Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

33. část

Večer 18. června jsme já, tak ostatní nenacházeli slova. Brumbálova armáda se vydala na ministerstvo kouzel, protože se Harrymu zdál sen, že v oddělení s věšteckými koulemi Voldemort mučí Siriuse, přesto byl celý půlrok s námi. Nakonec Siriuse zabila Bellatrix Lastregeová, jeho sestřenice.

Ještě ten večer jsme se s Brumbálem vrátili zpět do Bradavic, kde převládala šťastná nálada, když zjistili, že se zpět vrátil ředitel. Stejně je ta dobrá nálada poslední den přešla.

Ve vlaku jsem tentokrát neseděla s Nebelvíry, ale s Dracem, Crabbem a Goylem. Ti dva nejsou až zas tak špatní, ale nejlepší kamarádi z nás rozhodně nebudou.

"Ahoj Alex, Draco." pozdravila nás s vynuceným úsměvem matka hned mezi dveřmi našeho domu. To nevěští nic dobrého, určitě nám potom řekne nějakou katastrofickou zprávu, ze které nebudeme moc nadšení.

Jak jsem řekla, tak to za necelý týden přišlo. Matka s otcem si nás hned ráno zavolali dolů. To by nebylo nic divného, kdyby nedržela v ruce černé šaty a netvářila se zoufale. Měla jsem nutkání jít pryč a někam se nadobro schovat, jenže mi to nohy nedovolily.

"Protože už jste velcí kouzelníci, potřebujete partnera, který s vámi bude navždy. Proto jsme vás zasnoubili s těmi nejčistčími a nejušlechtilejšími kouzelníky." začal proslov otec a na tváři mu zářil pyšný úsměv, který nejspíš byl pro Draca, jelikož matka měla úplně jiný výraz a koukala na mě.

"Draco, můj synu, jsi zasnoubený s Astorií Greengrassovou. Ty Alexis, má dcero, se to dozvíš později. Také jsme se rozhodli, že už jste dost staří na to, aby jste se stali nejvěrnějšími příznivci Pána zla, jako my dva." pořád se nepřestával úsmívat a matka mi se slovy "Vem si to hned na sebe" podala ty šaty, které držela v náruči.

Jsou odvážnější, černé s krajkou, ale vypadají nádherně. V pokoji jsem si je oblékla a vzala si k tomu boty na menším podpatku stejné barvy. Draco si vzal černou mikinu, kalhoty a boty. Sice miluji černou, ale abych byla jen v té barvě se mi moc nelíbí.

"Mí drazí přátelé. Chci vám s velkým potěšením přívítat nové výrůstky, které se k nám rády připojí. Draco Malfoy a Alexis Malfoyová." jen co Voldemort domluvil, jsme vyšli ze stínu a přisedli si ke stolu v jídelně.

"A teď ještě jedna novinka. Budu se ženit." odporně se zazubil. Jo jasně. Taková zrůda jako ty se bude ženit? Pche! Tak to jsem teda zvědavá, kdo si ho vezme dobrovolně. A proč vlastně kouká na mě?! Strnula jsem, když mi situace došla. Prosím, ať to není pravda... Prosím!

"Díky Luciusovi si budu brát jeho jedinou dceru Alexis." Smrtijedi nadšeně zatleskali a na Belle jsem poznala, že žárlí. Vsadím se, že kdyby tu teď nikdo nebyl, umučila by mě k smrti.

"Můj pane, jsem velice poctěna vaším skvělým rozhodnutím." stoupla jsem si a poklonila se mu. Dělala jsem to s nechutí, ale nu což. Teď bude Bella pykat za Siriusovu smrt! Voldemort mi ukazováčkem zvednul hlavu a nesouhlasně zavrtěl tou svou.

"Má milá, neklaň se mi. To oni se budou klanět tobě. Že Bello?" otázal se své věrné služebnice. Uvnitř jsem se zasmála. Ona něco zahuhlala, ale Voldemort si jí už dál nevšímal a opět stáhnul zrak ke mě.

Zbytek schůze žvanil něco, čemu jsem nevěnovala žádnou pozornost. Vybavím si jen pár slov, takže skoro nic. Ke konci jsem zaslechla své jméno, takže jsem se probudila z mých myšlenek, které se pořád vracely k představám, jak to asi bude, když se stanu Raddleovou.

Podívala jsem se po Dracovi, který se vedle mě snažil nerozbrečet a mnul si předloktí. To už mi došlo, co se stane. S nuceným úsměvem jsem vyšla  k Voldemortovi a zase měla nutkání někam zmizet a už se nikdy neukázat.

"Jsi připravená přidat se mezi nás?" po lehkém kývnutí mi vytáhnul levý krajkový rukáv a na předloktí přiložil černou hůlku zakončenou bílou lebkou u rukojetě. Odříkával složitá kouzla, která si pravděpodobně vymyslel a já se mohla bolestí rozpadnout na milion malých kousíčků. Stejně by to bylo lepší, než se stát Smrtijedkou. Všechno je vlastně lepší, než se stát Smrtijedkou.

Podívala jsem se na své předloktí, na kterém jsem i přes slzy viděla lebku s hýbajícím se hadem. Jestli na to přijdou Harry, Ron a Hermiona, tak jsem v háji. Jedinému Dracovi se můžu svěřit a to mě sakra štve!

Když jsem zasedala ke stolu, všimla jsem si profesora Snapea. Cože?! On je také Smrtijed?! No to si ze mě děláte Merlina! S několika pocity jsem zasedla vedle Draca a jako celou dobu nic neposlouchala. Prostě jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven.
Draco mi poklepal na ruku a já se konečně probrala z mé fantazie zpět do reality. Všimla jsem si, že všichni odchází. Vděčně jsem bratrovi pokývala místo poděkování a vydala se do svého pokoje.

"Draco, také jsi někdy cítil ten pocit beznaděje?" rozbrečela jsem se a padla mu okolo krku. I přes mé vzlyky jsem slyšela, jak vzdychnul. Konejšivě mě hladil po zádech a prsty dělal různé obrazce. To mě trochu uklidnilo a přestala jsem skoro brečet.

Jako princeznu z mudlovských pohádek mě vzal do náruče a i se mnou si sedl na velikou postel. Vypadali jsme jako dva zamilovaní, ale já Draca považuji za svého vlastního bratra. Nakonec jsem vyčerpáním usnula.

Ahojte lidi, tetička Áďa se vám po víc jak měsíci vrátila zpět. :D Doufám, že jste rádi, protože jsem celkem byla naštvaná, když se mi z mobilu vymazali tři kapitoly, se kterýma jsem byla nadmíru spokojená. :D Nevím, kdy bude další kapitola, protože nevím, co napsat dál. Vím, jak to zkončí ale před koncem také něco bude muset být. :D Schválně kdo si ty bláboly přečetl až sem. :D
No nic, mějte se Coolovsky a hlavně se učte. :D