Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

29. část

Prázdniny/IV

'Profesore, mohu vám něco dát? Necháte si to minimálně do večeře?' zeptala jsem se ho myšlenkově a čekala na jeho reakci. Nedůvěřivě si mne prohlédl od paty až k hlavě.

Když si všimnul mého štěněčího výrazu, otráveně přikývl a nezapomněl při tom protočit očima. Úsměv se mi rozlil od ucha k uchu. Tak tohle jsou opravdu mé nejlepší narozeniny!

Z hlavy jsem si sundala věnec a levitačním kouzlem ho posadila profesorovi na rovné havraní vlasy. Myslela jsem, že na mě začne řvát a nadavát co si to vůbec dovoluji, ale ono něco úplně jiného.

Upřímně se na mě usmál a pohladil mne po stejně barevných dlouhých vlasech. Nechápavě jsem ho zkoumala, jestli náhodou není pod vlivem imperia nebo se nezlil jako Nebelvírští při oslavě výhry famfrpálového poháru.

Nakonec jsem se probrala z tranzu a také odhalila své bílé zuby při usmátí. Úsměv mu vydržel až k Velké síni, kde ho vyměnil za svoji typickou ledovou masku. Vůbec nechápu jeho náhlé změny nálad.

Otevřeli jsme velké dveře, za kterými se měla udát večeře. S profesorem, který si nechal věnec pořád na hlavě jsem se vydala na své obvyklé místo.

Když jsme se přiblížili k jedinému stolu, který stojí přesně ve prostřed, všechny pohledy se od večeře přesunuli na profesora.

Profesorka McGonagallová se málem utopila při napití dýňové šťávy. Hagrid málem spadl ze židle a způsobil zemětřesení spolu se zbořením celého hradu. Trelawneyová se skoro udusila kostí, která se jí zasekla v krku. No vskutku to byla přenádherná podívaná.

Brumbál odněkud vytáhl fotoaparát a vyfotil si Snapea zrovna ve chvíli, kdy se pousmál nad výrazy všech kolegů. Lektvarista spřažil nenávistným pohledem ředitele a poté jsme se i my dva usadili k menšímu stolu s pohodlnými židlemi.

Brumbál mi po večeři tu kouzelnou hýbající se fotku daroval se slovy, že se to už asi nikdy nestane, tak ať to nikde nestratím a potom s pobrukováním vyrazil nejspíš do ředitelny.

Prohlédla jsem si ji. Je to celkem vtipné. Nejdříve se Snape usmívá a rázem by nejraději někoho (určitě Brumbála) zabil. Vypovídá za to jeho skoro rudnoucí obličej. Dnes už mi vážně nic a nikdo nemůže zkazit dobrou náladu.

Odběhla jsem do ložnice a ještě dlouho pozorovala jedinou fotografii, kterou mám. Za dnešek jsem opravdu moc ráda. To jsou vážně ty nejlepší narozeniny v životě!

Pohled Severuse Snapea:
Něco mě k té černovlasé studentce táhne. Je to jako bych už ty její svítivé modré oči s jiskřičkami někdy dříve viděl.

Jakoby mi život chtěl něco ukázat. To je důvod, proč se k ní chovám úplně jinak než ke komukoli jinému. Malou a hubenou postavu, hladkou pleť, krásný úsměv a ladnou chůzi anděla měla jen jedna dívka a to Kaela. Třeba je to... Ne to nemůže. Ona je mrtvá.

Zavrtěl jsem hlavou, abych zahnal pochmurné myšlenky a při tom mi do náruče spadl věnec z lučních květin. To mi připomnělo dobu, kdy jsem je pletl s Lily pod starým dubem. Vždy jsme si při tom vyprávěli naše historky a nasmáli se u toho. Ach má drahá Lily...

Položil jsem si hlavu na stůl a přemýšlel nad tím, proč jsem tam, kde teď jsem. Ze zoufalství jsem odpřísáhnul, že budu dělat dvojího agenta a on za to ochrání Lily. Neochránil ji.

Vzchop se ty nevděčníku a užívej si života dokud můžeš! Vzpoměl jsem si na otcova slova, když jsem byl malý a jen se všeho bál. To byl snad jediný den, kdy otec nebyl opilý a nenutil mě hrát na klavír. Potom už jsem takový den, kdy mi otec vyznává alespoň trochu toho, že mě má rád, nezažil.

Došel jsem k posteli a pořád si prohlížel spletené květiny v mých daních a takhle tupě je pozoroval delší dobu. Nakonec jsem si lehnul a usnul i s nimi.

