Síla moci

Kapitola 32

Elein

Dny ubíhaly pomalu a nic zajímavého se nedělo, takže se mi vše slívalo do jedné velké šmouhy. Hlídání princezny. Čajové dýchánky s princeznou Sirej a dvorními dámami, které dělali princezně Fleargine společnost. Porady, kde se probíralo zabezpečení hostiny. Celou dobu jsem přemýšlela co znamenali poslední slova toho mága, snažila se přijít na cokoliv co mohlo znamenat nebezpečí pro Richarda, ale na nic jsem nepřišla. Nic jsem nemohla najít a já měla pocit jakoby odpověď byla přímo přede mnou, ale já ji jen neviděla. Jednou v noci jsem se nechala Michaelem přemluvit a zahrála si s ním, Richardem, Calebem a Argusem karty. Ten večer jsem se pořádně bavila. Pili jsme, sázeli se o peníze a když se k nám později přidala i Naya zdálo se být vše v pořádku. Vše bylo normální a my nebyly nic víc než obyčejní lidé hrající partičku karet. Nemuseli jsme se obávat dalšího útoku rebelů ani řešit bezpečnost hradu, která se s příjezdem Transijské princezny s princem zvýšila. Navíc se mnou po dlouhé době Naya opět mluvila a byla sama sebou. Předešlé dny se mi po naší hádce v hospodě vyhýbala nebo jednoslovně odpovídala. Ničilo mě to, ale v tu chvíli bylo vše v pořádku.

Teď bych nejradši prožila další takový večer, ale místo toho jsem měla jít na Richardovu zásnubní hostinu. Jelikož z mé rodiny nemohl nikdo přijet, musela jsem vyměnit svůj stejnokroj za šaty a účastnit se hostiny jako zástupkyně mého rodu, nikoli jako Galaenka.

Byl to nezvyk, mít na sobě honosné šaty, i když zas tak honosné nebyly. Obyčejné hedvábné šaty červené barvy. Měla jsem odhalená ramena a na lemech rukávů jsem měla hnědou kožešinu stejně jako u lemu ramen. Vlasy jsem si sčesala na jednu stranu a z druhé je držela spona. Na krku mi vysel jednoduchý náhrdelník s malým rubínem a náušnice byli stejné jako náhrdelník jen v menším.

Znovu jsem se prohlédla v zrcadle a pak pohledem sklouzla ke své posteli, kde na hromádce ležela složená má uniforma. Dnes ji sice nemohu mít na sobě, ale v den Richardovi svatby už snad ano a vyhnou se mi všechny povinnosti zástupce rodu. Zvedla jsem ruku s dopisy, které jsem od své rodiny dostala a přečetla si řádek, kde matka píše, že jsou mé sestry nemocné a otec musí vyřešit zabezpečení cest i přístavů na panství. Byla jsem jediná kdo mohl náš rod prezentovat.

S povzdechem jsem se otočila zády k zrcadlu, přešla ke krbu a vhodila do něj dopisy. Nechtěla jsem, aby kdokoliv věděl co si s rodinou píši a tohle byl nejlepší způsob. Vždy jsem dopisy po jejich přečtení spálila a odpověď na ně psala až těsně předtím než posel mohl mou odpověď odvést k nám na panství. Dokonce jsme s matkou používali i jiná jména. Když mě tomu učila jako malou, byla to pro mě jen hra, ale teď? Teď to bylo něco co jsem považovala za nezbytnost.

Podívala jsem se ven z okna. Obloha se pomalu začínala barvit do modra. Večeře, která byla naplánovaná jen pro vybrané členy rodů a vzácných hostů před nedávnem skončila a teď měla proběhnout jen slavnost, kde se bude pít, tančit, smát se a zase tančit. Nechtělo se mi tam, ale neměla jsem na výběr. Pro jistotu jsem si ještě před odchodem dala do pouzdra připevněnému ke stenu malou dýku a až pak vyšla z pokoje.

Během cesty k tanečnímu sálu jsem si několikrát upravila sukni šatů nebo se ujistila, že mi drží účes na svém místě. Byla jsem nervózní a roztěkaná a netušila jsem proč. Měla jsem výchovu jak členky řádu, tak šlechtičny. Znala jsem etiketu, tance, které se na dvoře tančili i jsem byla informovaná o novinkách, které se ostatním účastníkům hostiny staly. Měla jsem být klidná jako vždy, ale místo toho mi přišlo, jakoby mi něco chybělo.

Zastavila jsem se na konci chodby, která vedla do tanečního sálu. Až se ke mně jsem slyšela hudbu, linoucí se ze sálu, slyšela smích lidí, to jak si povídali. Takhle mohl vypadat můj život, kdybych se nerozhodla stát aktivní členkou Galaenu. Mohla jsem být šlechtičnou, najít si muže a založit rodinu. Nebo se stát bez výčitek Richardovou milenkou a dát jemu dítě, které by bylo nazýváno bastardem. To vše se mohlo stát, ale nestalo a ani nestane.