Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

14. část

Noční procházka

Pansy nevypadala, že by o kamarádství měla zájem. Za necelou minutku přišly další tři holky vysmáté od ucha k uchu.

Ta nejvyšší s hodně tmavýma hnědýma očima a rovnýma oříškovýma vlasama po ramena se mi představila jako Juliette Hughesová.

Hned za ní o něco málo menší holka se šedo-modrýma očima, blonďatýma, jemně kudrnatýma vlasama do půli zad jako Ashley Scottová.

A poslední s tmavýma hnědýma vlasama svázané do drdolu a světlýma hnědýma očima jako Shanon Torresová.

Vypadají celkem fajn. Rozhodně lepší než Pansy.

Tak co teda budu dělat teď, když mi Essence odletěla a ostatní nechci rušit. Mohla bych se jít projít, i přes to, že už je dávno po večerce a vůbec to tu neznám.

Čekala jsem hodně dlouho než usnou. Po hodině konečně spokojeně oddychovali a já mohla jít pryč. Vzala jsem si hůlku, obula boty a pro jistotu si nasadila kapuci. Opatrně jsem se proplížila přes dveře a po té i přes společenskou místnost.

Vyšla jsem dlouhé, snad nikdy nekončící schody a měla na výběr hned dvě volby. Mohu jít doprava nebo doleva. Pravá je vždy ta správná, tak jsem šla podél velkých oken. Měsíční svit házel strašidelné stíny na prázdnou zeď po mé levé straně.

Nevím kam tato chodba vede, ale je velmi prázdná. Došla jsem až na konec a ve zdi uviděla dveře. Byla jsem zvědavá a otevřela je. Vstoupila jsem dovnitř, ale místnost byla prázdná. Jen dvě okna dovnitř vypouštěla trochu světla a každé bylo na jiné straně.

Přešla jsem k jednomu oknu a rozhlížela se po pozemcích školy. V noci vypadají tak magicky. Chtěla bych se někdy vydat do toho lesa. Láká mě to tam, ale to nechám na jindy.

Rozhodla jsem se, že nechám místnost místností a půjdu zpět do postele. Zaslechla jsem tiché kroky, tak jsem se obrátila a zarazila se.

Stál tam vysoký muž v černém. Mastné černé vlasy mu lemují oválnou hlavu s kamenným výrazem. Podle rysů v obličeji bych typovala, že je mu více než čtyřicet.

Podívala jsem se mu do tmavých očí a viděla v nich trápení, smutek a únavu. Také se mi podíval do mých modrých, ale jakmile se naše pohledy spojily, promluvil.

"Slečno Malfoyová, pokud vím, tak je dávno po večerce. Nechcete snad, abyste měla školní trest hned první den." řekl chladným tónem, že by každý stuhnul. Já jsem zůstala klidná, protože jsem na takový přístup zvyklá od otce.

"Promiňte profesore. Já... byla jsem se podívat na měsíc. Při úplňku je tak magický." řekla jsem mu provinile. Byl hodně vytočený.

"Profesore, měl by jste si jít lehnout. Jste velmi ospalý. Zkuste překonat ten smutek a trápení, možná tak budete méně ospalý." poradila jsem mu a cítila jsem se při tom jako psycholožka.

"Zítra v osm po vyučování vás čekám v mém kabinetu. Máte školní trest hned první den." poznamenal ještě více naštvaně. S těmito slovy se vydal pryč, ale necítila jsem se proviněně. Dala jsem se do chůze, abych ho ještě doběhla. Naštěstí jsem to stihla.

Stoupla jsem si před něj a pohlédla mu do očí. "Profesore,moc se vám omlouvám. Já jen nerada vidím nešťastné lidi. Vždy jim řeknu něco poučného a potom jsem na sebe naštvaná." vychrlila jsem ze sebe na jeden nádech.

Muž v černém mě jen obešel a radši nic neříkal. No to jsem ale vůl. Všechno pokazím a hned první den takto zapůsobím na profesora.

Došla jsem zpět na pokoj a teď už jsem byla unavená až až.

Ráno jsem se probudila nějak podezřele brzo. Holky ještě spali, ale když jsem se podívala na budík, zjistila jsem, že bych stejně za chvilku musela vstávat.

Pomalu jsem se zvedla z postele, aby se mi nezamotala hlava a z kufru si vyndala hygienickou taštičku. Z ní jsem vyndala kartáč a začla si česat vlasy. Vlasy mám většinou málo zacuchané, ale dnes je mám extra zacuchané.

Oddechla jsem si, když už jsem konečně měla rozčesáno. Se divím, že to vůbec šlo. I s taškou v ruce jsem se vydala do koupelny, která je hned vedle našeho pokoje.

V koupelně už bylo pár holek, které se buď sprchovaly, malovaly nebo česaly. Šla jsem k umyvadlu, abych si mohla vyčistit zuby.

"A hele! Malfoyová jde!" křikla jedna plavovláska. Protočila jsem očima a nevšímala si jí. A vlastně si nevšímala všech holek co tu jsou. Co je na mém příjmení tak zvláštního?! To se nemůžu nějak jmenovat?!

Po vyčištění zubů jsem si odnesla hygienickou taštičku a vzbudila ty spáče. Moc se jim vstávat nechtělo, ale když jsem řekla, že na ně nezbyde jídlo, vstaly jako by hořelo a oni musely opustit tuto místnost. Nakonec jsem se vydala na snídani i s holkama.

Ve Velké síni jsem si sedla vedle Draca a vyprávěla mu noční setkání s profesorem.

"A pak mě poučuj, že nemám dělat blbosti." zamračil se, ale poté se zasmál. "Jo a ten muž v černém je zmijozelský kolejní profesor a učitel lektvarů Severus Snape." dodal a potlačoval smích.

Tak to jsem se vyznamenala rovnou u kolejního profesora. No to je báječné. Povzdechla jsem si a vzala si krásně červené jablko. Chtěla jsem už jít, ale musela jsem čekat, než nám rozdají rozvrh. Podle mě to trvalo nejméně tři století než se přede mnou objevil papír.

Dneska je pondělí a máme Přeměňování, Starodávné runy a Bylinkářství. Vydala jsem se do ložnice a tam si vzala potřebné učebnice, ikoust, brk a pergameny. A teď jen najít učebnu, kde se učí první hodina.