Arizona

III.

Setkání s Finnovým bratrem nebylo pro Sophii nic příjemného. Nakonec se ukázalo, že se Winston nechal výměnným obchodem trochu unést a za balíček Skittles dokázal směnit spoustu věcí, které si hned po tom, co na něj Ray zařval, ať si laskavě nastoupí, uložil mezi Sophii a Lucase. Aby však mohl vylézt ke střílně, musela Sophie vylézt z auta, aby se tudy mohl protáhnout otvorem ve střeše. Když už se konečně Winston nasoukal i se všemi věcmi na své místo a Sophie chtěla nastoupit, čísi ruka ji popadla za pas a ona tak zády narazila do něčího hrudníku.

„Celou dobu čekám, kdy se objevíš," slyšela u ucha hlas Carla Masona, „a ty místo toho hodláš jet s tímhle kazišukem."

„No jasně," ozval se od volantu Finnův hlas, „mně se alespoň dostalo patřičné výchovy na rozdíl od tebe, jehož matku opravňovalo k rodičovství pouze tak vlastnictví dělohy. Kdybys mi nebyl tak podobnej, myslel bych si, že nás dva stejnej fotr ani nespojuje a že tvoje máti chytla sperma od nějakýho projíždějícího řidiče kamionu, co jí zaplatil v baru drink."

Sophie zaslechla, jak se Lucas tiše zachechtal a pocítila, jak ji Masonova silná paže drtí vztekem. Najednou však sevření povolilo a Carl se chystal obejít auto a vyrazit za bratrem.

„Ty zasranej skrčku, co si-."

V tom mu zabránily dveře spolujezdce, které se najednou prudce otevřely a z nich vystoupil Ray. V obličeji měl kamenný výraz, ostatně skoro jako vždy, a prudce strčil do Carla dlaní. Ten vrávoravě ustoupil o pár kroků a zadíval se zlostně na Raye.

„Desátníku Masone, dovoluji si vás požádat, abyste již dále slovně nenapadal a sexuálně neobtěžoval členy mého týmu nebo budu nucen situaci řešit přes patřičné správní orgány. Můžeme začít u poručíka Sanderse."

Mason zaťal pěsti a na spáncích mu naběhlo několik malých žilek. „Seržante Clarku," řekl klidně, avšak s notnou dávkou sebezapření, „už se to nebude opakovat."

Aniž by změnil výraz, sedl si Ray zpět do auta a znovu se snažil zaostřit si optiku své pušky. Skoro jako kdyby se vůbec nic nestalo.

Sophie po tom krátkém incidentu rychle naskočila na zadní sedadlo a v tichosti čekala, co se bude dít dál. Když se Mason a pár dalších vojáků vzdálili, upustil Ray od své činnosti a zadíval se na Finna.

„Neprovokuj ho," řekl prostě.

„Někdy si o to přímo říká," odpověděl pohotově Finn a ohlédl se po svém odcházejícím bratrovi.

„Když přijde na vaše matky, vždycky to skončí špatně," povzdechl si Ray, „zrovna ty by sis měl pamatovat tu rvačku v táboře nejvíc, spadla na tebe vařící konvice s vodou, když jste do sebe zrovna hlava nehlava bušili."

Finn na to nic neřekl, místo toho nastartoval a rozjel se k pomalu se řadící skupině dalších vozů.

„Finne," pokračoval dál Ray po chvíli ticha, když se jejich auto zařadilo, „Carl bude s největší pravděpodobností kárně napomenut. Phil se k tomu chystá, jen co tohle všechno skončí. Je drzý k velení a neposlouchá přímé rozkazy. Nezavdávej mu záminku, aby tě s sebou stáhnul taky. Co bych si bez mého radisty počal? Hmm?"

Oba si navzájem pohlédli do očí. „Rayi, to bylo to nejhezčí, co mi kdo kdy řekl," zafňukal se smíchem Finn, „chci jen, abys věděl, že tě taky miluju."

Dostalo se mu plácnutí do ramene, za kterým následovala salva smíchu. „O tebe bych si neopřel ani kolo, blbečku."

***