Pobočnice krále pod Horou

31. Výprava

„Vy ne!" ukázal Thorin prstem před sebe. Hned nato se otočil směrem ke strážnému, který mu přišel podat hlášení. Muž se uklonil a pravil:

„Komoří Zander se nyní nachází v Ereborském žaláři, Výsosti."

Král přikývl, s myšlenkou, že s vězněm si ještě hodlá pohovořit, nicméně ne teď. Nyní nebylo nic důležité víc, než vydat se na cestu. A přesto musel ještě pár slov ztratit, než skrze bránu vyrazí do mlhy. Obrátil se nazpět k Filimu a Kilimu, kteří s příznačnou horlivostí mládí přešlapovali na místě, dychtící po dobrodružství, které by si sám nesmírně rád odpustil.

„Vy tu zůstanete."

„Ale strýci," namítl Kili, házeje si přes rameno toulec plný šípů, „chceme ti stát po boku."

„Přesně tak," přidal se jeho světlovlasý bratr, rovněž oblečený v lehké zbroji vhodné pro rychlé cestování. „Budeš nás potřebovat při sobě. Svolals přece nejlepší muže, nejsme snad jedni z nich? Thorine, mé zápěstí už je zhojené, udržím otěže a neupustím meč. Nech nás jít."

„Nikdy jsem o vás nepochyboval a nepochybuji ani dnes." Král přistoupil k oběma synovcům a položil jim ruce na ramena. Zmírnil svůj tón, avšak ne způsobem, který by nezněl vážně. To, co chtěl sdělit, totiž vážné bylo.
„Pamatuje, kdybych se nevrátil..." A to bylo klidně možné, soudě podle znepokojení, které přímo sálalo z čaroděje, jehož Thorin pozoroval koutkem oka. Jako by se starý muž velmi obával, a když se obával někdo Gandalfova ražení a zkušenosti, nemohlo to věstit nic dobrého. Nechtěl ani slyšet, že by se nepřidal ke družině a měl velmi napilno, v čem se s Thorinem snad poprvé během své známosti shodli. I král spěchal. A rovněž se obával. Obával se nesmírně, ale ani v tom spěchu a obavách neopomněl doufat a prosit Mahala, protože pokud by se pustil veškeré naděje, nejspíš by na místě zemřel. Konejšil se alespoň vědomím Dáinovy pomoci a vírou, že Odettina slova o nenávisti třeba nemusela být pravdivá.

„Kdybych se nevrátil," zopakoval, odvraceje pohled od muže v šedém hávu, „na vás leží odpovědnost za Horu i lid. Vy jste regenti Království, má krev a mí dědicové. Právě proto vás potřebuji zde, třebaže se vám to nemusí líbit. Fili," oslovil staršího z bratrů, „jsem na tebe pyšný." Což byla veliká pravda. Princ rostl v moudrosti a nemohlo se stát nic, za co by na něj Thorin zanevřel, vlastně na kteréhokoli z těch dvou. „Kili, na tebe jsem pyšný též. Kdyby na to přišlo, buď oporou svému bratru."

„Taková slova, strýci, neříkej," polkl tmavovlasý mladík. „Vrátíš se. Vrátíte se všichni." Letmo mrkl do boku, kde postávala elfka Tauriel.

„Pohyb chlapi!" Dáin, oděný do přilbice s rudým chocholem a medvědího pláště, vedle šikoval svou setninu. A sekýroval Gandalfa: „Na koni nám nebudete stačit, čaroději! Ledva mu nohy zlámete a sobě nakonec taky. Nečeká nás žádná sváteční projížďka po pěšinách. Je třeba vyrazit napřímo, tou nejkratší cestou. Neřekli vám snad, že poženeme skrze hornatinu? Že bude nutno překonat strmé svahy a hluboké rokle? Průrvy přeskočit? To nezdolá žádný kůň. Odvetě proto hřebce do stájí a vyberte si urostlého kozla. Takového, který vás unese. A oblečte alespoň drátěnou košili, hrome, kdoví, co kde potkáme."

Pán Železných hor sjel kritickým okem starcův šat, který doopravdy vypadal hodný nanejvýš procházky po obědě, nikoli záchranné výpravy. Snad jediný Glamdring, meč dávných králů Gondolinu, co se houpal Gandalfovi u pasu zvěstoval, že se zde mezi vojáky nenachází jen tak náhodou.

„Řekli," odvětil Gandalf nevyveden z míry. Nebo alespoň ne starostmi trpasličího lorda. „Dokonce vy sám jste mi to řekl. Prvně někdy před půl hodinou, a pak ještě jednou," dodal trochu pichlavě, ale přesto shovívavě. „Tento hřebec," pohladil ušlechtilého siváka po dlouhé hřívě, „pochází ze země zvané Rohan, pane Dáine. Země daleko na jihu, země pánů koní. Těžko byste pohledal rychlejší zvíře. On hravě udrží krok s vašimi kozorožci, ať už cesta bude jakákoli."