22. část

2.8K 206 5
                                    

Vánoce/Jak to tedy bylo?

"V sedmi letech, jsem chtěl sestru, ale otec byl zásadně proti. Prý už by další dítě, natož holku neustál. Přemlouval jsem ho tak dlouho, že se rozhodl si adoptovat dítě ze sirotčince. Nechtěl jsem jen tak někoho, tak se otec rozhodl mě v deseti letech nechat v Londýně u příbuzných, ať si vyberu sám. Bydlel jsem u nich měsíc, než jsem tě spatřil. Sledoval jsem tě až domů a pozoroval, co se děje u vás doma. Ta paní ti rozkazovala co máš udělat. No byl to dlouhý seznam věcí, šlo to slyšet skoro po celé ulici. Bylo mi tě líto, tak jsem měl rozhodnuto. Když si potom doprovázela svého kamaráda před váš dům, otec tě přenesl k nám a vymazal paměť. Dál už to znáš." wow. K tomu nemám co říct. On mě unesl?! No tak to tedy ne! Chci zpět! I přesto to, co jsem se tam musela nadřít, se tam chci vrátit.

"To jméno jste si vymysleli?" chci vědět pravdu. Takže jsem rok a půl žila ve lži?! Držím se zuby, nehty, abych po něm nevystartovala. Zhluboka se nadechnu a vydechnu.

"Jen to příjmení. Jméno jsem si zjistil od tvé PRAVÉ sestry Mii Louwenové." dal důraz na to slovo pravé. Takže Mia mi nelhala, že jsme dvojčata. Stejně se s ní moc nevídám, protože je v Nebelvíru.

"Díky Draco." nevím proč mu děkuji. Měl by se mi za všechno omluvit a poslat mě zpět do Londýna. Okey. Odpouštím mu. Ale jenom z poloviny! Ta druhá si to ještě promyslí. Jsem povahově strašně měkká a to mě na sobě nejvíc štve.

"Byl bych rád, kdyby jsi nikomu, hlavně rodičům, neříkala pravdu a chovala se k nim jako vlastní. Vím, že to pro tebe bude těžší, ale slib mi to." prosebně na mě upíral svůj zrak a netrpělivě čekal co odpovím.

"Nu dobrá, ale neslibuji, že jim to neřeknu třeba za čtyři roky." dodržím, co jsem řekla. Za čtyři roky to už možná budu bydlet úplně někde jinde.

Rozhodla jsem se, že Mie pošlu dopis. Vím, že zůstává v Bradavicích. Vím to od tria, protože jsme se bavili, kdo tam zůstává a kdo jede. Vzala jsem si pergamen, husí brk a přemýšlela co jí napsat. Draco mezitím někam zmizel a je mi to celkem jedno.

Ahoj Mio,
Začnu pěkně od začátku.
Byla jsem v naší menší knihovničce a hledala nějaké informace. Mezi nimi jsem našla i rodokmen Blacků. Našla jsem tam Dracovo jméno, ale mé ne. Vše mi vysvětlil a tak se ti omlouvám. Strašně mne mrzí, že nejsem s tebou na Vánoce, ikdyž tě neznám, ale pořád jsi součástí rodiny. Chtěla bych tě po prázdninách vidět a popovídat si.

Šťastné a veselé tvoje sestra Alexis

Tak to bych měla. Pergamen jsem srulovala a přivázala sově pálené na uzoučkou nožičku. To je vlastně poprvé, co Essence donáší poštu. Jsem zvědavá, jestli mi odepíše, nebo se na mě vykašle.

Zjistila jsem, že za chvíli už bude večeře. A ne ledajaká. Je to vlastně něco jako Vánoční večeře, akorát ve velkém. Nechci tam jít, ale zakručení v břiše mi dává rozkaz jít a pořádně si naplnit žaludek.

Seběhla jsem po tmavě hnědých točitých schodech a před hlavní jídelnou se poupravila. Když jsem vešla dovnitř, všichni už seděli u stolu a hlasitě o něčem debatovali. S odporem k této rodině jsem si sedla na mé obvyklé místo a vyčkávala na hostinu. Otec si stoupl a spustil svůj monolog.

"Děkuji vám, že jste dnes přišli se pobavit, zatančit si a užili si to u nás. Dnešní den bychom chtěli zakončit velkolepou večeří. Dobrou chuť." popřál otec jako hlavní hostitel tohoto večírku.

Když všichni dojedli a odešli, neměla jsem náladu na nikoho z 'mé' rodiny. Zalezla jsem pod peřinu a dřív, než byste stačili říct famfrpál jsem byla tuhá.

A je tu po týdnu KONEČNĚ další díl! ;)
Těšili jste se?
Jak si myslíte, že zareaguje Mia na dopis?
Uchová si to tajemství, nebo to prostě nevydrží a vyzradí to?
Budu moc ráda za vote nebo komentář, zahřeje mě to u srdce <3.
Díky Acool

Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔Where stories live. Discover now