Arizona

Epilog

Tu noc pršelo. Stěrače Sophiina starého Fordu zběsile kmitaly po čelním skle, ale ani to téměř nestačilo. Vztekle plácla po páčce u volantu a stěrače se zastavily. Stejně je nepotřebovala. Jako nepotřebovala taky Raye Clarka. Obejde se bez nich.

Na chvíli přemožena vztekem složila hlavu na volant a znovu se rozbrečela. Tady mohla. Uvízla v zácpě na výpadovce z Branch Avenue, za což děkovala všem svatým, ve které kdy věřila. Potřebovala být chvíli sama a dopravní zácpa byla ideálním místem. Na sobě měla ještě stále překrásné žluté šaty, které hodlala Isabele vrátit. Rayově sestře dlužila velkou omluvu a hlavně vysvětlení.

Z kabelky na sedadle spolujezdce vytáhla telefon. Když vyhledávala Isabelin kontakt, znovu uvízla ve vzpomínkách na to, jak jí ho Ray diktoval před tím, než vyjeli s nabouraným Mercedesem z policejní stanice. Dlouze popotáhla a protřela si oči.

Už teď se cítila osamělá. Dokonce si ani nebyla jistá, koho víc nenávidí, jestli Raye nebo sebe. Možná měla zachovat klid. Nemusela po něm hned ječet a už vůbec ne odcházet. Nikdy se jí vlastně netajil tím, že se hodlá k námořní pěchotě vrátit. Jen ona, bláznivě zaslepená láskou jako hloupá puberťačka, tuto skutečnost přehlížela.

Vztekle uhodila do volantu. Měla by se okamžitě vrátit za Rayem, dokud je čas. Její chodidla však i nadále spočívala mimo pedály a pravačka odmítala zařadit jakoukoliv rychlost. Ne, některé věci už se nedaly napravit. Bude teď muset žít s tím, jak je pitomá. Zatraceně, vidět ho jednou za rok by bylo stále lepší než ho nevidět vůbec.

Ale co mohla dělat? Dokázala by vůbec unést jeho povolání? Dokázala by ty dlouhé měsíce jen tiše sedět doma v bezpečí a nepřemýšlet o tom, jak se možná někde polomrtvý s kulkou v břiše plazí pouští? Možná měl přece jen dát přednost Jessice, ta by to zvládla lépe.

Strašně moc si teď přála s někým promluvit, obejmout a vybrečet se. Její rodina z Arizony byla až příliš daleko a nikoho, kromě neomalené spolubydlící Caroline, tady neměla.

Až na jednu osobu, kterou dnes také tolik zklamala. Se zahanbením začala tiše psát novou textovou zprávu. Doufala, že alespoň u Isabely měla ještě šanci.    

*******

Jako několikrát v minulosti, ráda bych i tuto příležitost využila k omluvě. Strašně mi to trvalo, já vím. A v příští části se budu snažit opravdu polepšit. Ano, plánuji i třetí část, ve které se tentokrát vrátíme zpátky na frontu. Věřte nebo ne, tyhle večírky a svatby jsem děsně protrpěla. :-/ 

Budu nyní potřebovat trochu času, abych si od Sophie odpočinula, protože mě poslední dobou děsně štve. Ale nebude to na dlouho, slibuji! Také bych tento čas ráda využila k předepsání několika prvních kapitol, abych mohla posléze držet tempo.

Děkuji mnohokrát všem, co příběh čtou, mají se mnou trpělivost a extra díky patří těm, co mi tady vždy nechají pár komentářů. Bez vaší zpětné vazby bych byla nahraná. ♥

***

Ještě jedna věc. Nedávno jsem četla opravdu zajímavý článek na jednom blogu o tvůrčím psaní. Šlo o popisy postav, jejich ztvárnění a to, jak si je čtenáři představují. Proto bych vás touto cestou chtěla vyzvat (čistě z kuriózního hlediska): Dosazujete si k postavám reálné tváře herců? Pokud ano, kdo u vás "hraje" Sophii, Raye, Finna a další postavy? :-) Ráda si přečtu vaše komentáře a budu se moc těšit. Zatím na viděnou u třetí části. ;-)

 (Žádné oficiální ztvárnění mít nehodlám, já sama bych k nim nikoho přiřadit nedokázala, prostě je tak nějak jen mám v hlavě, proto se nemusíte ničeho obávat.)