Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

40. část

Finále

"Nikdo tě prostě nenechá v klidu zemřít, co? Ale čekala jsem tvé probuzení mnohem dříve Fredy. Sklamals mě." zakřenila jsem se na Freda Weasleyho, který jako já vstal z mrtvých. Díky mě!

"Procházela jsem se někde, kde mi to něco připomíná, ale díky tomu, že je vše bílé, tak si nemůžu vzpomenout. Třípatrový dům s menší zahradou a jinak prázdnota. Bílá prázdnota... Jsem snad v nebi? "Pamatuješ si mě?" ozvalo se odněkud. Jsem tu sama, ale přesto na mě někdo mluví. Ale kdo? "Ty už jsi snad zapomněla na svou oblíbenou jabloň z dětství?" proletělo okolo mé hlavy hejno bílých ptáků a nedaleko se rozplynuli jako pára. Tohle je moje původní bydliště! Bydliště, kde jsem žila s Miou a nevlatní rodinou. Na zahradě jsme mívali jabloň, se kterou jsem si často povídala. "Ale teď není čas na povídání. Musíš se vrátit zpět a pomoci Bradavicím vyhrát." otočila jsem se směrem k jabloni. Jak se mám asi vrátit, když jsem mrtvá? "Ty bys mě dokázala oživit?" rozzářily se mi oči a přehnaně se usmála od ucha k uchu. Vždyť to nešlo, nejde a nikdy nepůjde... "Dokážu oživit kohokoli." hlas jabloně trochu znejistěl. Kdo by si zasloužil žít víc než  já? Hmm... Co třeba... "Nedáš další šanci na život Fredu Weaslymu? Mia by bez něj nebyla moc šťastná." udělala jsem psí oči. Prosím jabloň. "Dobrá. Teď si sedni ke mě a se zavřenýma očima drž ruku na mém kmenu." zavelela. A jak řekla, tak jsem také udělala. Začalo mě bolet celé tělo. Bylo to k nevydržení, ale po lupnutí v uších už nic neslyšela ani necítila."

"Vždyť jsi byl... mrtvý." vzlykala Mia a její slané kapky dopadaly na Fredovo oblečení. On se na mě s úsměvem podíval a mrknul jedním okem.

"Alexina jabloň mi dala druhou šanci na život." dal Mie pusu do vlasů a spolu ruku v ruce odešli dovnitř. Sluší jim to spolu, tak jako mě s Lukem.

----------
Uběhlo pár dní po válce a ve světě kouzel se stejně nemluvilo o ničem jiném. Harryho hned chtěli jako bystrozora a ten to s velikým nadšením hned přijal.

A také se konal proslov na poděkování zemřelým studentům, profesorům, kouzelníkům a kouzelnicím, co bojovali za Bradavice. Nešla jsem tam. Ani otec ne. Nechtěla jsem zase vidět ty poslední okamžiky a zděšené tváře, co se naposledy nadechují.

----------
Řekli jsme si s Miou, že navštívíme otce i s kluky i přesto, že jsou z koleje, kterou nesnáší. Konec konců tam patří i Mia, ale on říká, že jeho dcera je jiný případ.

"A jaká vlastně byla naše matka?" zeptala se Mia dřív než já. Také jsem to chtěla moc vědět.

"Od prvního ročníku se se mnou bavila a snažila se mě dát dohromady s Potterovo matkou, Lily. Byla laskavá a vynikala skoro ve všech předmětech kromě astromonie. Měla mě ráda i přesto, že jsem se učil černou magii. Vypadala jako anděl a kolovala v ní vílí moc, tak jako teď v Mie." po dokončení se napil svého oblíbeného čaje.

"A co se jí stalo?" zesmutněla jsem, že nás nemohla vychovávat tak skvělá žena. Kdo jí asi mohl zabít?

"Když jsem dokončil školu, s Bellatrix a Luciusem jsme se přidali k Pánovi Zla. Chtěl vytvořit z nově narozeného dítěte viteál a nám jste se měli narodit jako první. Do teď lituji, že jsem se dobrovolně nabídnul. Druhý den po vašem narození jsem ho přivedl k nám domů a protože Angel nechtěla vydat své děti, zabil jí a její duši dal Alexis. Proto může mluvit se zvířaty a rostlinami. Tím, že od narození v sobě měla černou magii, dalo by se říct, že odpuzovala všechny okolo." znovu se napil čaje. Takže já celou dobu byla viteál? Tak proto mě Voldemort nechtěl pustit do boje. Stratil by moc, kdyby mě někdo zabil. A stejně mě zabil sám.

"I přesto tě máme rádi." upřímně jsem se na něj usmála a Mia na souhlas zakývala hlavou. Mrkla jsem na Miu a současně ho obejmuly.

----------
"Wilson Jimmy" přečetla jsem z pergamenu a jeden z mála dětí vystoupil vpřed a sednul si na stoličku. Šlo na něm vidět, že je nervózní, tak jsem mu dala na hlavu moudrý klobou. Po chvilce ticha vykřikl "Nebelvír!" jsem na mého syna hrdá.

To byl poslední, takže mi nezbylo nic jiného, než pergamen schovat do hábitu a sednout si na své místo.

"Jsem ráda, že Vás tady mohu přivítat a s tím i nové učitele. Jelikož nám profesorka Obrany proti černé magii těžce onemocněla, přivítejte mezi námi profesorku Alexis Raddleovou." všichni, kromě pár jedinců, tleskali. Zvedla jsem se a uklonila se. Otočila jsem hlavu vpravo a usmála se na otce, který se vrátil zpět k vyučování Lektvarů.

Při zahajovací hostině ke mě přiletěla Lukasovo černá sova, Drake. Měl na nožičce přivázaný pergamen. Na nic jsem nečekala a s radostí se dala do čtení.

Drahá Alex, pane Snape,
Lauren i já se máme dobře. Akorát ta malá potvora mě občas odmítá poslouchat. Hned první den do školy jsme zaspali a nakonec tam ani nedošli. Druhý den protestovala a chtěla na mě poštvat draka. Tos jí naučila ty? Už se na vás moc těšíme.
                     Lukas a Lauren

Dala jsem to přečíst otci, který se u toho jen usmíval. Po odepsání jsem už jen čekala, co nám tenhle školní rok nadělí...

Tak konečně tu máme finálovou kapitolu. Docela dlouho mi trvalo, než jsem to dopsala, ale hlavní je, že to tady máte. Strašně moc Vám dékuju za neskutečnou podporu, kterou jste mi vyjadřovali přečtením, hlasováním i komentováním. Absolutně jsem netušila, že to bude mít takový úspěch, že by tu bylo přes 40k přečtení. Je to jeden z nejlepších dárků k Vánocům a na Nový rok. Dále chci poděkovat za skoro 3k hlasů ze všech částí dohromady. Ještě jednou díky a užijte si úžasný rok 2017 a mnoho úspěchů.
😙 Acoolka57 😙