Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

1. část

Já a moje rodina

Právě jsem seděla na střeše našeho rodinného domku na kraji vesnice a přemýšlela, jestli existují i jiné dimenze, ve kterých je tolik magie, že se to nedá všechno ani postřehnout. Zdálo se mi o mužích zahalených v sytě černých hábitech s klacky v ruce. Přecijen to byl sen, ale i z malého nesmyslného snu se dá udělat velké překvapení.

Z přemýšlení mě vytrhla má nevlastní matka "Alexis?! Kde jsi?! Hned vylez! Musíš jít do školy!" zvýšila na mě hlas. I přes to, že na mě volala z kuchyně, která je dvě patra pode mnou, jsem jí slyšela otevřeným oknem, kterým mimochodem chodím na své oblíbené místo na střeše.

"Už běžím madam Es." zavolala jsem na svoji nevlastní matku. Esmeralda nesnáší, když ji já a moje mladší dvojče Mia říkáme matko, maminko, mámo a další pro ni milá oslovení, ale mým nevlastním sestrám Vall a Elis to dovolí. Jsme celkem početná rodina a to jsem ještě nezmínila mého nevlastního otce Toma, který je na všechny milý.

Rychle jsem si hodila tašku přes rameno a vyrazila ke vchodovým dveřím, u kterých na mě čekala Mia. Obula jsem si mé jediné boty, které mám a vyrazily ke škole.

Zatím co já s Miou chodíme do školy pěšky, Vall a Elis se vezou autem. Ještě, že chodí na jinou školu než já se sestrou. Nesnesla bych je celý den po boku.

Ani jsem si neuvědomila, že jsme dorazily ke škole, kterou právě otevírají. Rozloučila jsem se s Miou a šla si sednout na nejbližší lavičku. Většinou čekám, než mi hodinky ukážou za pět minut osm a vyrážím. Ve třídě sedím sama a všichni se ode mě drží dál. Prý jim nahání strach moje skoro bledá postava s černým oblečením lemována rozpuštěnýma dlouhýma, jak jinak, než černýma vlasama.

"Je čas jít." Oznámím si pro sebe a odcházím od lavičky, na které jsem do teď seděla. Hned jak vejdu dovnitř narazím na své přitroublé spolužáky.

"Hej čarodějnice! Namícháš mi nějakej lektvar proti plísni?! Zdáš se mi poněkud plesnivá!" Zavolal na mě Lukas a přitrouble se zasmál i s jeho "skvělými" kamarády.

Jeho blbé narážky si nevšímám a pokračuji ke své skříňce, kam si uložím černé boty a vezmu učebnice potřebné na dnešek. Samé předměty, které mi zdaleka nejdou. Ani jeden z nich moc nemusím, kromě zeměpisu. Určování polohy mi jde raz dva.

Konečně jsem z hlavy vyloudila můj půlroční nápad, tak doufám, že se zatím líbí. Začátky jsou holt těžké, ale já věřím, že to společně dokážeme. A pro začátek jedna velmi zajímavá aplikace:

Mějte se více než óká, Acool