Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

37. část

Proč jsem souhlasila?!

Nad ministerstvem kouzel převzal moc Voldemort a ředitelování Bradavic se ujmul Snape. Celý rok jsem ho viděla jenom na Smrtijedských schůzích, jinak nevycházel z ředitelny. Ve škole nevládla moc dobrá nálada a i profesorům nebylo ani při nejmenším do smíchu.

Obranu proti černé magii, přejmenovanou na Černou magii vyučovali Smrtijedi, dvojčata Amycus a Alecto Carrowovi. Většinu nečistokrevných studentů využívali jako pokusné králíky na kletby, které se nepromíjejí.

Trio se do školy ani nevrátilo, takže jsem se musela "bavit" s Dracem, což mi vůbec nevadilo, Crabbem, Goylem, Zabinim a Pansy nebo s někým z našeho pokoje. Nic extra, ale alespoň jsem neumřela úplnou nudou.

------------------
Přohlížela jsem se v zrcadle. Černé vlasy mám připevněné do velkého drdolu z několika copů a jen pár pramínků mi líně spadají okolo obličeje, na kterém mám naplácané různé make-upy, černou rtěnku a řasenku. Na krku mi visí oblíbený stříbrný řetízek s černo stříbrným srdcem.

Na sobě mám dlouhé černé šaty s krajkou na jednom tlustém ramínku a nerovnoměrný pásek tvoří stříbrné kamínky. Na nohou mám černé lodičky se stříbrnýma kamínkama. Jako jediná kytici růží tvoří bílé květy, jinak jsem celá v černo stříbrném.

Vypadám spíš jako kdybych šla na pohřeb...

Konečně se otevřeli zadní dveře, kterými se chodí na zahradu. Sešla jsem pár schodů, kde mi otec nabídnul rámě a já chtě nechtě přijmula. Procházeli jsme cestičkou posypanou bílými lístky růží a kochali se krásou zahrady, o kterou se o prázdninách často starám se skřítkou Jaydey [Džejdy].

Za normálních okolností by mi to přišlo jako krásná letní procházka, ale díky tomuto oblečení bych si asi říkala, že tady něco nehraje, a taky, že nehraje.

Zastavili jsme se před velkým altánkem, kde už postávali nejvěrnější Smrtijedi a mezi nimi i Snape s Dracem. Trochu jsem znervózněla, ale přesto pokračovala dál, kde mě otec předal Voldemotovi, kterému na obličeji objevil náznak šíleného úsměvu.

"Přeskoč všechny ty žvásty." zamračil se na oddávajícího, když začal číst text z knihy. Ze strachu o svůj holý život radši přešel na onu podstatnou část.

"Vážený pane Tome Raddle, berete si za svou právoplatnou manželku Alexis Malfoyovou?" optal se a já viděla Voldemortův nakvašený výraz při vyslovení jeho jména, ale řekl pouze jedno slovo- ANO- a poté se věnoval i mě.

"Vážená paní Alexis Malfoyová, berete si zde přítomného pana Toma Raddlea za právoplatného manžela?" přišla řada na mě, abych vyslovila to, co se ode mě očekává. Ještě můžu říct nesouhlasné slovo, ale to bych asi neriskovala, takže "Ano".

Nějaká Smrtijedka, jejíž jméno neznám, přinesla černý polštářek se dvěmi totožnými prsteny ze stříbrného zlata. Já ho dala Voldemortovi a on mě. Bylo zvláštní mu na prostředníček dávat prten, když to stejně nosit nebude. Čekala jsem, že až se ho dotknu, bude mít ledovou pokožku, ale překvapila mě, jak byla teplá.

Nabídnul mi rámě, které jsem rozhodně nečekala, že mi nabídne, ale bez slov jsem ho chytla a šli jsme do místnosti, kde se uspořádávají Smrtijedké schůze, kde se Voldemort postavil do čela stolu jako vždy a když si Bellatrix chtěla sednout po jeho pravici, vyhodil jí na místo, kde sedávám, tedy alespoň sedávala já.

Překvapilo mě, že jen tak svojí nejvěrnější přesadil na druhou stranu, kde sedí ta méně cenná, ale stejně patří do nejvěrnějších. Ještě víc mě překvapilo, když chtěl, abych tam seděla já. Kdybych byla jeho věrná, jistě by to pro mě byla veliká pocta, která se jen tak od tohoto člověka nečlověka dostává jen málokdy.

Když všichni přítomní konečně došli na svá místa, Voldemort pokrývnul a na stole se objevilo spoustu jídla a pití. Lhala bych, kdybych řekla, že nemám hlad, takže jsem si vzala kuřecí stehno s bramborem a k tomu nalila ohnivou whiskey, kterou mi překvapivě nevzali.

Když jsem šla spát, pomalu jsem ani neviděla na cestu příčinou whiskey, natož abych dorazila do svého pokoje, tak jsem si jednoduše ustlala na jednom z podlouhlých schodů.

"Paní, vstávejte, za chvíli je oběd." budil mě velmi známý ženský hlas. Jaydey! Neotevřela jsem ani oko a na měkké posteli se převalila na druhou stranu. Počkat, jak jako na posteli?!

Rychle jsem se posadila a otevřela oči a narychlo rozeznala svůj a Dracovo pokoj, ale to jsem neměla dělat, protože mi začala neskutečně třeštit hlava, takže jsem si zpět lehla a to zapříčinilo další bolest hlavy. Potichu jsem zaúpěla a zrak zaostřila na skřítku vedle postele a v malých vychrtlých ručičkách držela lavičku s tekutinou.

S poděkováním jsem si jí převzala a naráz vypila. Po pár sekundách mě hlava přestala bolet a já si úlevně oddechla.

"Máte jít za Pánem Zla." šeptla a vyděšeně se schoulila do klubíčka a s tím i zmizela. Byla včera svatba, nebo to byla jen hodně strašidelná noční můra? Podívala jsem se na svůj prostředníček, kde se blyštil stříbrný prstýnek se třema černýma kamínkama uprostřed.

Naštvaně jsem svraštila obočí a přejela si dlaní po obličeji. No to snad ne... Takže jsem si ho doopravdy vzala! No to je úplně super. Jako kdyby mi nestačilo, co všechno jsem zažila za svůj život už před svtabou s "milovaným"! Do háje se vším a všemi!

Vstala jsem z postele a oblékla si černé šaty, které jsem na sobě měla i na první Smrtijedské schůzi, moc se mi líbí. Rozcuchané vlasy jsem si jen rozčesala a líně nechala spadat po zadek.

Vyšla jsem ze dveří a hned na konci chodby v tomto patře zaklepala na velké ebenové, dvoukřídlé dveře v gotickém slohu...

Pokračování příště. :P Tak co říkáte na pár Voldy+Alex? Žeby Volex? To zní jako nějaký prostředek na drhnutí podlahy. :D
Víte, že jste blázni? :D U tohoto příběhu je už přes 30k a pomalu 3k hlasů. Je to neskutečný. Nedávno jsem se radovala z 25k a teď už je o 5k víc. :'3 Jste úžasní blázni. :3
Dál už nevím, co mám k popisku napsat, takže mějte se hezky a hlavně se učte, já jsem v 9. a jsem ráda, že nepropadám. :D