Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

34. část

Lektvary a Neporušitelný slib

"Alex? Máš tady dopis." křičel na mě do zahrady Draco z našeho společného pokoje. Kdo mi asi tak může napsat? Jediní, kdo mi píší jsou Ron a Hermiona, ale oba mi napsali včera, tak proč by posílali sovu dnes?

"Nevíš, od koho je?" zeptala jsem ho hned mezi dveřmi, když mi ho předával. Z jedné strany bylo moje jméno a na druhé straně ho zavřený držela červená, mě neznámá pečeť se S uprostřed. Obálku jsem ihned otevřela a dala se do čtení.

Slečno Malfoyová,
omlouvám se za vyrušení při nicnedělání. Pokud můžete, dostavte se sama zítra ve 13:00 bez jakéhokoli opoždění do Děravého kotle.
                     Profesor Snape

Proč mi sakra píše Snape? Obsah papíru jsem dala přečíst i Dracovi a čekala, co na to řekne. Tvářil se nechápavě, tak jako já do teď. Zamyšleně mi dopis vrátil a žuchnul sebou na postel.

"Myslíš, že bych měla rodičům ten dopis ukázat hned?" vyslovila jsem nahlas svojí myšlenku. Periferně jsem zahlédla, jak bartr jen pokrčil rameny.

Zvedla jsem se z postele a šla hledat matku. Ani jsem se nemusela ptát se zeptat nějakého skřítka a rovnou šla do naší nemalé knihovny, kde tráví většinu času s knihou v ruce.

Ani teď jsem jí nemusela hledat dlouho, protože jsem to trefila napoprvé. Seděla narovnaná u krbu a četla hodně tlustou knihu. Tím mi připomíná Hermionu a její věčné chození do Bradavické knihovny.

"Matko, neruším?" zeptala jsem se pro jistotu hned u dveří místnosti. Knihu položila na stolek vedle křesla, ve kterém seděla a s úsměvem se na mě podívala.

"Ty nikdy nerušíš. Co potřebuješ?" rukou ukázala na druhé, úplně stejné křeslo a já si bez protestů sedla. A teď se musím rychle rozhodnout, co řeknu, aby ze mě nevypadla nějaká divná věta a já se nemusela ztrapnit.

"Profesor Snape chce, abych k němu zítra šla. Nenapsal důvod, ale asi je to naléhavé, když nepřišel osobně." rozložila jsem popsaný pergamen, který jsem měla v kapse a podala jí ho.

"Samozřejmě, že tě pustím, ale dávej si pozor na mudly, aby nic nepoznali. Do Děravého kotle se dostaneš pomocí letaxu a zpět nejspíš také. Tuším, že tě Severus bude učit lektvary nebo něco v oboru černé magie." vzala si zpět knihu a tím dala najevo, že chce být sama.

S úsměvem jsem odešla do pokoje a Dracovi řekla náš krátký rozhovor.

------------------------------

"Dobrý den pane profesore." odpovědí mi bylo jeho obvyklé kývnutí. Nastavil ruku a já věděla, co přijde. Potichu jsem zakňourala, ale lektvarista to nejspíš slyšel, protože protočil očima.

Nakonec jsem se chytla jeho paže a my se objevili ve tmavé slepé uličce. Nakonec jsme narazili na hlavní ulici, okolo které byly poskládané menší dvoupatrové domky jeden vedle druhého a my vešli hned do toho krajního.

Hned u dveří jsme potkali Červíčka, o kterém ani nevím, že bydlí se Snapem, a oba ho pozdravili přikývnutím. On se na mě nechutně pousmál a promnul si své ruce.

Vyšli jsme po schodech nahoru do jedné z mála místností. Všude jsou lektvary, nebo přísady do nich. Vypadá to tu celkem útulně. V rohu, kde se nacházel jeden jediný stůl se dvěmi židlemi už stál Snape a netrpělivě se na mě díval, kdy k němu konečně přijdu.

"Výborně. Už jsem si myslel, že pro vás pošlu Červíčka." ušklíbnul se, když jsem se k němu dobelhala a založil si ruce na břiše.

"Chtěl jsem od vás pomoct při výrobě lektvarů, protože jste v tomto oboru má nejlepší studentka." konečně mi oznámil důvod mého pobytu zde. Lektvary mě velice baví, takže to není žádný problém.

Vařili jsme různé lektvary. Od Zmenšovacího dryáku, přes Mnoholičný lektvar, který už měl měsíc předpřipravený, po Veritasérum. Něco jsme také vylepšovali, aby to mělo delší účinek. Trvalo to asi tři hodiny, než profesor odešel do svého většího skladu pro více surovin.

Domem se rozlehlo hlasité klepání o domovní dveře. Chtěla jsem se vydat otevřít, ale vzpomněla jsem si, že jsem pořád ve Snapeově podobě, když jsme zkoušeli vylepšený recept. Co mám dělat? Profesor ještě nepřichází a na schodech slyším ženské hlasy.

Osoby vstoupili do protějšího pokoje a na mé dveře někdo zaklepal. "Dále." řekla jsem mužským hlasem, což mě trochu zarazilo. Dovnitř nahlédl Červíček a nějak se mu nechtělo začít mluvit.

"To si přišel okounět po mé pracovně, nebo jsi mi chtěl něco říct?" pokusila jsem se mluvit alespoň trochu sarkasticky. Nad jeho vyděšeným výrazem jsem se musela ušklíbnout. Alespoň konečně vím, proč lektvaristu baví se pořád tak divně "smát".

"Máte návštěvu. Bellatrix a Narcissa si s vámi přišli popovídat." usmál se od ucha k uchu, až mu šli vidět zkažené zuby. Vypadal strašně.

Rázným krokem jsem vkročila do místnosti, kde u krbu stála Bellatrix a u menší knihovničky u stěny postávala matka. Co by Snape udělal?

Tak asi by nejdříve kývnul hlavou na pozdrav, to jsem udělala. Pak by nejspíš mohl napomenout Bellatrix, ať to položí na místo, kde to vzala. Ona malou sošku postavila na jasně hořící krb.

"Severusi, Draco má za úkol zabít profesora Brumbála. Slíbíš mi, že to uděláš za něj? Zabiješ ho za mého syna?" prosila mě nešťastně matka se slzami v očích. Nejistě jsem s kamenným výrazem pokývala hlavou.

"A co takhle Neporušitelný slib? Nevěřím, že by to někdo, kdo se bojí, mohl splnit." zasmála se pronikavě, že to muselo být slyšet široko daleko. Jsem strašně nervózní. Profesora znám jen trochu na to, abych ho mohla imitovat a ještě ke všemu v jeho těle s jeho typickým chováním udělat Neporušitelný slib.

Tak necháme se překvapit, jestli slib přijme, nebo přivede profesora do maléru. Co si myslíte vy? Budu ráda za vaše odpovědi. :) Teď už nemám co dodat, tak maximálně: Zítra je konečně PÁTEK!!! :D Těšili jste se na něj také? :)