Arizona

IX.

Celou dobu strávenou ve vojenském letadle mířícím zpátky do Džalálábádu, neodtrhla oči od práce. Celý prostor zaujímaly bedny s vojenským vybavením, počítači a technikou. Po okrajích se jedno vedle druhého tiskla nepohodlná sedadla s pásy. Celý prostor byl ponořen do ticha, které narušoval jen motor letadla a bzučení zářivek.

Každý z posádky si našel svou zábavu. Joshua sedící vedle Sophie vytuhnul několik minut po startu a od té doby tiše oddechoval s hlavou položenou na jejím rameni. David si dokonce odněkud vyčaroval karimatku a natáhl se přímo pod nohy Hanně, která pobíhala okolo beden a snažila se dokončit inventuru. Stěhovali celou kancelář, musela se pečlivě ujistit, že na nic nezapomněli.

Rusovlasý Scott s bledým obličejem zalitým pihami si tiše v koutě mezi bednami četl knihu a občas povytáhl obočí, když mu okolo hlavy proletěl gumový míček a v těsném závěsu za ním belgický ovčák. Balonek z jedné strany házel Erik směrem k Mattovi, který se snažil letící předmět chytit dřív než pes. Povedlo se jim to u všech všudy jen ve čtyřech pokusech z deseti, psovi totiž nedělalo problém si pro svou hračku vyskočit i přes metr půl vysoko.

„Jolie, tady!" snažil se psa navnadit Erik a přehazoval si míček z jedné ruky do druhé. Přestože se tomu Sophie bránila, zvědavě zvedla pohled. Pes zůstal stát přesně ve středu mezi Erikem a Mattem a upřeně jako v transu sledoval balónek. Neběžel za Erikem, jen aby po hodu mohl běžet zase k Mattovi, jako to dělala většina psů. Tenhle stál uprostřed, nespouštěl oči z Erika a své kořisti a čekal. Byl natolik soustředěný, že pomalu přestával mávat i ocasem a každý sval pod hrubou štětinatou srstí čekal na tu správnou chvíli. Jakmile míček opustil Erikovu dlaň a svištěl si to vzduchem směrem k Mattovi, pes se jedním svižným pohybem odrazil od země, chňapnul po míčku ještě za letu a elegantně opět dopadl na zem. Teprve v tu chvíli se jeho ocas rozkmital na všechny strany a on velice pyšně žvýkal svou gumovou hračku. Sophie se pousmála.

„Hodná holka!" pokřikl na ni Matt a s rukama v kapsách se vydal k fence. Ta po něm lišácky loupla pohledem a s balónkem v puse zaletěla za bedny, přeskočila spícího Davida a usadila se u Scottových nohou, kde se rozhodla dát své kořisti co proto.

„To je asi naposledy, co ten míček vidíme vcelku," poznamenal Matt a jeho husté černé obočí se zavlnilo, jak se zamračil.

„Tak jí ho nech, ať má radost," pověděl Erik, který se přišel podívat, kam se hračka poděla.

Sophii to na tu chvíli rozptýlilo tak, že odložila veškeré šanony, které od včerejšího večera pečlivě procházela, a s úsměvem pohlížela na fenku, jak s nesmírnou radostí ostrými zuby ničí balonek. Vidět to zvíře takto, jak si hraje a kouše míček, jí pomohlo o kousek překonat strach a respekt.

„Je dobrá," uznala Sophie.

Oba muži se k ní úsměvem otočili.

„I v baseballu představuje rovnocenného spoluhráče," dosvědčil Erik.

Sophie si představila fenu, jak chytá nadhazovačův míček ještě před tím, než se dotkne rakety pálkaře a znovu se pousmála. „Na první pohled z ní jde docela strach," přiznala. Tito Sealové se v mnohém od ostatních lišili. Sophie se necítila nikterak zahanbeně, když pověděla, že se Jolie bojí. A oni se jí ani nikterak nevysmáli. Někdo jako Carl Mason by jí to dával pěkně sežrat ještě několik měsíců.

Matt na fenu hvízdl přes dva prsty a Jolie ochotně přispěchala k jeho nohám. Erik ji podrbal na zádech, načež sebou praštila o zem a nastavila mu břicho. Sophie se rozesmála a pohladila Jolie na hrudi. Jako odpověď se jí dostalo divokého mávání ocasu. „Ty jsi mi ale umazlená mladá dáma."