Arizona

V.

Zdálo se jí, že v autě seděla celé dlouhé hodiny, a zatímco se snažila vzpamatovat, pokoušela si sama sobě objasnit, co všechno se právě stalo. Věděla, že jediná cesta k zodpovězení všech otázek právě stála za autem a kouřila cigaretu. Otřela si spěšně slzy, zhluboka se nadechla a vysedla z auta. Teď nebo nikdy. Opatrnými kroky se vydala k němu.

Pozdní večer několik desítek minut před půlnocí šel znát i na dopravě. Sem tam občas po dálnici projelo osamocené auto či kamion, jinak ovšem všude panoval klid a někde v dáli zaslechla Sophie dokonce i zurčet potok. Z toho, jak zděšeně při jízdě sledovala silnici, si ani nestačila uvědomovat, kde jsou.

V tichosti se opřela vedle Raye a sledovala prázdnou dálnici. Usoudila, že to nejspíš nebude žádná z hlavních dopravních tepen, protože dálnice mezi velkoměsty jen málokdy zely prázdnotou jako tato.

Ray se na ni po chvíli zadíval, aniž by změnil svůj unavený výraz, a popotáhl z cigarety.

„Netušila jsem, že kouříš," nadhodila Sophie a sledovala, jak pomalu z úst vypouští kouř, zatímco sleduje okolní temnotu.

„Příležitostně," pokrčil rameny a popotáhl znovu. Nejspíš něco podobného čekal, pomyslela si. Dal si do kapsy saka krabičku cigaret se zapalovačem, protože cítil, že se něco zvrtne a on bude potřebovat na zadním dvorku trochu upustit páru. Chvíli si pohrávala s myšlenkou, jestli čekal, že se všechno pokazí až natolik. Podle jeho výrazu, však usoudila, že ne.

Kdy už z papírové trubičky s tabákem zbýval malý nedopalek, nechal ho Ray spadnout na zem a podrážkou zadupal plamen. Naposledy vyfoukl šedý dým a pohlédl na Sophii.

„Omlouvám se," řekl po chvíli, „nechtěl jsem tě vyděsit. Zavezu tě zpátky, ať si můžeš vyzvednout auto."

„A ty?"

„Na čas se někam uklidím," prohodil.

„Dobře," pokývala hlavou, „pojedu s tebou. Peněženku i telefon mám, to mi stačí."

Pobaveně se uchechtl a znovu z kapsy vylovil krabičku se zapalovačem. Sophie se jen mírně podmračila a cigarety mu vytrhla z dlaní. „Stačilo."

Velice podrážděně se na ni zahleděl, ale nebránil se. Schoval zapalovač zpátky do kapsy a zavrtěl si pro sebe hlavou.

„Snad si nemyslíš, že tě teď nechám řídit?!" vyhrkla na něj po chvíli rázně.

„A já tebe mám jako nechat?" oplatil jí stejnou mincí. „Někoho, kdo se rozhodne v plné rychlosti zatáhnout ručku?"

Sophie si založila ruce na prsou a přemýšlela. Teprve teď si uvědomila, že začíná být venku pěkná zima. Do poslední chvíle v ní nejspíš ještě koloval adrenalin, takže nic nepociťovala. Pomalu však z těla docházel.

„Vždycky po sobě začneme po chvíli štěkat," prohodila zamyšleně, „jsi děsný kretén."

„Radši mi vrať ty cigarety." I v té tmě zahlédla, jak protočil oči a pobaveně se zasmál. Když však spatřil, jak si rukama objímá paže a holé nohy tře o sebe, úsměv mu zamrzl na tváři. Pomalými pohyby ze sebe sundal sako a položil ho Sophii na ramena. Velice vděčně se na něj pousmála a zabalila se do zahřáté látky, co nejvíc to šlo. Cítila směs chladného nočního vzduchu a pánského deodorantu. Nakrčila nos, to nebyla ta správná vůně. Její Ray voněl po hlíně, střelném prachu a kovu.

„Já chci zase klíče od auta," namítla posléze a nastavila mu prázdnou dlaň. Velice pozorně sledoval neústupný výraz v jejím obličeji a nejspíš zvažoval své možnosti.