Dcera Smrtijeda [Harry Potter FF ] ✔

25. část

Konec školního roku

Po dvou dnech mě madam Pomfreyová konečně vysvobodila z nemocničního lůžka a já se vydala do Velké síně na poslední večeři v tomto školním roce. Šla jsem jako poslední a tak nebylo divu, když už všichni seděli na místech a něco si mezi sebou šuškali. Proti mě se rozběhli dva lidé z Nebelvíru a jeden za nimi jen kráčel. Zatímco mě Hermiona mě obejmula, Ron došel k boku brýlatého kamaráda.

"Alex! Bál jsem se o tebe, když si ležela nalepená na zdi a nehýbala se!" pohladil mě po rameni Harry a Ron k mi jen potřásl rukou, načež jsem se musela pousmát. Tak formálně jsem ještě nikoho nezdravila.

Přešla jsem ke Zmijozelským a Draco mě nenasytně sevřel do náručí, div se nerozbrečel. To jsem od něj nečekala, stejně jako skoro všichni v celé Velké síni. Objetí jsem mu však oplatila.

Všechno je tady v zelených a stříbrných barvách. Když Brumbál říkal vyhodnocení na školní pohár, Nebelvírští byli poslední a my první.

"Ale ještě musím připočíst body za události, které se zde nedávno odehráli." začal Brumbál, ale já to zkrátím. Hermioně a Ronovi dal každému 50 bodů, Harrymu 60 a Nevillovi 10. Byla jsem ráda za jejich výhru. Každopádně bylo skvělé být první.

"Dobře Nebelvíre, ale tímto jsem ještě tak úplně neskončil. Nebylo by správné zapomenout na jednu osobu. Za výborný let na koštěti uděluji 10 bodů slečně Alexis Malfoyové. A pokud se mé počty nepletou, letos máme dvě vítězné koleje." Draco mě poplácal po zádech a radoval se s ostatními.

Výzdoba se tedy přeměnila na čtyři barvy a to zlatou, stříbrnou, červenou a zelenou. Teď se mě všichni začali vyptávat jak jsem to dokázala a bla bla bla. Na všechno jsem odpověděla pokrčením ramenou a věnovala se mé skvělé večeři.

-----
Všichni si už začali balit, jenom já jsem ležela na posteli a četla si nějaké vypůjčené knihy, co mi v knihovně padly do oka. Sem tam jsem koukla na holky, které zběsile běhají po pokoji a nemůžou nic najít. To jsou tak tupí, že neumí použít ani jedno jednoduché kouzlo?

Když už holky měli vše sbalené a všimli si, že já nic nemám, začali se o mě najednou starat.

"Ty si nebudeš balit? Vždyť zítra se jede domů." nad tím slovem domů jsem posmutněla a Pansy jsem odpověděla jen zvednutím ramen. Knihu jsem odložila na noční stolek a mávala hůlkou. Do pár sekund jsem vše měla v kufru a já si zpět lehla na postel.

Millicent s Pansy jemně zčervenaly a nasupeně odešly z pokoje. Pokroutila jsem nad tím hlavou. Kdyby o hodinách dávaly pozor a neměly slepičí mozky, nebyly by teď na mě naštvané. No ale jejich logiku prostě nelze vyluštit.

Před osmou jsem se vyklidila z pokoje a nastěhovala se do pokoje vedle profesora lektvarů. Je to kvůli tomu, aby mě měl pod kontrolou. Madam Popy jede někam na dovolenou a zůstává tu jen pár profesorů a profesorek. Například Snape, Brumbál, Trelawneyová a McGonagallová. Tak někdo se o hrad kromě skřítků postarat musí.

Pokoj mám do Zmijozelských barev, jak nečekané. Sice je o třičtvrtě menší než pokoj na koleji, ale pro jednoho člověka to bohatě stačí.

Mám dovoleno čarovat i o prázdninách, jelikož to Brumbál domluvil u Popletala. Kouzlem jsem si vybalila kufr a opět četla knížku. Tentokrát jsem si vybrala tenkou knihu s neverbálním kouzlením. Prý se mi to bude hodit.

Když jsem se podívala na budík vedle postele, ukazoval něco málo po půl desáté, takže už je večerka. V rohu místnosti jsem si všimla tmavých dveř, tak jsem to šla omrknout. Ty záhadné dveřmi vedou do koupelny, která je pomalu větší než ložnice.

Tak bylo by dobré se jít vysprchovat. Napustila jsem si plnou vanu a nezapoměla přidat i bublinky. Naložila jsem se a užívala si toho blaženého pocitu, až jsem nakonec usla.

Už se blížíme k 6K reads a 700 vote. Já nevím, jak bych vám měla poděkovat. Nemáte nějaké spešl přání? :D
Díky Acool :3