Pobočnice krále pod Horou

17. Všemi smysly

Odette vklouzla do malé místnosti za ložnicí, skryté za nenápadnými dveřmi. Napoprvé si jich vůbec nevšimla, asi proto, že byly schovány za paravánem.

Do držáku na stěně zavěsila pochodeň a dřevěnou třískou zapálila řadu svíci na kamenné římse hned vedle. Vyzula boty, svlékla punčochy a bosýma nohama stoupla na tkaný kobereček, neb podlaha zde byla studená. Začala se soukat ze šatů. Trvalo to dlouho a bylo to náročné. Náročné a zábavné zároveň – Odette se celou dobu připitoměle chichotala.

Natáhla ruku přes okraj kovové vany, stojící na vyvýšeném podstavci naproti dveřím, a pohnula mosaznou pákou. Vždy, když tak činila, musela si stoupnout na špičky, aby vůbec dosáhla na leštěné táhlo trčící ze stěny, jenže dnes, po všem tom víně, dvakrát máchla rukou do prázdna. Až napotřetí se lázeň konečně začala plnit vodou. Ano, jakkoli se to mohlo zdáti neuvěřitelné, bylo tomu skutečně tak. Osamělá hora neukrývala ve svých hlubinách jenom zlato a drahé kameny, ale i jiné poklady, zajisté více prospěšné. Jak jednou otec vyprávěl, kdysi dávno, při práci v nejhlubší štole, narazili horníci na vydatné prameny vařící vody, která počala tryskat ze samého nitra země. A nebylo by podobno věhlasné zručnosti trpaslíků, kdyby horké prameny nevyužili ku obecnému prospěchu. Pomocí nejrůznějších trubek a potrubí proto rozváděli tekutinu podél stěn, skrz naskrz celým Ereborem. V kuchyních a prádelnách, v dolech i řemeslných dílnách, samozřejmě také v komnatách, voda sloužila při práci, stejně jako pro očistu těla. Důvtipné mechanismy dokonce vydržely celé věky a jen za cenu menších oprav přežily dlouhou nečinnost i dračí řádění, pouhým zatáhnutím páky ve stěně pracovaly, jako kdyby nikdy nepřestaly.

Bofur se Odette několikrát, a také značně zaujatě, pokoušel vysvětlit fungování onoho důmyslného stroje, který poháněl kapalinu vzhůru, navzdory veškerým zákonitostem. Ovšem žena v technice nevzdělaná byla schopna porozumět sotva čtvrtině Hračkářových slov, a to  dokonce i tehdy, pokud nepila vůbec žádné víno. Jednoduše, horká lázeň bez nutnosti kotlíku a ohně, zůstávala i nadále učiněným zázrakem.

Proud řinčel o kovové dno vany, až z toho Odette píchlo ve spánku. Bolestně si uvědomila, že poslední pohár rudého moku už měla raději odmítnout. Nejméně ten poslední. Jenže Bomburovo víno bylo sladké a vskutku lahodné, přesně takové, jaké je sliboval tenkrát cestou do města. Jemná ovocná chuť a nevinná vůně snadno překryla sílu, co se nenápadně skrývala na dně každé, každičké číše. Krčmář rovněž dolíval častěji, než by bylo potřeba, a Odette zabraná do hovoru s Tauriel upíjela rychleji, než by stihla důsledky domyslet. Ještě, že nezpůsobila žádnou ostudu, za což mohla děkovat právě a jedině Bofurovi, který ji nejen výmluvně upozornil na nejvyšší čas k odchodu do peřin, ale i několikrát podepřel, když cestou zavrávorala. Horší rovnováhu sice sváděla na mizerné škrpále, které už jaktěživa neobuje, ale i v podroušeném podvědomí jí zcela jasně docházelo, že se mohla snadno stát terčem nechtěného druhu pozornosti. Ne, o to by rozhodně nestála. Ovšem nyní už byla v bezpečí před veškerou hanbou, v jistotě svých krásných komnat, kde ji přítel zanechal jen s poznámkou, ať příště našlapuje opatrněji.

V kamenné jizbě se rázem oteplilo, a to díky oblakům horké páry, která stoupala vzhůru a v podobě malých kapiček se srážela na obkladu z pravidelných desek broušeného kalcitu. Odette si spletla vlasy do ledabylého copu a sponou je připnula k temeni hlavy. Do vody nalila po trošce levandulového oleje a vstoupila do vany. Neuklouznout chtělo kumšt.

Konečně ponořila malátné tělo do lázně a zasněně zavřela těžknoucí víčka. Vodu nechala ještě téct. V hlavě se jí samovolně zhmotnila podoba veselícího se Thorina, který, když uvolnil ustaranou tvář a přestal kontrolovat výraz hodný krále, působil o tolik mladší – tolik podobný Kilimu, jehož naštěstí rychle přešly všechny stesky předešlého dne. Vzpomínala, jak si při tanci představovala právě jeho namísto Bofura. Králův hluboký a podmanivý smích blízko u ucha, místo uličnického chechtání přítele... Zatřásla hlavou a sáhla po mýdle. Jenom představy! Pošetilé a zbytečné!