Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

28. část

Prázdniny/III

Beze slov mě pustil, spíš vyhnal, z učebny. Já se tady asi zblázním nudou! Co mám sakra dělat? Na rameno mi přistála Essence s dopisem nanožičce a balíkem v pařátech.

To je určitě od rodiny. Pohladila jsem Essence po hlavičce a věnovala se tomu dopisu. To písmo znám jako svoji hůlku.

Ahoj Alexis,
mrzím mne, že jsme se nestihli rozloučit. Nebyla jsi na snídani a Pansy říkala, že jsi večer někam odešla i s kufrem. Bez tebe je tu strašná nuda a nebaví mě pořád poslouchat ty bláboly, co do mě hustí Smith, jako by mi to nestačilo v Bradavicích. Na zahradu pořád chodí nějaký malý vlčák, myslím že to je ten, kterého sis "ochočila". Rodiče,vlastně jenom matka, ti posílá balík. Vybíral jsem to já a myslím, že v černé by ses uvařila, ale tato barva ti bude také slušet a k tomu samozřejmě nesmí chybět ani menší doplňek.
Užívej si prázdniny,
Draco

To jsem teda zvědavá, co mi posílají. Tak vím, že je to oblečení. Nedočkavě jsem strhla papír a otevřela středně velkou krabici, ze které na mě vykoukla tyrkysová látka.

Když jsem to vyndala, naskytl se mi pohled na krásné šaty po kolena s tlustým ramínkem a dvěmi růžemi téže barvy. Pod šatami ležela čelenka do vlasů, jak jinak v tyrkysové.

Na nic jsem nečekala a oblékla si je. Chvíli jsem se před zrcadlem prohlížela a nakonec si do vlasů dala i čelenku. Doladila jsem to černýma balerýnama, které jsem vyndala z přeplňeného kufru.

Do menší tašky jsem dala pergameny, inkoust a hůlku. Vyrazila jsem k Černému jezeru, kde jsem se rozvalila do stínu pod stromem. Napsala jsem dopis rodině, Herm, Ronovi a Harrymu. Poté to odevzdala Essence a ona nadšeně odletěla.

Ještě chvíli se dívala do dálky, kde před pár minutami zmizela sova pálená a pak se vydala na večeři. Ovšem jsem nestíhala a tak se po běhu vydala rovnou do pokoje. Zarazila jsem se už za zavřenými dveřmi.

Na nočním stolku se nachází zeleninový salát s pečivem, co sem přinesli asi skřítci. Pochybuji, že by sem šli učitelé, jenom aby mi dali večeři. S chutí jsem se do toho pustila a po dojezení to zmizelo.

Po rychlé sprše jsem se propadla do říše snů. Zdálo se mi o mě, Mie té blonďaté dívce, asi máma a profesoru Snapeovi jako o tátovi. V tom snu jsme byli šťastní, ale potom přišeli nějací lidé zahalení v černém s bronzovou maskou a všechny kromě mě zabil.

Brrr... To byl ale zlý sen.

----------
"No tak soustřeďte se!" nervuje se Snape při mé výuce nitrobrany. Už jsme tu dlouho a nic kromě bolesti hlavy nedovršil. To nemá cenu! Hlavně ne, když už jsem totálně zhmožděná.

Párkrát jsem sebou hodila o zeď při snaze vyhodit ho z hlavy. Také jsem nespočetněkrát spadla ze židle a při tom se o stolek uhodila do hlavy -říkala jsem, ať ho dá pryč, ale on prostě ne. Skoro jsem si vytrhala vlasy, ale nic nepomohlo.

Nakonec mě lektvary osvobodil z bolesti a poslal pryč. Už teď mám chuť mu omlátit všechno, co se mi dostaví pod ruku o hlavu a to tu s ním budu muset vydržet do konce prázdnin. Doufám ale, že ne.

Po večeři jsem se ještě pokoušela o přeměnu, ale mělo to stejný výsledek jako v hodině. Teď už by to prý mělo být snažší, když vím, že se mám přeměnit do larela (vzácný pták, který vypadá jako kříženec labutě a orela- to zvíře jsem si vymyslela). Miluji toto zvíře!

-----------
Dnes mě čeká myšlenkové mluvení a jsem na to velice zvědavá. Sice nejsem takový ukecaný typ, ale párkrát promluvit by neuškodilo.

"Soustřeďte se Malfoyová. Toto není zrovna lehké pro váš nevzdělaný mozek, ovšem pokud nějaký máte." tímto začal hodinu. Už teď vím, že bych se to radši učila sama.

"K tomuto nepotřebujete hůlku. Myslete na toho, komu chcete předat zprávu, nebo myšlenku. Pošlete mi něco." posadil mne na černou koženou židli a propaluje pohledem. Jak jinak.

Podívala jsem se mu hluboko do očí a myslela na větu 'Stačí profesore?' ozvalo se mi to jako velmi hlasitý gong, který se ne a ne utišit. Přilepila jsem si prsty na spánky mnula je. Neuvěřitelně mi z toho třeští hlava.

"Výborně. Samozřejmě až na tu bolest hlavy. I já jsem s tím měl větší problémy. Evidentně jste to už někdy zkoušela." rychle jsem zakývala hlavou na nesouhlas. Nikdy jsem o tom nečetla, natož abych to zkoušela. Během těch dvou let v kouzelnickém světě jsem neměla ani tušení, že něco takového je.

-----------
Dneska je výjimečný den. A víte proč? Protože je 13.7. a mám dvanácté narozeniny a přišlo mi přání od Herm, Rona, Mii a rodiny. Všechny jsem si je pročítala pořád dokola. To je zatím to nejlepší, co jsem na narozeniny dostala.

Až do večera jsem poskakovala po školních pozemcích a užívala si svobody. Pletla jsem věnce, náramky, prstýnky a náhrdelník z lučních květin a to vše jsem měla v plánu si vyvěsit v pokoji.

Když jsem šla do svého pokoje, potkala jsem mistra lektvarů a v tu chvíli mě napadlo něco velice suprového. Buď teď a nebo až příští rok a nebo taky nikdy.

Tak další kapča je tu. Už se těším, až napíšu to překvapení, které napadlo Alex, protože si to nejde ani představit. :'D Ale zpět k této kapitole... Doufám, že se líbí, protože už mi zase dochází nápady na kapitoly, ale já věřím, že mě to zase chytne a rozjedu to naplno. :D
Užijte si další vysilující týden, Acool :)