Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

16. část

Dohoda

"Slečno Malfoyová, překvapujete mě." řekl ani nevím jakým tónem. Byla jsem na sebe tak naštvaná, že bych klidně skočila skrz to okno. Čekala jsem, že mi dá další trest, ale místo toho ke mě přišel a pozoroval měsíc.

"Měla byste už jít. Za chvíli je večerka a mě se nechce vymýšlet další školní trest." vyháněl mě na kolej.

Nechtěla jsem se z tohoto místa hnout, ale musím. Rozhodně bych mu zavařila hlavu s vymýšlením a to bych nemohla dopustit. No... I když baví mě provokovat. Možná příště. 

Po vysprchování jsem přešla k oknu  na chodbě a zavolala si k sobě Essence. Chtěla jsem rodičům napsat dopis, ale nakonec jsem usoudila, že bych stejně neměla co.

"Ahoj Essence. Našla sis už soví kamarády?" hladila jsem jí po malinké hlavičce.

"No ano. Akorát ty po chodbách chodíš sama. Vůbec se mi to nelíbí." přiznala a podívala se jinam než na mě. Chvíli jsem přemýšlela, ale najednou se mi zrodil nápad.

"Něco mě napadlo. Co kdyby jsem chodila po chodbách s tebou na rameni? Nikdo kromě Draca neví, že umím mluvit se zvířaty." navrhla jsem nejlepší kamarádce Essence. Všechna zvířata beru jako osobnost a ne věc.

"To by možná šlo. Jenomže co by na to řekli profesoři?" zesmutněla. Pokrčila jsem rameny a dala se do přemýšlení.

Co by na to řekli? Já nevím. Ať si říkají co chtějí. Já budu mít kamarádku vždy u sebe, alespoň se nebudu cítit tak sama.

"Tak ráno po snídani. Budu na tebe čekat u Velké síně. Dobrou." naposledy jsem jí pohladila a vypustila zpět do přírody. Ještě chvilku jsem pozorovala měsíc, který pomalu zakrývají mraky. Nakonec jsem se dobelhala do pokoje a usla v měkké posteli.

----------
"Malfoyová! Okamžitě vstávej!" křičel na mě někdo. Vzápětí jsem na hlavě cítila měkkou ránu a ta mě donutila otevřít oči. Pansy mě chtěla znovu bouchnout polštářem, ale já jsem jí z ruky polštář vyrhla.

"Vždyť už vstávám." zabrblala jsem a vyplazila se z postele. Jako včera jsem se oblékla do hábitu a kartáčem si rozčesala vlasy. Vzala jsem si hygienickou taštičku a opět přešla do koupelny.

Po vyčištění zubů jsem se rozhodla, že se půjdu nasnídat. Pozdravila jsem Draca a vzala si jablko jako každé ráno.

Vykročila na chodbu, z otevřených oken krásně foukal podzimní vítr a jemně mi čechral vlasy. Zavřela jsem oči a poslouchala zvuky přírody. Na rameni mi něco, nebo spíš někdo přistál. Věděla jsem, že to je Essence.

"Dobré ráno. Úplně bych zapoměla na naší večerní konverzaci." sdělila jsem jí s úsměvem.

"Dobré. Dobré. Radši pojď, nebo nestihneš první hodinu." popohnala mě má sovička. Má pravdu. Nechci chodit pozdě a tím si přidělávat nepřátele.

Otevřela jsem oči a rozešla se do mé ložnice. Celou cestu jsem šla s Essence na rameni a vychutnávala si ten pocit, jak na mě všichni koukají. Tak si mě alespoň zapamatují lépe.

Došla jsem do ložnice a do školní tašky přes rameno si připravila věci potřebné na dnešek, tedy učebnici Lektvarů a Přeměňování, inkoust, brk a pergameny. Odešla jsem čekat před učebnu a povídala si s Essence. Nikdo nám nemůže rozumět, protože obě mluvíme soví řečí.

"Slečno Malfoyová, je vám jasné, že si do učebny lektvarů nemůžete vzít svou sovu." upozornil mě profesor Snape. Možná mě slyšel, jak si povídám s Essence, ale to je absurdní. On nemůže rozumět sovám. Nebo ano? Tím se teď nebudu zabývat.

Podívala jsem se na sovičku a smutně jí pohladila. Nechala jsem jí odletět do Sovince a na poslední chvíli vzkázala, ať se pro mě staví, až půjdu z dvouhodinovky lektvarů.

V hodině
"Pověste mi, co získám, když přidám rozdrcený kořen Asfodelu k výluhu z pelyňku?" zeptal se profesor Harryho, protože nedával pozor.

Harry zakroutil hlavou. Já a Hermiona jsme odpověď znali, ale přihlásila se jenom ona.

"Nevíte? Tak něco jiného. Kde byste hledal pane Pottre, kdybych vás požádal, abyste našel bezoár?" ignoroval kamarádčinu ruku.

"Nevím pane." posmutněl Harry a koukal se profesorovi do očí.

"A jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem?" pozvedl obočí

"Nevím pane." tentokrát sklopil zrak. Asi si nečetl učebnice a to je chyba.

"Odebírám Nebelvíru 50 bodů za vaši neschopnost." odečetl jim body? Zmijozel se jim vysmíval. Protočila jsem očima a poslouchala Snapea.

Půl hodiny vysvětloval, co nesmíme v jeho učebně dělat a naopak. Rozdělil nás do čtveřic a já byla nucena spolupracovat s Dracem, Crabbem a Goylem. To už bych radši pracovala sama.

Dělali jsme jeden lehký lektvar, který jsem se učila v Manoru, ale Dracovi vůbec nešel. Přihlásila jsem se zeptala se ho na jednu otázku.

"Profesore, nemohla bych raději pracovat sama?" uchechtla jsem se. Profesor na mě zprvu koukal rozmrzele, ale nakonec povolil. Jo!!

Ten lektvar se jmenuje:
Sluneční lektvar
Přísady: vylisované srdce Bludníčka, dračí sliny, vysušené lístky Svítivky Ovíjivé
Příprava: v dračích slinách necháme vylouhovat srdce Bludníčka a lístky Svítivky. Postavíme na oheň a uvedeme do varu. Vaříme 30 minut, odstavíme z ohně a aplikujeme na tekutinu kouzlo Lumos. Po vychladnutí bude lektvar vydávat intenzivní světlo.
Efekt: vydává silné světelné záření po dobu jednoho týdnu. Skvělá náplň do lamp.