Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

35. část

Halloween v Bradavicích

I když zlo pomalu, ale jistě sílí, Brumbál před týdnem vyhlásil Halloweenský večírek pro 5., 6. a 7. ročník. Když jsem se zeptala Hermiony, Rona nebo Harryho, pokaždé mi přišla stejná odpověď: "Nech se překvapit."

Má to být už zítra večer a já ještě skoro nic nemám připraveného. Celý den jsem strávila přemýšlením, co bych asi tak v rámci možností mohla vzít. Vymyslela jsem tak maximálně ducha, larela nebo dýni.

Draco by měl být za napodobeninu draka a Pansy se po něm samozřejmě musí opičit. Nad drakem jsem také přemýšlela, ale nakonec jsem si to rozmyslela.

--------------------

Za chvíli vstoupím do Velké síně a budu mít možnost podívat se po kreativních kostýmech ostatních studentů. Jsem zvědavá, co mi na můj narychlo vyrobený kostým řekne trio a Draco.

Konečně jsem se odhodlala vejít. Kolem mě procházelo spoustu dívek a chlapců s dobře promyšlenou maskou. Je tu hodně siamských dvojčat a draků a dokonce jsem zahlédla i pár Brumbálů a Snapeů.

Zamířila jsem ke kamarádům, které jsem viděla už od vstupních dveří. Hermiona má převlek růžové víly, Harry je za zombie a Ron mě pobavil nejvíc. Dlouhé blond vlasy mu ladí se zlatýma šatama do půli lýtek. Jako boty má obuté zlatavě se třpytící střevíce, které mu nejspíš půjčila Hermiona. Samozřejmě mu nesměl chybět make-up, takže řasenka, oční stíny, pudr a rtěnka.

"Sluší vám to dámy a páne." pochválila jsem jim vzhled se širokým úsměvem a ještě jednou je přejela očima od hlavy až k patě.

"Páni. Ty vypadáš dokonale. Neříkala jsi náhodou, z nic nemáš připraveno? Tohle vypadá jako týdenní příprava." žasla nad mým kostýmem Hermiona a kluci jen přikyvovali hlavou. Pod takovou vlnou pochvaly jsem zčervenala až na patě.

Rozhlížela jsem se po síni a hledala Draco, abych viděla jeho konečný výtvor. V lektvarech může být sebelepší, ale o Halloweenu jde hlavně o nápaditost. Stál u vchodových dveří ještě s Crabbem, Goylem a Zabinim. Hned jsem se za nimi vydala.

"No sestro, ty ses vyznamenala." prohlédl si mě tak jako trio a já cítila pohled těch tří, co machrovnicky stáli vedle něj. Za to ty ses vyznamenal. Proběhlo mi hlavou, když jsem viděla jeho úžasný kostým.

Křídla skoro nedodělaná, hlavu opatlanou snad od dirtíků nebo něčeho sladkého s polevou, oblečení nepřipomínající nic, jak by měl drak alespoň trochu vypadat a ocas malinký, který by za ním plápolal jako Snapeův plášť.

Chvíli jsme se bavili a když už jsem chtěla odejít zpět za triem, uviděla jsem svého idola, který se mi po celé té době tady v Bradavicích začal líbit. Lukas stál nedaleko mě a díval se mi přímo do očí. Cítila jsem, jak se mi rychle naplnil obličej rudou a kdybych neměla namalovaný obličej na stejnou barvu, asi bych se studem radši propadla.

"Hezký kostým fénixe. Také jsem nad ním přemýšlel, ale jsk vidíš, podařilo se mi zrealizovat jen tohle." ukázal na své tělo. Je v převleku černého kocoura s bílým fllíčkem okolo oka. Je to roztomilé a hlavně je tak neodolatelně sexy.

"Jo... emm... díky. Ty taky vypadáš moc hezky... totiž... já už musím. Ahoj." Rychle jsem odešla pryč, než mi na to něco řekne. Otočil se za mnou, ale radši jen pokroutil hlavou a pokračoval dál svojí cestou.

Sedla jsem si k nějakému volnému stolu a rozhlížela se okolo. Nakonec si ke mě přisedla Ginny s pitím v ruce. Chvíli jsme si povídali o dnešním večírku až jsme přešli k tématu kluci. Ginny šli i přes hodně bílé barvy ny obličeji vidět, ze zrudla a já na tom nebyla jinak.

"Harry, ale asi se mi to nikdy nepovede. Vždyť má hodně obdivpvatelrk, tak proč zrovna já." usmála se smutně na mojí otázku, kdo se jí líbí. Podle mě se Harrymu také líbí. Vím, jak se ns ní vždycky kouká, když okolo ní prochází. Jim by to spolu tak slušelo.

"Podívej se na Snapea! Prý prohrál sázku s Brumbálem, tak musel!" přiběhla k nám Hermiona a tím mě tak osvobodila od odpovědi. V tuto chvíli jsem jí byla tak vděčná, ze si to nedokáže ani představit. Ukazovala směrem k učitelskému sboru, kde stál veselý Brumbál a po boku trucoval naštvaný Snape.

Místo svého oblíbeného černého oblečení tam stál s růžovými trenkami, růžovou minisukní, růžovým krajkovým tílkem, růžovou čelenkou se dvěmi velkými srdci a na obou předloktích růžové návleky zakončené krajkou. A co na tom bylo nejlepší? Jeho dlouhé černé chlupy na nohou.

Chtěla jsem se jako larel jít jako každý večer proletět Bradavickými pozemky, takže jsem se vymluvila na ospalost a když jsem si byla jistá, že mě nikdo nevidí, proměnila jsem se na vzácného opeřence a nemohla se nabažit pocitu volnosti.

Akorát jsem letěla okolo kabinetu lektvaristy a vzpomněla si na účinky lerelího pera. Snape určitě nemá těchto per hodně, takže by nebylo na škodu mu nějaké věnovat. Mělo by to fungovat i u zvěromága, ale nejsem si tím vůbec jistá. Přeci jen s tím nemám žádné zkušenosti.

Přistála jsem u keře nedaleko vrby Mlátičky, kde jsem si na zem položila tři vytrhlá pera. Ty jsem potom dala do zobáku a odletěla zpět k oknu profesora, na které jsem hned zaťukala. O malou chvilku později ho otevřel Snape už ve své podobě a užasle si mě prohlížel.

"Kde ty se tu bereš? Nemáš být náhodou s ostatními schovaný?" pohladil mě po hlavičce a já se mu do dlaně ještě víc vtiskla. Kdybych byla kočka, určitě bych začala příst. Vletěla jsem dovnitř a usedla na gauč, který mi díky výšce připadal větší, tak jako všechno ostatní. Je celkem rozdíl létat na koštěti nebo jako volně pohybující pták.

Na sedačku před sebe jsem spustila pera dosud držící v zbáku. Snape si je vzal do ruky a nevěřícně si je prohmtával mezi prstama. Už jsem se měla na odletu, ale prostě drbání v přeměně na hlavičce je pro mě přednější než postel. Nakonec jsem se mu otřela o tvář a odletěla na chodbu blízko Zmijozelské koleje, odkud jsem došla do své postele a s úsměvem usnula.

Čekali jste další díl? Já teda ne. :D Dokážete si představit Snapea v růžovém oblečení? :D
Sice jsem nenašla úplně podle popisu, ale i tohle stojí za podívanou. :D

Tak doufám, že jsem vám alespoň trochu zvedla náladu při tom nekonečném učení, mějte se Coolovsky! Dobrou <3