Pobočnice krále pod Horou

12. Jako ereborští havrani

„Toto donesla služebná Kathala, Výsosti," natáhl ruku Balin a podával králi malý svitek pramenu bez pečeti. „Není to prý poprvé, kdy se Horou šíří něco podobného."

Thorin zkřivil tvář. Lístek převzal, netrpělivě jej rozvinul a potichu četl. Král, jenž vládne po zásluze jiných, není pravý král.

Pamflet měl viditelně otřepané konce, což působilo, jako by jej odtrhli z většího kusu pergamenu. Jako by jich vyrobili více. Thorin se zamračil ještě víc, neb věděl, že skutečně vyrobili. Dnešní útržek nebyl totiž první ani jediný, který se mu dostal do rukou. Jen se Balinovi zatím nesvěřil, a vlastně ani nikomu jinému, že předešlý pojedednával o míšencích povýšených nad čisté, starobylé rody, a ani ten nebyl ze všech nejhorší. Dokonce četl i takovou nehoráznost, která zpochybňovala legitimitu jeho samotného, stejně jako sestry Dís, jakožto pokrevních potomků krále Thráina. Znovu se zadíval na ohmataný svitek. Kdoví, kolikerýma rukama již prošel? Kolik pochybnosti zasel do myslí lidu? Jeho lidu! Vždyť ta i králi samotnému občas klíčila v hlavě, doslova jako cizopasná rostlina.

„Zmetci! Zatracení zmetci!" ulevil si alespoň. Být sám, použil by daleko peprnějších výrazů, třeba se nabízel jeden o synech, z nepočestných matek pocházejících. Pergamen zmačkal v dlani a znechuceně jej hodil do ohně. Kéž ho stráví plameny, stejně jako toho, kdo ho napsal!

„Je to do nebe volající neúcta, Výsosti," pokračoval bělovlasý trpaslík, „a bude tomu učiněna přítrž. Bude–."

„Samozřejmě, že bude!" zavrčel král skrze zaťaté zuby. „Až zjistím, kdo za takovou hanebností stojí, přijde bez milosti o hlavu!"

„Výsosti," začal znovu rádce, velmi opatrně. Prsty si uhladil dlouhý vous, což značilo střípek nervozity, jenž mu byl patrný i ve tváři. „Nori se domnívá, a jak vy sám jistě dobře víte, Nori se v pochybné společnosti pohybuje jako ryba v tůni, jako jestřáb v oblacích..."

„Zkrať to, Baline. Co Nori vyslídil tentokrát?"

Starý trpaslík si nahlas odkašlal. „Zdráhám se to vůbec vyslovit, můj pane, ale to k lordu Dáinovi ukazují jisté explikace. Rozumějte, v dobách, kdy pod Horou nikdo nevládl, ruce pána Železných hor byly volnější, a proto možná... Nelze úplně vyloučit, že... "

„Ne!" zamítl Thorin rázně. „Nori se mýlí a ty též. Můj bratranec je koruně věrný. Sic někdy hubatý, až mám chuť poslat jej domů, ať si tam vlastní ženě káže, ne zde svému králi, ale on prostě je věrný. Jsem si jist." A jist si opravdu byl. Pokud jej zradili a zrazovali cizí, tím už se nemínil nechat zaskočit, ovšem muž, králi kdysi drahý jako bratr? Stejná krev? U Mahala, takovým zvěstem věřit nechtěl! Bezcílně se prošel komnatou jako šelma v kleci lapená.

„Služebná, pravíš? Kathala? Budu s ní chtít promluvit. Dnes. Anebo raději zítra. Co tam máš dál, Baline?"

Bělovlasý se zhluboka nadechl, v rukou rozvinutý obvyklý denní raport. „Včerejšího podvečera, Gandalf Šedý opět zavítal do síní Ereboru."

Král zastavil v půli kroku a stáhl rty do tenké bílé linky. Čaroděj, ten tady ještě scházel!

„Přeje si s vámi promluvit, Výsosti, a rovněž se táže, zda by směl navštívit pana Bilba Pytlíka."

„Zloděje," odvětil král, obzvláště kladoucí důraz na první slovo, „nechť navštíví dle libosti, alespoň uvidí, že držím své slovo. Ale slyšení ne! Ne dnes a ani zítra ne. Tharkûnovi proto vzkaž mým jménem, že s jeho příchodem nebylo počítáno, tudíž musí být trpělivý." Thorin samozřejmě tušil, jakým směrem by se ubíralo rokovaní s čarodějem, jenže právě teď neměl nejmenší náladu poslouchat další hněv ani další výčitky. Nadto, na dnešek měl už jiné plány přichystané. „Přeji si promluvit se svou pobočnicí. Dej pro ni poslat, Baline, a to nejlépe ihned."