Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

31. část

4. a začátek 5. ročníku

4.ročník
Dohlížela jsem na Harryho při soutěži Tří kouzelníků, ve kterém mu šlo o život. Vlastně tam ani nechtěl. Někdo ho tam nedobrovolně přihlásil a ten někdo byl Barty Skrk junior, který byl pod mnoholičným lektvarem a vydával se za profesora Moodyho.

1. úkol proběhl celkem dobře. Harry si vylosoval toho nejhoršího draka. Maďarského trnoocasého. Nakonec získal zlaté vejce.

Na Vánočním plese jsem tancovala s Lukasem Carterem, ten ze snu, nebo ze vzpomínek? Je z Mrzimoru. Je milý a rád si poslechne vaše problémy a zatím mi pokaždé poradil. Mám ho moc ráda.

2. úkol jsem strávila pod vodou jako poklad pro Harryho. Zamilovala jsem se do něj, jenže ne jen já, ale všimla jsem si i Ginnina chování v jeho přítomnosti.

Když se měl uskutečnit 3. úkol, dala jsem Harrymu pusu na tvář. V průběhu jsem dostala špatný pocit, že se v bludišti něco stalo. Vtrhla jsem do Harryho mysli a viděla co se právě děje. Vypadalo to tam jako hřbitov. Ještě teď se ze zážitku klepu.

Flashback
Když jsem rozpoznala hřbitov, vyletěli jsem z tribuny a snažila se přemluvit Brumbála, který to popíral, rozhodla jsem se pro teleportaci. Je to jiné, než přemístění. Teleportovat se může kdokoli a hlídáček je při tom zmaten, takže mě nikdo nenajde. A ani to nevyvolává chuť zvracet.

Soustředila jsem se jen na ten hřbitov. A bez jakéhokoli zvuku opustila plochu Bradavic. Opatrně jsem otevřela oči, ale to, co jsem viděla, bych raději smazala z paměti.

Vedle mé pravé nohy leží mrtvý Cedric Digory a naproti mě stojí bledá postava bez nosu v černé kápi. Voldemort! problesklo mi hlavou. Uzavřela jsem myšlenky a snažila se udržet nitrozpyt.

"Jak koukám, máme tu hosta." pousmál se a popošel ke mě blíž. Vypadá hrozně. Asi nikdy neslyšel pojem zubní kartáček a pasta.

"Očividně. Pokud umím počítat, tak dokonce tři, tedy teď už jen dva." odsekla jsem. Nevím, kde se ve mě ta drzost vzala, ale není to vůbec dobré. To ho naštvalo a sesílal na mě co mu přišlo na mysl. Cruciatus a Avada samozřejmě nesměla chybět. Jen o chlup jsem to stačila odrazit nebo se vyhnout.

"Kdo jsi lidský červe!" přestal se konečně snažit mě zabít. Ušklíbla jsem se sama pro sebe. Sice se bojím, ale za těch pár let jsem se naučila nedat strach najevo.

"Už sis odpověděl, ale pokud chceš znát jméno, vzpomeň si na druhý ročník. To by mělo stačit. A pokud je to vše, ráda bych si Harryho půjčila." měla jsem se k odchodu, když mě zastavil rukou na mém rameni.

"Tak to v tom případě vítej mezi námi Alex." přejel mi mráz po zádech. Hned dej ze mě tu špinavou pracku! Nemám ráda, nebo spíš nenávidím, když mi někdo sahá ze zadu na rameno.

"Proč myslíš Tome?" nemá rád to oslovení a proto je dobré to použít na rozzuření. Radši nechci vědět následky. Odhodil mě stranou a bez toho, aniž bych nějak zaregistrovala, mě spoutal.

"Neubližte jí. A teď, když máme jeden problém dole, vyřešíme i ten druhý." přeslazeně se usmál a přešel k Harrymu. Teď už ho nemůžu chránit. Promiň mi to Harry.

Voldemort (pleška) a černovlásek spolu bojovali dokud se okolo Harryho neudělala mlha. To se rozběhl ke mě a k Cedricovi, který pořád leží vedle mě. Jednou rukou nás chytil za ruce a druhou chytil pohár, který nás přenesl do Bradavic, kde se rozezněla muzika.

Brumbál si jako první všimnul, že něco není v pořádku. Na jeho gesto přestala hrát hudba a i potlesk ustal. Pod slovem finite jsem se konečně mohla hnout.

První, co jsem udělala bylo, že jsem obejmula Harryho, který brečel nad Mrzimorským kamarádem. Já už jsem slzy také neudržela a brečela mu na rameni.

Moody ode mě Harryho někam odvedl a já tam zůstala stát. Počkat! Říkala jsem Moody?! Jen to ne.

"Pane řediteli! Harry je v nebezpečí! Moody není Moody!" táhla jsem Brumbála směrem ke kabinetu OPČM, kde by měli být. Snadno se mi vytrhnul se sevření, tak jsem mávala rukou a běžela co mi nohy stačí. Vtrhla jsem tam, když se "Moody" šíleně smál.

"Proč jste chtěl, aby Harry zemřel?! A kdo vlastně jste?" vyjekla jsem bez rozmyslu a stoupla si vedle tmavé židle, na které sedí čupřina černých vlasů. Opět tě divný smích.

"A teď se dívej, jak tvůj kamarád dává pápá světu." vytáhl si z hnědého pláště hůlku a míří jí na něj. Pohotově jsem ji vytáhla taky. To už do místnosti vešel Brumbál, McGonagallová a Snape.

Moody se měnil a měnil, až tu zůstal Barty Skrk junior.
End of flashback

Teď sedím na zahájení pátého ročníku. Vedle Snapea sedí nějaká růžová babizna. Už jen na pohled se zdá krutá. Už jen kvuli té barvě jí nesnáším a lektvarista také nevypadá moc nadšeně.

Během Brumbálova proslovu se ta růžovka zvedla z místa a přeslazeně zakašlala. To je poprvé, co se někdo opovážil přerušit ředitele. Také, že z toho byl vyvedený z míry.

Vedle sebe jsem slyšela Pansy, jak nadává na její oblečení a make-up. Což není poprvé, ale to já s ní poprvé musím souhlasit. Radši ani nechci vidět její kabinet. Umím si ho představit i bez toho, aniž bych ho někdy viděla.

Po týdnu další. Beru to teď celkem hopem, ale i tak si myslím, že to má hlavu i patu. Ale jelikož neumím myslet, tak si nemyslím, že myslím, ale doufám. :D Už se v tom zamotávám.
Nesnáším písemky!
Užijte si týden super coolovsky!
(: Acool :)