Free Fall

kapitola dvanáctá

před čtyřmi měsíci

Sebastian se po dobu dalších tří měsíců nestýkal s Nicem nějak často. Za prvé, stále byl v procesu přebírání firmy po tátovi, protože bylo hodně věcí, které se musel naučit, dohnat. Za druhé, neměl se ani jak s ním setkat.

Dvakrát se s ním potkal u Huntera, když šel řešit obchodní věci s Hectorem. Jednou ho potkal v supermarketu, kdy k němu Nico prohodil, že nevěděl, že bohatí lidé umí nakupovat v obyčejných obchodech.

A jednou ho potkal v nemocniční lékárně, když se dobrovolně rozhodl, že vyzvedne léky pro otce, i když na to měli většinou lidi, aby přišel pro jednou na jiné myšlenky.

Nico se, jak zjistil, pohyboval v nemocnici hodně často, i přes to, že byla jeho sestra už dávno v domácí péči. Furt to byly nějaké léky, rehabilitace, cvičení, vyšetření. Ten den se za ním Nico objevil v řadě zrovna v tu chvíli, kdy přebíral od lékárnice tašku s léky.

"Nevěděl jsem, že si bohatí lidé umí i sami vyzvednout léky," ozvalo se za ním.

Sebastian ho samozřejmě hned poznal. Poděkoval lékárnici a odstoupil o krok stranou, ale neodcházel. Otočil se na Nica.

Nico lékárnici jen pozdravil a usmál se. Nemusel říct jediné slovo a věděla o všem, co potřeboval.

"Nevěděl jsem, že se mnou vůbec mluvíš," odpověděl Sebastian.

"Bylo by divný za tebou jen stát a mlčet, když se teoreticky známe," prohodil.

Lékárnice přinesla Nicovu objednávku, kterou si, jak hned Sebastian pochopil, musel Nico přijít objednat už dřív. Šlo totiž o dvě plastové tašky prášků a dalších věcí, které mu podala a pak přešla k pokladně. Vyslovila částku, po které se i Sebastianovi začernilo před očima.

"Kartou, prosím," řekl Nico a začal si odkládat tašky na zem, aby mohl vytáhnout ať už kartu nebo minimálně telefon, aby zaplatil. Sebastian té chvíli využil. Stále měl v ruce svou kartu, a tak natáhl ruku k terminálu, jehož pípnutí oznámilo, že bylo zaplaceno.

Nico se zmateně narovnal. "Co děláš?"

Sebastian mu pohledem naznačil, ať to v tu chvíli nekomentuje. Popadl jednu z Nicových tašek, vzal účtenku z ruky lékárnice, rozloučil se a vydal se pryč.

Nico ho v mžiku dohnal. "Co to mělo být?!"

"Ať už tvrdíš cokoliv, je mi jasný, že z té nehody viníš stále i mě. A že soud nedopadl ve váš prospěch úplně nejlépe. Tak chci pomoct alespoň takhle."

Nico nakrčil obočí. "Nepotřebuju, abys Alice platil léky. Je to jen zlomek toho, co potřebuje."

"Já vím," přitakal Sebastian. "Jen jsem si říkal... asi každá koruna dobrá, ne? Chtěl jsem pomoct alespoň nějak." Podal mu tašku s léky, kterou předtím vzal. Nico si ji mlčky přebral. "Jak často tohle všechno musíš kupovat?" zeptal se.

Nico pokrčil rameny. "Ani nevím. Každý měsíc."

"Wow-"

"Děkuju, ale nepotřebuju, abys tohle dělal," přerušil ho Nico. "Stejně jsem za pár týdnů přijdu znovu a budu platit stejnou pálku, možná vyšší, a nebudeš tady, abys za to zaplatil a na chvíli se cítil lépe."

"Nico-"

"Nech mě domluvit. Máš pravdu, soud pro nás nedopadl nejlíp a vše, co jsme z něj dostali, je už utracené za jiné věci, co jsme museli zaplatit. Dva vozíky. Rehabilitace. Pobyt v nemocnici po té nehodě. Přesto se tvá rodina o nás už víc nestarala, udělala za tím tečku."