediné - vzpomínku.

Ten den, kdy jeho máma odešla, se vrátil domů ze schůzky, jen aby našel svou matku, jak se snaží polštářem udusit otce.

Nikdy nebyl více v šoku. Netušil, kde byla sestřička, která neustále byla u otce, netušil, kde se to v jeho mámě vzalo. Rozběhl se k posteli s křikem a matku strhl s sebou na zem. Než ale stihl zavolat policii, byla pryč.

A zmizela. Opravdu neměl nejspíše až do své nehody tušení, kam. Když brečel, netušil ani proč. Spíše to bylo z šoku a jeho útočištěm v tu chvíli byl Nico. Nasedl do svého černého BMW a i když bylo naprosto nebezpečné, aby v takovém stavu řídil, vydal se k němu do bytu.

Nemluvil o tom. Ne v tu chvíli. Jak člověk někomvysvětlí, že nachytal mámu, jak se snaží zabít otce? Nejprve to musel všechno zpracovat. Nico ho držel v objetí a na nic se neptal. 

Nakonec mu řekl jen to, že jeho máma od nich odešla. Nezmiňoval, čeho byl svědkem. A jelikož nedokázal dát svou vlastní mámu za mříže, nahlásil pouze její zmizení.

Nikdo kromě něj nevěděl, o co se pokusila.

Černo před jeho očima se stále nerozplývalo a Sebastian zavrávoral. Možná by i upadl, k čemuž rozhodně neměl daleko, ale v tu chvíli se do místnosti vrátili i Nico s Hectorem, a tak ho Nico okamžitě zachytil. "Jsi v pořádku?" zeptal se tiše.

"Můžu vůbec v téhle situaci být?" odpověděl mu otázkou a kývl ke gauči.

Když Nico uviděl Sebastianovu mámu, vytřeštil oči podobným způsobem. "Co se to tady sakra děje?" štěkl na Hectora, jako by to nebyl člověk, co platí polovinu léčby jeho sestře. 

Sebastianův strýc ho ale ignoroval. Došel ke gauči, sedl si vedle mámy a pak... Pak ji políbil na tvář.

Sebastian zavřel oči. Tohle se mu jen zdálo, že? Tohle byl jen neuvěřitelně špatný sen. Noční můra. 

Matka si dala nožku přes nožku a na koleno položila své ruce s nechutně dlouhými nehty. Podívala se na Nica se Sebastianem. "Co kdybyste se posadili? Měli bychom si všichni promluvit."

Sebastian rázem pochopil, co Nico myslel tím, když mu řekl, že má raději věřit jemu než jeho vlastní rodině. 

ᴥ

ŠŤASTNÉ A VESELÉ SVÁTKY VÁM PŘEJI!

je možné, že něco zítra ráno napíšu. ale spíš ne a jistota je jistota, tak vám přeji krásné vánoce teď!

s touto lahodnou kapitolkou plnou dalších lžích a intrik hehe