Free Fall

kapitola dvacátá šestá

Podle Travisových slov Hector opustil práci chvíli před ním, a tak se automaticky vydal ke strcovi domů.

Netušil, co jiného v tu chvíli udělat. Byl Nico opravdu schopný toho, co po telefonu říkal? Měl zavolat policii? Na svého přítele?

Když dojel, před domem stálo jak Hunterovo tak Hectorovo auto. A jako poslední, to, kterým jezdil Nico, když si nepůjčoval jeho nebo jedno z firemních.

Nica dokonce taky zahlédl. Zrovna jak jeho postava vešla do útrob domu. Zanadával si.

Snažil se Nica několikrát vytočit, ale ten mu to už znovu nebral. Sebastianovi bilo srdce takovou rychlostí, jakou si nepamatoval.

Vystoupil z auta a rozběhl se ke vchodu. U dveří stále stála vyděšená uklízečka, kterou musel Nico vzteky jen odstrčit a plný vzteku se vydat hlouběji do domu. Sebastian se jí v rychlosti zeptal, jestli je v pořádku, a když přikývla, rozběhl se k obýváku. Ale tam ani v kuchyni nebyla ani noha.

Vrátil se na chodbu a vyběhl schody. Nemusel už dále prohledávat jednotlivé místnosti, protože je uslyšel. Neslyšel ale hlasy.

Namířil si to přímo do Hectorovy pracovny. A tam je oba uviděl - svého strýce i Nica. Akorát že Hector ležel na zádech na zemi, Nico na něm seděl tak, aby mu znemožnil se hýbat, a dával mu jednou pěstí za druhou do obličeje. 

Sebastian se na chvíli zastavil, protože tohle si přece Hector za všechno, co udělal, zasloužil. Pak se ale rozběhl k nim. Protože Nico si to nezasloužil. Nico si nezasloužil vše, co by následovalo, kdyby Hectora zabil. 

V půli cesty se na něj Nico otočil. "Stůj!" křikl na něj a otočil se.

Sebastian zalapal po dechu. Nedíval se na toho kluka, co miloval. Tohle nebyl on. Místo něj mu byl jen někdo hodně podobný, plný vzteku a žalu, obličej skrytý pod návalem slz. 

"Stůj," zopakoval o něco klidněji. "Nech mi aspoň tuhle jednu věc. Prosím."

Sebastian ho nepoznával. Vůbec. 

Ale zůstal stát. A zděšeně sledoval, jak Nicovy pěsti opět začaly cílit na Hectorův obličej. 

Později si přál, aby se nelekl svého vlastního přítele. Aby ho opravdu zastavil, protože měl tušit, že přijde mnohem větší katastrofa. Byli na Hectorově území, v jeho vlastním domě. Tam se nemohlo ani stát něco v jejich prospěch.

V tu chvíli totiž vběhla dovnitř Hectorova ochranka. Dva muži proběhli kolem Sebastiana k Nicovi a společnými silami ho od zakrváceného Hectora odtáhli. Praštili s ním o zem o kousek dál takovou silou, že si byl Sebastian jistý, že nikdy nezapomene ten zvuk, který uslyšel, když Nicova hlava narazila o chladnou zem.

Hector se rozkašlal. "Zabijte toho zkurvysyna," zachraptěl a vyplivnul krev.

Muži nepatrně přikývli. A tak jak tam Nico ležel, vrhli se dva na jednoho. 

V ten moment Sebastiana nemohlo ukecat nic, aby zůstal stát. Rozběhl se k mužům, i když věděl, že proti nim nemá šanci, i když netušil, jak je zastavit. Třeba když do nich vrazí, rozptýlí je oba.

Třeba se stane jejich obětí taky. 

Jeden z mužů ho ale zaregistroval dostatečně rychle. Otočil se a sotva si to stihl Sebastian uvědomit, byl sražen k zemi. Ten pád mu vyrazil dech. Začernilo se mu před očima a poprvé za ten den si pomyslel, že by bylo mnohem lepší, kdyby zemřel už tenkrát při té nehodě. Ne naposledy. 

K jeho překvapení se pak na scéně objevil Hunter, který se jako první rozběhl ke svému tátovi, přičemž vykřikoval nejrůznější nadávky. Sebastian ho sledoval, jak vytáhl telefon a vytočil pomoct.