Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

7. část

Záchrana a její následky

Dlouhé hrobové ticho přerušila žena stojící vedle blonďáčka. "Draco, měl by jsi sestru..." nedopověděla a skočila jsem jí do řeči.

"Tenhle malý blonďák je můj bratr a já jeho sestra?!" zeptala jsem se s pozvedlým obočím. Žena jen pokývla hlavou na souhlas.

"Měl by jsi sestru doprovodit do pokoje." dopověděla a podívala se na vedle stojící osobu.

Pokynul mi rukou abych šla za ním. Na nic jsem nečekala a popoběhla k němu. Došli jsme do třetího patra a vešli do tmavých velkých dveří.

"Páni. To je náš pokoj?" zeptala jsem se bratra a rozhlížela se kolem. "Jo. Pokud budeš chtít být sama v pokoji, můžeš spát vedle." pousmál se a čekal na mou reakci.

"Radši budu s tebou." pousmála jsem se na něj a přešla k oknu naproti manželské posteli.

Ta zahrada je také moc krásná. "Doprovodíš mě prosím na tu zahradu?" zeptala jsem se potěšeně a zamrkala na něj.

"Tak pojď." pobídl mě a vzal za ruku. Má ji chladnou, jako led.

Sebíhali jsme schody zatáčeli do leva, do prava, zase do prava... Už si to nemůžu zapamatovat. Je to tu velké a také to hodně připomíná labyrint. Rozpustila jsem si své uhlově černé vlasy, které mi vlály jako v silném větru.

Až když jsme doběhli na zahradu mi pustil ruku. Ta zahrada byla ještě větší, než když jsem stála u okna a obdivovala ji. Najednou jsem uslyšela drobný hlas volat o pomoc.

"Kde?" zeptala jsem se a dala se do běhu. Draco se zmateně rozběhl za mnou.

"Co tím myslíš kde?" zeptal se nechápavě a sledoval, jak se tu točím dokola.

"Kdo volá o pomoc a kde? Ty to neslyšíš?" podívala jsem se na ně a zase uslyšela ten jemný hlas. Dala jsem se znova do běhu.

Konečně se volání o pomoc zesilovalo. Došla jsem až k místu a spatřila mládě vlka s celou zakrvácenou nohou. Opatrně jsem ho vzala a na utišení ho hladila po jemné srsti. Rozběhla jsem se k domu a rychle našla tu ženu.

"Má poraněnou nohu. Volal o pomoc, prosím uzdrav ho. Prosím." poprosila jsem ženu a měla v očích slzy. Dokázala jsem je udržet jen stěží.

"Pomohu. A jak si ho mohla slyšet?" přijmula mou žádost a vlčka si ode mne vzala a položila na deku, která ležela opodál. Mezitím bratříček dokulhal k nám a sledoval celou událost. Žena nad ním jen mávla hůlkou a pustila mě k němu.

"Bolí tě to?" zeptala jsem se vlčka a jemě mu zmáčkla na nohu, na které měl před chvilkou ještě krev.

"Ne. Nebolí. Moc děkuji." poděkoval a já si ho vzala do náruče, abych ho mohla zase vypustit do přírody. Oba dva na mě vrhali vystrašené a nechápající výrazy.

"Opatruj se. Kdykoli tady budeš vítán." rozloučila jsem se s ním a pozorovala, jak mizí v lese.

"Co to mělo být?!" vyjel na mě Draco už v pokoji. Asi jsem ho s tím vlčetem naštvala.

"Prostě si zvířat vážím." vyplivla jsem na něj a otočila se zpět k oknu, ze kterého jsem vyhlížela i před tím.

Není normální mluvit se zvířaty. Jak jsi to udělala?" objevil se vedle mě.

"A já si myslela, že to umí každej." poznamenala jsem ironicky. "A nevím, kde jsem se to naučila, nic si nepamatuji." dopověděla jsem a pořád sledovala zahradu.

Vyrušilo nás klepání na dveře. Dovnitř vešel muž, nejspíše Dracův a pochopitelně i můj otec, protože měl stejně blonďaté vlasy až do bíla.

"Chci si promluvit s Alexis." poručil chladným tónem. Podívala jsem se na Draca a rozešla se směrem k otci. Popravdě mám docela strach.

'Co po mě chce? Udělala jsem snad něco? Nebo naopak jsem neudělala to co chtěl?' tyto otázky se mi honili hlavou, když jsem za ním cupitala po schodech směrem dolů. Sešli jsme jedno patro a vešli do místnosti s pár křesly. Sednul si na jedno a pokynul mi rukou, ať si sednu též. Neochotně jsem ho poslechla.

"Teď mi vysvětli tu záchranu." vyprsknul na mě a bedlivě si mě prohlížel. To mě snad ještě nikdy neviděl nebo co? Je to celkem nepříjemný pocit. Nevěděla jsem, jestli mu mám říct pravdu, ale vždyť je to můj otec. Měla bych mu věřit. Něco mi však říká, že bych si to měla nechat pro sebe.

"Jakou záchranu?" dělala jsem ze sebe blbou. To se ale ještě zhoršilo. "Rodina Malfoyů nepomáhá. To si zapamatuj!" ignoroval moji otázku. Sklopila jsem zrak a prohlížela si špičky balerýn. Naštvaně se zvedl a odešel.