Free Fall

kapitola patnáctá

Asi bych měl teda začít tím, jak jsme se poznali, protože ti určitě už došlo, že jsem ti lhal. Nebylo to daleko od pravdy. Potkali jsme se díky Hunterovi, džus jsem na tebe taky vylil, ale schválně, protože jsem tě viděl jen jako toho, jehož řidič srazil Alice. Potkali jsme se i na Hunterově oslavě a opravdu šli do sklepení, kde měl druhý záchod a sedačku. Jenže jsme se nelíbali, pravda byla taková, že jsem měl co dělat, abych se na tebe nepozvracel.

Ze začátku jsem byl prostě jen naštvaný pokaždé, co jsem tě viděl, i když ses snažil, aby to tak nebylo. Za což bych se ti i omluvil, ale stejně si to nepamatuješ že? No, je mi to jasný.

V tý době jsi teda přebíral pomalu firmu, já stále pracoval v obchodě s hudebninami, to byla taky pravda. Pak jsme se s Hunterem jednou opili a já mu přeříkal snad všechny své problémy, včetně toho, že nemám ani zdaleka peníze na vše, co Alice potřebuje. Nejspíš si tedy ani nepamatuješ, že už nemáme rodiče. Otec zemřel už když jsme byli malí a máma minulý rok na rakovinu. Takže Alicina léčba je na mně.

Hunter si kupodivu pamatoval vše, co jsem mu řekl, a do týdne přišel s nabídkou, že bych mohl pracovat pro Hectora. Že by mi platil velkou část léčby pro Alice, plus samozřejmě nějaký ten plat, se kterým bych naložil podle sebe. Možná si říkáš, proč se Hector rozhodl být tak štědrý. Jasně, nejspíš mi pomohlo i to, že jsem Hunterův kamarád, ale šlo taky o to, že jsem pro ně dělal i takovou špinavější práci, tak bych to nazval.

Občas na někoho trochu zatlačit, aby zaplatil, někoho vystrašit. Nikdy mi moc neříkal o tom, proč co dělám. Tohle jsem dělal na začátku, než... Než po mně začal chtít, abych se sblížil s tebou. Abych mohl najít vaši rodinnou závěť. Nebo tedy, já nevěděl, že půjde o ni, jak jsem ti už říkal, měl jsem najít zkrátka zelenou složku s pečetí. Teď je mi ale jasné, co tam bylo.

Než něco řekneš... Lituju toho. Vážně jo. A možná jsem se s tebou začal kamarádíčkovat pod nátlakem Hectora, ale hodně rychle jsem pochopil, že se vůbec snažit nemusím, abych s tebou vycházel. Doslova k tomu stačila jedna noc, večírek Hectorovy firmy. Zůstali jsme tam zamknutí, protože jsme si povídali dlouhé hodiny a ani nezaznamenali, že všichni už odešli. Ty jsi měl vybitý telefon a já tvrdil, že taky, i když to pravda nebyla. Protože ten večer byl poprvé od Aliciny nehody, kdy jsem na to nemyslel. A nechtěl jsem, aby to skončilo.

Od té doby jsme byli kamarádi. Navštěvovali se navzájem, trávili spolu čas, když jsme mohli. Přitom jsem ale využíval každé chvilky, abych našel tu závěť. Nebyl jsem ale úspěšný.

Víš, šlo o to, že Hector věděl, že v závěti nebude tvoje máma. Tvůj otec totiž věděl, že ho podváděla, a tak v závěti jsi byl ty a ona výhradně zakázána. Hector tu závěť chtěl zničit a nevím, jak se chtěl dál ujistit, že jim spadne rodinný byznys do rukou, ale teď se vážně začínám bát, že to mělo co dočinění s tvou nehodou. Že tě zkrátka chtěli zabít, ale aby to vypadalo jako nehoda. 

Je tady ale milion věcí, které jsem sám nevěděl nebo doteď nevím. Věděl jsem, že tvoje máma podvádí tvého otce - nevěděl jsem už s kým a už vůbec ne, že s Hectorem. Věděl jsem, že chtějí najít rodinnou závěť, nevěděl jsem proč. Dělal jsem věci, které mi nakázal, a ať už byly jakkoliv podezřelé, nic jsem na to neříkal. Platil mi přece většinu toho, co Alice potřebovala. 

