Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

5. část

Den N

Po škole jsem na Miu nečekala sama, ale s Lukasem vedle sebe. Mia se rozloučila s kamarádkami a vrhla se mi kolem krku.

"Ahoj Mio." pousmála jsem se na ní šťastně, jako když jsem trávila pár minut s Lukasem a objala ji. "Ahoj Alex a... Lukasi?" zarazila se při pozdravu a koukala směrem ke člověku za mnou. Nejistě se na mě koukla a vydali jsme se domů. Luk byl tak hodný a doprovodil nás. Bylo to od něj hezké. 

"Děkuji, že si nás doprovodil." poděkovala jsem mu, než Mia našla klíč a odemkla dům.

"Páni. Tak tady bydlíš. A nemáte zač. Já stejně bydlím o dvě ulice dál." jeho tvář nabrala červenou barvu a prohlížel si náš třípatrový domek. Než jsem se s ním stačila rozloučit, odběhl pryč, nejspíš o dvě ulice dál.

Já si připadám opravdu jak v jiné dimenzi, aniž bych nosila hábit, měla u sebe zvíře a klacek. Vlastně mám zvířata, ale ty doposud i s Miou byli moji jediní nejlepší kamarádi, teď do kamarádů můžu připočítat i Lukase, alespoň doufám.

----------
Konečně začali prázdniny a blížili se moje a Mii narozeniny. Každý den jsem dostávala více úkolů, protože prý prázdniny si nemusí užívat všichni.

"Mio? Víš co je zítra?" zeptala jsem se sestry už v posteli.

"Hmm..." zabručela a otočila se na druhý bok.

"A těšíš se? Já teda jo." Řekla jsem natěšeně, ale Mia už se neměla k odpovědi a spokojeně oddychovala. Ještě chvíli jsem se převalovala v posteli, ale za okamžik jsem usnula.

Běžím temným lesem, ani známka života. "Mě neutečeš. Tvůj otec by na tebe nebyl hrdý, kdyby zemřel za tebe. Crucio!" zvolal neznámý hlas za mnou a já se svíjela na zemi v obrovských bolestech. Konečně přestal. "Uši v kumquat!" vykřikla jsem najednou a té bestii se proměnili uši v ovoce zvané kumquat. Vypadal hezky. Rozhoně lépe, než předtím. "Crucio!" opět zařval hodně rozzlobeně a nechtěl povolit. Neměla jsem to dělat. "Ty i tví kamarádi budete pykat!" a zasmál se tím jeho odporným hlasem a poslední co udělal byla další kletba "Avada Kedavra!"

Rychlostí blesku jsem se posadila a utírala pot z čela. Dýchám jak pes. Super, je něco málo po osmé, takže už nebudu spát.

Opatrně jsem vstala a vylezla oknem na střechu. Ta krajina za kopcem je krásná, hlavně když na ni dopadají sluneční paprsky.

"Dobré ráno Alexis. Všechno nejlepší k narozeninám. Užij si je." popřála mi sýkorka a dál si čechrala peří.

"Moc ti děkuji. Ty si také užij den." poděkovala jsem sýkorce a ona odletěla. Nejspíše hledat žížaly.

Až teď jsem si všimla, že mám na sobě pořád pyžamo a tomu jsem se zasmála. Hupsla jsem zpět do pokoje a přešla ke skříni.

"Ještě, že jsem si vzpoměla. Dneska za mnou má přijít Luk." plácla jsem se do čela a vzala si na sebe nejhezčí šaty které mám. Stejně mám jen dvoje, ale stačí mi to.

Sedla jsem si na postel a učesala se. Z vlasů jsem si upletla zaplýtaný cop na stranu a namířila si to do koupelny udělat ranní hygienu. Jsem tak ráda, že po dlouhé době zase uvidím Luka.

Všechno mám nachystané. Deka rozložená pod jabloní a na ni talíř s různým ovocem máčeným v čokoládě. Donesla jsem suchý rohlík a sedla si na deku.

"Holoubku, dneska tu budu mít společnost. Kamarád ze školy. Jsem moc ráda, že mám někoho navíc, ale zase jsem radši v přírodě než mezi lidmi." oznámila jsem holubovi kterého jsem krmila rohlíkem.

"Tak to jsem rád. Moc rád. Jsi velmi hodná, že pomáháš. Máš velmi dobré srdce. Děkuji ti mnohokrát." poděkoval mi za rohlík a odletěl pryč.

"Také bych chtěla mít křídla a být volná. Létala bych po obloze plné krásných mráčků a..." nedořekla jsem ani větu a slyšela jsem někoho přicházet. Během sekundy jsem byla na nohou a dívala se za plot.

"Jo! Je tu! Konečně! Super!" zašeptala jsem si pro sebe a radovala se jak to šlo. Proběhla jsem domem rychlostí blesku a otevřela vstupní dveře.

"Ahoj Lukasi. Pojď za mnou." pozvala jsem Luka dál. Opětoval mi pozdrav a šel za mnou jako ocásek.