Pohled Alexis Malfoyové:
"Alex počkej!" hned jak toto doznělo se ozvala hlasitá rána s tlumeným výkřikem. Černovláska ležela v bezvědomí před vysokým a širokým stromem. Teď je od červené tekutiny, která lenošně stéká na rozkvetlou trávu. Hned k ní přiběhly dvě osoby. Jeden vysoký, hnědovlasý, hnědooký pán a malá brečící blondýnka s jasně modrýma očima...

"Holko nepořádná! Ani pomoct mi neumíš!" osopila se na ni žena menšího vzrůstu a trochu při těle. Černovlasá dívenka si utřela slzy, vzala smetáček s lopatkou a zametla střepy z talíře, co jí upadl. "Ještě něco uděláš a letíš z domu dříve, než stačíš něco říct!" s tímto rozzuřená žena odešla a nezapoměla za sebou prásknout dveřmi...

Už trochu větší černovláska stála v rohu školní třídy a těkala očima mezi pěti osobami. Přihmouřila oči a zatnula ruce v pěst. Ten největší kluk ze všech přítomných si opřel ruce o zeď vedle její hlavy. Dívka se ho snažila odstrčit, ale hnědovlasý kluk byl silnější a vítězně se usmíval. "Kam pak máš zamířeno?" pohladil jí po tváři až se z toho otřásla a pohotově ho kouzla do ruky. "Tak to tedy ne!" rozzuřil se a dal jí facku až jí z toho vstoupili slzy do očí. "Jacobe, pojď už. Vždyť ti za to nestojí." poplácal ho po rameni blonďáček a vyhýbal se očnímu kontaktu s dívkou. "Ale notak Lukasi. Musíš to zkazit zrovna když se začínám bavit?!" spřažil ho nenávistným pohledem, ale odešel a za ním se vlekla i celá jeho parta. Lukas se ještě ohlédl za sebe a povzbudivě se na dívku usmál...

Opět je to ta černovláska. Sedí na zahradě na dece s blonďatým klukem a pojídají ovoce v čokoládě. Najednou se dívka zvedne a jakoby ptačí řečí zapíská a na velikou jabloň se snese hejno ptáků, kteří láskyplně vyzpěvují nádhernou melodii. Obě děti jejich zpěv bedlivě poslouchají. Dívka šťastně, chlapec udiveně...

Otevřela jsem oči a rychle se posadila na postel. Hned mi do hlavy stoupla ohromná bolest, jakoby vám několikrát zabodli nůž do hlavy. Hlavu jsem zpět položila na polštář, ale další pohyby mi vyvolali zvracení. Fuj!

----------
"Říkáte, že vás po snu bolela hlava?" to byla spíš oznamovací věta, ale já jsem stejně přikývla. Teď sedím u Snapea a řeším příčinu toho, co se stalo ráno. Profesor zalistoval knihou, ale potom se mi překvapeně podíval do očí.

"Nevymazal vám někdo v okruhu pěti let vzpomínky?" pořád mě propaloval pohledem. Ale ne tím typickým, který obdařoval neschopné Nebelvíry, nýbrž takovým, který neumím popsat.

'Ano. Na moje desáté narozeniny jsme si prý vyrazili na Příčnou ulici a někdo mi ji vymazal. Pamatuji si jen jak jsem byla vyděšená z cizích lidí.' řekla jsem mu smyšlený příběh a pokývala hlavou v souhlas.

"Mohu vědět, co se vám zdálo?" zvednul se ze židle a vrátil knihu na své původní místo na poličce. Má to vše uspořádané podle abecedy. Nechápu to. Sice to v Malfoy manoru máme také podle nějakého řádu, ale nemáme to tak důkladně. Stejně tam moc lidí nechodí.

'V tom prvním se stala nějaká nehoda a já byla oběť. Potom mi nadávali, že jsem neschopná, pak mě šikanovali a nakonec jsem byla s kamarádem u velkého stromu.' řekla jsem to sice stručně, ale pravdu.

Při odchodu jsem si všimla věnce z lučních květin. Je to ten, který jsem mu dávala včera. Nad tou vzpomínkou jsem se pousmála a vyrazila pro knihu, abych si mohla číst u Černého jezera.

No to si ze mě děláte srandu! :O Určitě se teď štípnu a probudím se! Sice mám nosit brýle (otrava je nosit -,-), ale čísla snad ještě přečíst umím.
Je tu 800 vote?! Jste vážně úžasná stvořeníčka, která dělají jenom radost! :') Já už nevím, jak mám poděkovat a samotné děkuji rozhodně nestačí.
Alespoň mi ty úkoly s dobrou náladou půjdou lépe. :D
Jinak jsem se tentokrát rozepsala. Je to asi můj největší rekord. :D 1184 slov.
Mějte se každorozhodnopádně super, Acool :)