Kapitola 3

652 43 0
                                    

Elein

Vjela jsem na nádvoří a seskočila z koně ihned co jsem ho zastavila. Pomocník podkoního ke mně rychle přiběhl a přebral si ode mě otěže. Přikývla jsem mu na znak vděku a zamířila k blízkému schodišti. Sundala jsem si jezdecké rukavice a šla po schodech nahoru.

„Jdeš pozdě," ozvalo se za mnou. Zastavila jsem se v chůzi a otočila se. Po schodech nahoru za mnou šla má komorná Katrin. Černé vlasy měla schované pod bílým čepcem a na sobě hnědé šaty s bílou zástěrou. V jedné ruce držela koš s prádlem a v druhé jablko. Hodila mi ho a já jej chytila.

„Proč?" zeptala jsem se jí a kousla si do jablka. Čekala jsem na ni. Stejně mířila do mé komnaty a mě se nechtělo jít samotné.

„Lord Michael už je tady. Tvá matka nebyla zrovna nadšená, když jsi tu nebyla na jeho uvítání," odpověděla mi, když ke mně došla. Pokračovali jsme do schodů společně.

„To se mám teda na co těšit," řekla jsem jí s neskrývaným sarkasmem v hlase. Měla bych litovat své návštěvy u kováře, kvůli které jsem se zdržela, ale nelitovala jsem jí. Potřebovala jsem vědět, že je má objednávka hotová a zjistit v jaké kvalitě.

„Tvá matka očekává, že se i přes své zpoždění zúčastníš společné večeře a máš být oblečená jako šlechtična, ne jako jedna ze členek řádu. To bylo její výslovné přání." Jak jinak.

Vzala jsem Katrin koš s prádlem. Nadechovala se, že něco řekne, když ale uviděla můj výraz, který nepřipouštěl žádné námitky, zavřela opět ústa a vyčítavě se na mě podívala. Ukousla jsem si znovu z jablka a odhodila ho za zábradlí.

„Tak pojď. Pomůžeš mi s přípravou, ať neudělám matce ostudu," vybídla jsem ji a posledních pár schodů vyběhla. Katrin nade mou jen zavrtěla hlavou, ale následovala mě.

V komnatě jsem se rychle omyla a následně si na sebe oblékla brokátově modré šaty. Katrin mi zapletla vlasy do copu a přidala mezi prameny vlasů i modrou stužku. Jako šperky jsem zvolila náhrdelník se safíry a čelenku, v které byly taky vsazené. Do boty jsem si ještě zastrčila dýku a následně rychle opustila komnatu a vydala se k hodovnímu sálu, kde se měla večeře konat.

Předtím než jsem vešla dovnitř jsem si ještě upravila šaty a zhodnotila svůj vzhled v odraze stříbrné vázy s květinami na chodbě. Mohla jsem vypadat líp, ale i hůř vzhledem k tomu, že jsem měla málo času. Nemohla jsem si dovolit přijít pozdě i na večeři. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dřevěné dveře do hodovní síně.

„Elein!" ozvalo se z místnosti a dřív než jsem stihla vejít dovnitř a rozhlédnout se, přiběhla ke mně sestra a objala mě kolem nohou. Usmála jsem se, sklonila se k ní a chytila ji do náručí. Byla těžší, ale co jiného se dalo čekat od šestiletého dítěte.

„Elein." Poznala jsem matčin mateřský hlas a zvedla pohled od své sestry, abych se podívala na ní. Seděla rovně na židli u stolu. Ruce měla složené v klíně a její zelené oči mi říkali, že se stále zlobí za mé zpoždění.

„Omlouvám se, že jdu pozdě. Musela jsem ještě něco vyřídit ve městě," omluvila jsem se a zavřela za sebou dveře. Rozhlédla jsem se po místnosti. Můj otec stál za sedící matkou a usmíval se na mě. Moje mladší sestra Galadriel se dívala z okna a malá Lian si pohrávala s mým náhrdelníkem. Ovšem to nebyly všechny osoby v místnosti. Ta poslední mě, ale velmi překvapila. Matka si všimla kam se dívám.

„Lorde Michaeli, dovolte abych vám představila svou dceru, lady Elein," představila mě matka. I s Lian jsem udělala pukrle, které mi lord oplatil úklonou. Já věděla, že mi na té louce něco nesedělo.

Síla mociWhere stories live. Discover now