Mezi námi to začalo ne dlouho před tvou nehodou a dělali jsme vše proto, aby to Hector s Hunterem nezjistili. Ten tlak z jejich strany začínal být tvrdý a ty jsi už taky věděl, že se něco děje, že mají něco v plánu. Říkal jsem ti to něco málo, co jsem věděl, jim jsem zase dodával informace na tebe, ale takové, které jim vlastně k ničemu nebyly. Kdyby zjistili, že spolu něco máme, asi by to pro mě nedopadlo nejlépe. 

Sám sis vzpomněl, že jsme se poprali, že mi dáš peníze na sestřinu léčbu. Takže jsem začal zvažovat, že bych s Hectorem a jeho špinavou prací skončil, ale...

Pak přišla ta nehoda, než jsme to stihli nějak dořešit. Když zavolali Hectorovi z nemocnice, že ses probudil a nic si nepamatuješ, jako první si zavolal mně. Věděl, že jsme si o něco více blízcí, sváděl to na můj pokus najít tu závěť tak, abys nenabral podezření. V tu chvíli mi ale nařídil, že budu předstírat, že jsem tvůj přítel. Že ti budu namlouvat vzpomínky, aby sis myslel, že se tak opravdu staly. Abys zpochybňoval cokoliv, na co by sis sám případně vzpomněl.

Věřil, že pocit viny, že si nepamatuješ ani svého přítele, tě donutí si mě pustit k tělu. Že se nebudeš ptát na otázky, proč zrovna já s tebou zůstávám neustále. 

A já na to přistoupil proto, protože mi nabídl zaplatit všechny dluhy, které jsem kvůli Alice měl, a také že nadále bude platit úplně vše, co potřebuje. A já s financemi opravdu bojoval, tak jsem na to přistoupil. 

Ze začátku jsem měl v plánu ho plně poslouchat. Snažil jsem se, abys mi začal věřit, později jsem ale začal cítit neuvěřitelný pocit viny. Přestal jsem ti lhát, co se týkalo vzpomínek, jinak bych ti vyprávěl něco každý den. Hectorovi jsem hlásil jen to, že si nic nepamatuješ a nové vzpomínky stále nic. Hrál jsem a doteď hraju nebezpečnou hru. Hector, alespoň doufám, si stále myslí, že jsem na jeho straně, ještě když už díky Hunterovi vím, že to tvůj táta ublížil mé sestře. A hraju to na něj dál.

Neví sice, že jsme tady u mě, ví ale, že jsem s tebou. Když jsi odešel, sám mě za tebou poslal, aby nad tebou měl kontrolu. Já se rozhodl tě vzít sem a... nevím, asi mu jen napíšu, že jsme se vrátili pak k vám, protože on si stále myslí, že si na mou sestru nepamatuješ.

Zkusím nějak zjistit, co se děje. Jak to, že ti takhle můžou takhle firmu vzít, i když je mi jasné, že v tom bude jen hodně podvodů, nelegálních aktů a podplácení. Taky jsem nainstaloval už dříve kameru do pokoje tvého otce, protože si myslím, že už ani on není před nimi v bezpečí. 

Zůstaneme dneska tady, jo? Dám ti něco na spaní, v klidu se můžeš umýt. Dveře vedle kuchyně jsou do koupelny, vedle pokoje Alice je můj pokoj, připravím ti to tam, ať máš kde spát. A žádné protesty. Na gauč půjdu já, nebudeme riskovat, že se tvůj stav ještě zhorší, stále tě snad bolí hruď, ne?

Takže... Omlouvám se, Sebastiane. Za všechno, co jsem udělal a možná ještě udělám. Sám totiž nevím, co mám dělat. Nejraději bych zachránil jak Alice, tak i tebe, ale zdá se mi to nemožný. Takže než přijdu na to, co dělat, budu balancovat na tenkém ledě.

Nevím, jestli jsem ti řekl vše. Možná si na pár věcí ještě vzpomenu. Ale doufám, že si teď už dovolíš mi o něco více věřit. 

ᴥ

trochu jiný koncept kapitoly aneb nicovo vyprávění, hehe.

teď už se konečně více pohneme! nico a sebastian se společně vydají na boj zjistit, co se děje, hehe.